18. - 25. 11. 2012
V tomto ročním období je Everest Base Camp vylidněný a začíná se stavět až před příjezdem horolezců, kteří se sem sjíždí na jaře. Bylo by asi zajímavé ten mumraj tam vidět, ale když je tam teď prázdno, rozhodli jsme se tam nejít a vydat se pomalu na cestu zpět.
Po ránu jsme nikam nespěchali, protože před náma byl den převážně cesty z kopce. Do Loboche jsme dorazili kolem oběda a trochu jsme se posilnili polívkou a pokračovali směr Dingboche (4350m). Cesta byla opravdu příjemná, většinou z kopce nebo hezky po rovince, tak že to hezky ubíhalo. Nepotkali jsme skoro žádné lidi, protože do Tengboche jsou možné dvě cesty, buď přes Pheriche nebo Dingboche. My si evidentně vybrali tu méně frenkventovanou trasu, což nám vůbec nevadilo :o)
V Dingboche jsme se ubytovali hned v prvni lodži a po zbytek odpoledne odpočívali, hráli karty a večer pozorovali krásně posetou hvězdnou oblohu.
Zpáteční letenku z Lukla jsme měli na pevný datum, dali jsme si trochu času navíc, kdyby jsme to nějak nestíhali. I přes to, že je možné datum změnit, nám se nechtělo nikam pospíchat a chtěli jsme si to tam užít, co nejdýl jsme mohli. Rozhodli jsme se teda v Dingboche zůstat o jeden den navíc a udělat si výlet někam do okolí. Ráno jsme se hezky vyspali, když jsme nemuseli nikam spěchat a udělali si procházku do nedaleké vesničky Chhukhung 4730m.
Další den jsme již pokračovali v sestupování z vysokých hor a směřovali do Tengboche (3860m). Počasí opět přálo a cesta ubíhala velmi rychle, protože se běželo dolů jen však do té doby, než jsme přešli řeku a začali zase pomalu stoupat až k samotnému klášteru Tengboche, který je největším v oblasti Khumbu. Tam jsme si ještě vylezli na kopeček u vesnice, odkud byly krásné výhledy nejen na klášter, ale i na okolní vesničky. Když jsme se vrátili dolů, přidali jsme se ke spoustě přihlížejících a šli se podívat do kláštera na probíhající meditaci. Mohli jsme si to tam potom všechno prohlídnout i vyfotit. Pak už byl čas si vzít karty a deníček a jít se ohřát do společné místnosti naší lodže.
V tomto ročním období je Everest Base Camp vylidněný a začíná se stavět až před příjezdem horolezců, kteří se sem sjíždí na jaře. Bylo by asi zajímavé ten mumraj tam vidět, ale když je tam teď prázdno, rozhodli jsme se tam nejít a vydat se pomalu na cestu zpět.
Po ránu jsme nikam nespěchali, protože před náma byl den převážně cesty z kopce. Do Loboche jsme dorazili kolem oběda a trochu jsme se posilnili polívkou a pokračovali směr Dingboche (4350m). Cesta byla opravdu příjemná, většinou z kopce nebo hezky po rovince, tak že to hezky ubíhalo. Nepotkali jsme skoro žádné lidi, protože do Tengboche jsou možné dvě cesty, buď přes Pheriche nebo Dingboche. My si evidentně vybrali tu méně frenkventovanou trasu, což nám vůbec nevadilo :o)
V Dingboche jsme se ubytovali hned v prvni lodži a po zbytek odpoledne odpočívali, hráli karty a večer pozorovali krásně posetou hvězdnou oblohu.
Zpáteční letenku z Lukla jsme měli na pevný datum, dali jsme si trochu času navíc, kdyby jsme to nějak nestíhali. I přes to, že je možné datum změnit, nám se nechtělo nikam pospíchat a chtěli jsme si to tam užít, co nejdýl jsme mohli. Rozhodli jsme se teda v Dingboche zůstat o jeden den navíc a udělat si výlet někam do okolí. Ráno jsme se hezky vyspali, když jsme nemuseli nikam spěchat a udělali si procházku do nedaleké vesničky Chhukhung 4730m.
Další den jsme již pokračovali v sestupování z vysokých hor a směřovali do Tengboche (3860m). Počasí opět přálo a cesta ubíhala velmi rychle, protože se běželo dolů jen však do té doby, než jsme přešli řeku a začali zase pomalu stoupat až k samotnému klášteru Tengboche, který je největším v oblasti Khumbu. Tam jsme si ještě vylezli na kopeček u vesnice, odkud byly krásné výhledy nejen na klášter, ale i na okolní vesničky. Když jsme se vrátili dolů, přidali jsme se ke spoustě přihlížejících a šli se podívat do kláštera na probíhající meditaci. Mohli jsme si to tam potom všechno prohlídnout i vyfotit. Pak už byl čas si vzít karty a deníček a jít se ohřát do společné místnosti naší lodže.
