14. - 22. 7. 2012
Na nasem druhem vyletu do dzungle jsme nejakym zpusobem vyfasovali pruvodce Nilo pouze pro nas dva. Bylo tam jeste dalsich asi sest lidi, ale nekteri byli jen na dva dni a dali se do skupinky s druhym pruvodcem, tak jsme meli vetsi sanci videt nejaky zviratka, protoze jsme byli potichu. Taky ze jo... Prvni den jsme videli divoka prasata, tukany a papousky. Dalsi den jsme se zase co nejpotiseji plouzili dzungli a videli jsme nejakou divokou kocku. Bylo to cerny, ale puma, na kterou jsme cekali, to nebyla. Behem prochazky mi Nilo zachranil pred pavoukem, protoze jsme malem prosla jeho pavocinou :o) Pak si to pokracujeme pomaloucku potichoucku po pesince, kdyz se najednou Nilo zastavi. No a co to pred nama nevidime... Mravenecnik si to cmucha primo proti nam. Vubec nas nevidel, najednou zvedl hlavu, zbystril, co to pred nim stoji, zdesil se a rychlosti blesku skocil do dzungle a zmizel :o) i Nilo rikal, ze ten se casto nevidi, tak jsme meli radost, ze drzet jazyk za zuby se vyplatilo, i kdyz pro me to zas tak jednoduchy neni :o) Vecer byla naplanovana nocni prochazka dzungli, ale po tom, co jsem dnes jen tak unikla pavoukovi tak jsem mela hruzu, ze za tmy bych takovy stesti mit nemusela, a tak jsme to nocni dobrodruzstvi radsi zrusili... :o(
Dalsi den jsme meli jeste rano cas na kratkou prochazkou pred odjezdem zpet do mesta. Stesti jsme si ale asi vybrali dny pred tim a zadny zviratka uz nevideli :o) ale i tak to bylo uzasny, videli jsme toho i tak mnohem vic nez druha hlucna skupina :o)
Kdyz jsme se vratili zpet do Rurrenabaque, sla jsem rovnou do cestovky zjistit, jestli pro me dostali letenku do La Paz na druhy den, o co jsem je poprosila nez jsme odjeli. Prekvapive misto meli a dokonce na stejny let jako Clay, tak ze jsme mohli spolecne odletet zpet.
V La Paz jsme se jiz tradicne ubytovali v Bacoo Hostel a druhy den jsem si sla koupit listek na autobus do Sucre a nechala jsem tam chudaka uz hodne zuriciho Clay cekat na opravu motorky. Bylo mi ho docela lito, preci jen La Paz neni z nejlepsich mest na relaxovani. Vecer se mnou sel na nadrazi, kde jsem si sedla na nocni autobus do puvodniho bolivijskeho hlavniho mesta.
Tam jsem prijela brzo rano cela promrzla, protoze v autobuse pres celou noc netopili. I pres to, ze jsem mela na sobe skoro vsechny veci, byla mi strasna zima. Spacak jsem mela samozrejme v batohu dole v zavazadlovem prostoru, ani me to nenapadlo si ho vzit, protoze v predchozich autobusech bylo pekne vytopeno. V Sucre mi chvili trvalo, nez jsem nasla nejaky hostel, bylo to dost plny nebo moc drahy. Nakonec jsem ulovila postel v Los Torres. Hned jsem vybehla do mesta pozeptat se po nejakem vyletu do okoli. I pres to, ze v autobuse i vsude kolem jsem videla dost cizincu, nikomu moc nechtelo na zadny trek. Nakonec jsem teda musela dva dni cekat, nez jsem se mohla pridat na dvoudenni Inka trek do Maragua krateru. Byla nas skupinka deseti lidi, zase jsem mela velky stesti, vsichni byli moc mili. Meli jsme dva pruvodce, protoze jeden par sel na tri dni. Pruvodci byli dva kluci Americani, co tam uz nejaky ten mesic dobrovolnocili a meli spoustu historek, tak ze jsme se nenudili. Spali jsme primo v krateru v krasnych chatickach a dalsi den se vydali zpet k hlavni ceste, kde na nas cekal autobus a odvezl nas zatky do Sucre.
Dalsi den rano jsem si sedla na bus do Uyuni, kam jsem prijela odpoledne, ubytovala se v Avienda Hostel a sla hledat cestovku, se kterou pojedu na tridenni vylet na solna jezera a do pouste Atacama. Vsude je velke mnozstvi agentur, ktere tyto vylety organizuji a ja mela doporuceni na Red Planet Expedition. Na druhy den meli posledni volne misto, tak jsem s nima trosku usmlouvala cenu a mohla se chystat na vylet. Uz vecer byla pekna zima a u me v pokojicku snad mrzlo :o) Veci, co jsem si vyprala a povesila venku byly behem chvilky jako kamen a to rikaji, ze na solnych jezerech je teplota v noci az -25C tak jsem se mela na co tesit...
Solna jezera jsou nejvetsi na svete s rozlohou 10500km2 v nadmorske vysce kolem 3600m. Vrstva soli je az nekolik metru vysoka a je velkym zdrojem lithia.
