Jo, neni nad slunicko a teplicko!

14. - 20. 2. 2012
Tak se vam zase po nejake dobe hlasim z te zeme, kde je vse v nadmernych velikostech :o)
Uz se mi dostava stiznosti, ze tu nejsou nove prispevky, tak se drzte, uz to jede :o)
Jestli jsem si myslela, ze Florida bude klidek a pohodicka na rozkoukani a dobrodruzstvi zacne az v Mexiku, tak jsem byla pekne vedle :o)
Let do Miami byl klidny i to rychle uteklo a pristali jsme nacas. Pak doslo na to hlavni - pasova kontrola. Byla jsem dost v klidu, i kdyz jsem s nima v minulosti trochu zapasila, ale tentokrat jsem mela v planu pobyt pouze na tyden a v kapse letenku kolem sveta. Bohuzel urednici na to meli jiny nazor :o)
Prvni pani, ke ktere jsem se dostala se mi zacala vyptavat kam jedu, za kym jedu, kde jsem se s Lindsay (kamaradka, u ktere jsem) seznamila a co jsem tady pri poslednich navstevach delala. To, ze chci jet za tyden do Mexika a vyrazit na cestu kolem sveta ji vubec nezajimalo, a tak me poslala na podrobnejsi vyslech ke svym kolegum. Uz jsem vedela, co bude nasledovat, protoze jsem si tim prosla jiz minule.
Jediny, cim se to tentokrat lisilo bylo, ze me tam nechali cekat skoro tri hodiny. Kdyz si me konecne jeden z nich zavolal, uz se mi ani na nic moc neptal a rekl, ze me sem tentokrat pustit nemuzou, protoze jsem v minulosti prekrocila povolenou dobu pobytu a tim padem se mi automaticky rusi visa. Jinymi slovy jsem si to prifrcela bez platneho dokumentu pro vstup do Statu. Samozrejme jsem o tom nemela ani tuseni, zas tak odvazna bych nebyla, abych sem prijela bez niceho a cekala, ze mi sem s usmevem na tvari pusti :o)
Pak me odvezli na jiny terminal, kde na me cekal pan urednik, aby to se mnou cele sepsal. Kdyz si to vsechno prostudoval, zavolal si me a rek, ze jsem se zas az tak moc neprovinila, a tak ze pro me zazada o vyjimku, aby me sem na ten tyden pustili. Byl na me moc hodej, uplne v klidu jsme to probrali a dokonce se i zasmali! To je to posledni, co bych si myslela, ze clovek na imigracnim muze delat, ale pravil, ze i on je jen clovek :o) Musela jsem podepsat peknej stos papiru a trvalo to cele asi dalsi dve hodiny, tak ze uz byly dve hodiny rano. Vse to museli schvalit jeho dva nadrizeni, kteri prisli az kolem seste rano, tak ze to byla moc hezka prosezena noc na imigracnim.
Neco po sedme hodine rano si me konecne zavolali a dali razitko do pasu, ze jsem vpustena na tyden a at uz to nikdy vic nedelam, porusovat jejich pravidla :o)
Mohla jsem teda zavolat Lindsay, ze je vse zase jinak a ze za ni jedu. Sedla jsem na vlak do West Palm Beach, aby nemusela utikat z prace a jet pro me.
Dalsi den jsem skoro cely prospala a vubec nic nedelala. Ve ctvrtek a patek jsem byla s Lindsay v praci, sledovala zavody a fotila.
V sobotu jsem zustala doma, abych vyridila par veci na seznamu, vyprala a sla na kafe se svym kamaradem Philipem s snazila se ho presvedcit, aby za mnou nekam prijel na vylet.
Dneska jsem zase u koni, vecer bude asi vecere s dalsi kamoskou a zacne baleni na pondelni odlet :o)