Ráno jsme vyrazili na dnešní část cesty a to do Namche
Bazaar. Cesta začala dost strmým klesáním až dolů k řece, odkud jsme si to
mohli zase hezky vystoupat :o) Zbytek cesty pak už ubíhal vcelku rychle, chvílemi
se šlo i po rovince, ale cestička byla dost prašná a když jsme se na chvíli
dostali za skupinku jaků, tak jsme měli prachu všude víc než dost.
V Namche Bazaar (3440m) jsme se ubytovali ve stejné
lodži jako při cestě nahoru a za odměnu jsme si zašli na pořádnou kávičku a
zákusek :o) Pak jsme napsali pár pohledů a odnesli je na poštu, což má být
nejvýše položená pošta na světe. (Překvapivě i z takových končin pohledy
dorazily) Z Namche se dá dojít až zpět do Lukly za jeden delší den, ale my
měli letenky zarezervovaný až za tři dny, tak jsme nemuseli tak spěchat a další
den došli kousek pod Luklu do Phakding. Cestu už jsme znali, tak se šlo hezky
svižně a stoupání, který jsme si pamatovali z cesty tam už nebyly tak zlý,
jak jsme se obávali. V Phakding jsme si ještě užili odpoledního sluníčka s kávičkou
na terásce naší lodže a večer dopisovali deník.
Ráno byl už čas ukončit tento velmi vydařený trek a dojít do
cíle a to zpět do Lukly. Poslední část této cesty byla už jen do kopce, ale
přiměřené pozvolné stoupání na závěr.
Ještě před polednem jsme byli na místě, šťastni, že jsme to ve zdraví
zvládli, ale na druhou stranu smutni, že už nemáme před sebou víc krásných
výhledů na Everest a celé pohoří. Po tom, co jsme se v Lukle ubytovali
hned vedle letiště, využili jsme odpoledního sluníčka a šli si sednout na
vysluněnou zahrádku a dali si zasloužené, krásně vychlazené pivo Everest :o)
Let zpět do Kathmandu jsme měli rezervovaný na pozítří, ale
doufali jsme, že nebudeme muset ztrácet den čekáním v tomto maličkém městečku
na úpatí hor. Odpoledne jsme se teda vydali do kanceláře letecké společnosti
Tara Air a čekali s další, poměrně velkou skupinkou, než otevřou. Pak
nastal nečekaný zmatek, lidi se tlačili jeden přes druhého, překřikovali se,
hádali se, jen jsem čekala, kdy dojde k nějaké té facce. Když jsme se
konečně dostali na řadu, velmi rychle nám oznámili, že let si na zítra změnit
nemůžeme, protože posledních pár dní bylo několik letů kvůli počasí zrušeno,
takže je tam čeká spoustu lidí, kteří mají samozřejmě přednost.
V naší lodži jsme se dali do řeči se skupinkou Němců,
kteří měli zamluvené celé letadlo, ale nebylo plně obsazené, tak jsme se
domluvili, že jestli poletí, tak se můžeme svézt s nimi. Druhý den ráno
ale počasí nevypadalo moc dobře, bylo dost mraků a jen prvních pár letadel ráno
odstartovalo a pak se už zase nelítalo. Ani na skupinku „našich“ Němců se
nedostalo, takže i pro nás možnost letět dnes byla ta tam. Odpoledne jsme šli
ještě pro jistotu zpět do kanceláře Tara Air si potvrdit, že na zítra budeme
mít v letadle místo. Všechno nám odkývali, ale slyšeli jsme historky, že i
po potvrzení letu se lidi do letadla nakonec nedostali. Budeme teda doufat, že zítra
bude hezký počasí a místečko v jednom z letadel se pro nás najde.
Ráno počasí nevypadalo nic moc, ale během dopoledne se to
začalo trhat a konečně přiletěly první letadla z Kathmandu a během deseti
minut už zase startovali zpět. Konečně jsme se mohli odbavit i my a naštěstí
bez problémů dostali palubní lístek. Samozřejmě za chvíli zase lety přestaly
provozovat, protože prý v Lukle moc foukalo. V jednu hodinu odpoledne
jsme se dočkali, naskákali do letadýlka a mohli odletět. Let byl i přes dost
mraků klidný a měli jsme i tak výhledy na hory. Během půl hodiny jsme bez
problémů přistáli v Kathmandu.