Na nasem druhem vyletu do dzungle jsme nejakym zpusobem vyfasovali pruvodce Nilo pouze pro nas dva. Bylo tam jeste dalsich asi sest lidi, ale nekteri byli jen na dva dni a dali se do skupinky s druhym pruvodcem, tak jsme meli vetsi sanci videt nejaky zviratka, protoze jsme byli potichu. Taky ze jo... Prvni den jsme videli divoka prasata, tukany a papousky. Dalsi den jsme se zase co nejpotiseji plouzili dzungli a videli jsme nejakou divokou kocku. Bylo to cerny, ale puma, na kterou jsme cekali, to nebyla. Behem prochazky mi Nilo zachranil pred pavoukem, protoze jsme malem prosla jeho pavocinou :o) Pak si to pokracujeme pomaloucku potichoucku po pesince, kdyz se najednou Nilo zastavi. No a co to pred nama nevidime... Mravenecnik si to cmucha primo proti nam. Vubec nas nevidel, najednou zvedl hlavu, zbystril, co to pred nim stoji, zdesil se a rychlosti blesku skocil do dzungle a zmizel :o) i Nilo rikal, ze ten se casto nevidi, tak jsme meli radost, ze drzet jazyk za zuby se vyplatilo, i kdyz pro me to zas tak jednoduchy neni :o) Vecer byla naplanovana nocni prochazka dzungli, ale po tom, co jsem dnes jen tak unikla pavoukovi tak jsem mela hruzu, ze za tmy bych takovy stesti mit nemusela, a tak jsme to nocni dobrodruzstvi radsi zrusili... :o(
Dalsi den jsme meli jeste rano cas na kratkou prochazkou pred odjezdem zpet do mesta. Stesti jsme si ale asi vybrali dny pred tim a zadny zviratka uz nevideli :o) ale i tak to bylo uzasny, videli jsme toho i tak mnohem vic nez druha hlucna skupina :o)
Kdyz jsme se vratili zpet do Rurrenabaque, sla jsem rovnou do cestovky zjistit, jestli pro me dostali letenku do La Paz na druhy den, o co jsem je poprosila nez jsme odjeli. Prekvapive misto meli a dokonce na stejny let jako Clay, tak ze jsme mohli spolecne odletet zpet.
V La Paz jsme se jiz tradicne ubytovali v Bacoo Hostel a druhy den jsem si sla koupit listek na autobus do Sucre a nechala jsem tam chudaka uz hodne zuriciho Clay cekat na opravu motorky. Bylo mi ho docela lito, preci jen La Paz neni z nejlepsich mest na relaxovani. Vecer se mnou sel na nadrazi, kde jsem si sedla na nocni autobus do puvodniho bolivijskeho hlavniho mesta.
Tam jsem prijela brzo rano cela promrzla, protoze v autobuse pres celou noc netopili. I pres to, ze jsem mela na sobe skoro vsechny veci, byla mi strasna zima. Spacak jsem mela samozrejme v batohu dole v zavazadlovem prostoru, ani me to nenapadlo si ho vzit, protoze v predchozich autobusech bylo pekne vytopeno. V Sucre mi chvili trvalo, nez jsem nasla nejaky hostel, bylo to dost plny nebo moc drahy. Nakonec jsem ulovila postel v Los Torres. Hned jsem vybehla do mesta pozeptat se po nejakem vyletu do okoli. I pres to, ze v autobuse i vsude kolem jsem videla dost cizincu, nikomu moc nechtelo na zadny trek. Nakonec jsem teda musela dva dni cekat, nez jsem se mohla pridat na dvoudenni Inka trek do Maragua krateru. Byla nas skupinka deseti lidi, zase jsem mela velky stesti, vsichni byli moc mili. Meli jsme dva pruvodce, protoze jeden par sel na tri dni. Pruvodci byli dva kluci Americani, co tam uz nejaky ten mesic dobrovolnocili a meli spoustu historek, tak ze jsme se nenudili. Spali jsme primo v krateru v krasnych chatickach a dalsi den se vydali zpet k hlavni ceste, kde na nas cekal autobus a odvezl nas zatky do Sucre.
Dalsi den rano jsem si sedla na bus do Uyuni, kam jsem prijela odpoledne, ubytovala se v Avienda Hostel a sla hledat cestovku, se kterou pojedu na tridenni vylet na solna jezera a do pouste Atacama. Vsude je velke mnozstvi agentur, ktere tyto vylety organizuji a ja mela doporuceni na Red Planet Expedition. Na druhy den meli posledni volne misto, tak jsem s nima trosku usmlouvala cenu a mohla se chystat na vylet. Uz vecer byla pekna zima a u me v pokojicku snad mrzlo :o) Veci, co jsem si vyprala a povesila venku byly behem chvilky jako kamen a to rikaji, ze na solnych jezerech je teplota v noci az -25C tak jsem se mela na co tesit...
Solna jezera jsou nejvetsi na svete s rozlohou 10500km2 v nadmorske vysce kolem 3600m. Vrstva soli je az nekolik metru vysoka a je velkym zdrojem lithia.
Žádné komentáře:
Okomentovat