1. - 10. 10. 2012
Odlet z Papua nebyl zas az tak bez problemu. Muj let Madang - Port Moresby byl zrusen, tim padem jsem nestihla let do Australie... Bylo to trosku namahave je presvedcit, aby me dali na jiny let od jine spolecnosti, protoze jsem potrebovala proste co nejrychleji do Sydney a kupovat novou letenku v uvahu opravdu neprichazelo. Nakonec vse dobre dopadlo a ja jsem se vratila "domu" k me rodince v Dover Heights jen se 24 hodinovym zpozdenim :o)
Tam jsem stravila prijemny vikend s rodinkou, pobalila vse a nasedla na letadlo na dalsi kontinet, tentokrat do Asie :-) Pristala jsem v parnem, dusnem Singapore, i pres to, ze bylo po pulnoci. Tam jsem si zazadala o visa do Mongolska, coz nebyl zadny problem a druhy den jsem si je mohla vyzvednout. Probehla, nebo spis vedrem znavena probrouzdala mestem, coz je jedno velke nakupni centrum a je hodne tezke tem vsem lakadlum odolat. Kloubou dolu pred vsema, kteri odolaji :o)
Pak uz byl cas se posunou smerem na sever a z duvodu casu, ktery se neuveritelne kratil, jsem musela opet zvolit jako druh dopravy letadlo :o( Do Pekingu jsem priletela brzo rano a ubytovala se v krasnem Kings Joy Hostel, primo v centru hned vedle Zakazaneho Mesta. Odpoledne jsem si zajela koupit listek na vlak do Ulaanbaatar a planovala, kam se v Mongolsku podivat. Pocasi zatim bylo krasne, venku kolem dvaceti, ale preci jen je zacatek rijna a Mongolsko je nemilosrdne, kdyz prijde na pocasi.
Rano jsem dojela na hlavni vlakove nadrazi, kde moc cizincu nebylo, jen nejake dve organizovane skupiny. Vetsina cestovatelu jezdi celou Transibirskou magistralou, tak ze jich vic jede opacnym smerem. Byl to teda krasny super cisty vlak a kupicko jsme mela jen pro sebe, tak ze tech tricet hodin ubehlo vlastne docela rychle :o) Prechod pres hranice byl teda nekonecny. Nastesti jsme nemuseli vystupovat, prijeli jsme tam kolem desaty vecer, ale nez vsichni soudruzi zkontrolovali pasy a vagony, a nez se prehodily koleje, tak to proste trvalo asi pet hodin!
Do Ulaanbaataru jsme prijeli prekvapive nacas, do krasneho slunecneho odpoledne s teplotou asi 16 st.! Neverila jsem tomu, ze jdu v Mongolsku po meste jen v mikine :o) Nasla jsem hostel bez problemu a hned se dala do reci s ostatnima, co tam byli ubytovani a uz meli nejaky ten vylet do okoli za sebou, tak bylo od koho sbirat zkusenosti a doporuceni.
Vzhledem k tomu, ze uz bylo konec sezony, tak uz tolik "jurta"kempu neni otevreno a tudiz nemusi byt zcela jednoduche se po zemi pohybovat. Muj puvodni plan byl, si pujcit kone a projet to tam okolo a spat u rodin prave v juratch. Prave kvuli pocasi to bohuzel nebylo mozne. Teda kdybych byla otuzily domorodec tak asi jo, ale to ja, milovnik tepla, opravdu nejsem :o)
Nakonec jsem s Nemcem Maxem, jeho kamaradkou Barbarou nasla jeste jednoho clena posadky a to Franckouzsku Justine a sestavili jsme vylet do centralniho Mongolska na 8 dni. Meli jsme zajisteny auto, respektive neprekonatelne vozidlo UAZ, ridice a pruvodkyni. Toto auto dokaze vse a nic mu nezustane stat v ceste. Pravda, neni to asi to nejpohodlnejsi auto na svete, ale dostane se vsude, v mokru, suchu, snehu, kameni :o)
Prvni den jsme se zastavili v narodnim parku Hustai, ktery je znamy tim, ze sem do volne prirody byli navraceni kone Takhi neboli kone Przewalskeho. Na kopci jsme zahledli stado tak jsme se k nim vydali, ale o nasi spolecnost asi moc nestali, nebot se pomalu ale jiste posunovali opacnym smerem :o) Bylo to krasne, videt ty bezstarostna zvirata, prochazejici se po rozlehlych kopcich a prezvykujici travu.
Pak uz jsme jeli hledat nejakou rodinu, ktera by nas pro dnesni noc ubytovala. Je akorat obdobi, kdy se lide bali a premistuji se do zimnich stanovist. Nasli jsme nakonec jednu rodinu, ktera byla napul odstehovana, ale mela tu jeste postavene dve jurty a byli tak hodni, ze nam jednu prenechali. Byla to jeste letni jurta, tudiz zcela ne tak zateplena, ale kaminka uvnitr mela, tak se to krasne a rychle vyhralo a zima jeste nebyla tak velka, aby uvnitr mrzlo. Tak ze si nebylo na co ztezovat :o)
Kdyz jsme se ubytovali, tak nam nase pruvodkyne Mogi pripravila veceri. Dostali jsme klasicke mongolske jidlo Tsuivan, coz jsou nudle s masem a zeleninou. Jsme v Mongolsku, kde lide prevazne ji maso a vubec vse, co se da z jednoho zvirete snist a mleko a mlecne vyrobky. Tak ze i v tomto nudlovem jidle je vice masa a tuku nez zeleniny. Ze zeleniny tu pestuji jen brambory, mrkev, zeli a cibuli a takhle pred zimou uz toho moc neni.
Zrovna ja, ktera maso nemusim, jsem si mongolskou kuchyni opravdu neoblibila. A predstava se napit jejich Suutei Tsai - doslova prelozeno jako caj s mlekem, je pro me nepredstavitelna. Ja normalne mleko pit nemuzu a toto je prevarene mleko s vodou a zelenym cajem a jeste k tomu osolene.
To byl jeden z duvodu, proc jsem se nemohla sama vydat na pruzkum teto krasne zeme, protoze kdyz by me v rodine posadili k nim k jidlu, ja bych samozrejme nemohla odmitnout jejich pohostinnost, ale na druhou stranu bych to bohuzel nemohla ani pozrit. Chapu, ze spravny cestovatel ma ochutnat mistni kuchyni, coz ja rada delam, ale zrovna tady to proste pro me neni. Je to tezke to mistnim vysvetlovat, pro ne je to kazdodenni jidlo a piti a v podstate neznaji nic jineho a tudiz je tezke pochopit, ze my bychom radeji vodu a masa pomalu :o)
Odlet z Papua nebyl zas az tak bez problemu. Muj let Madang - Port Moresby byl zrusen, tim padem jsem nestihla let do Australie... Bylo to trosku namahave je presvedcit, aby me dali na jiny let od jine spolecnosti, protoze jsem potrebovala proste co nejrychleji do Sydney a kupovat novou letenku v uvahu opravdu neprichazelo. Nakonec vse dobre dopadlo a ja jsem se vratila "domu" k me rodince v Dover Heights jen se 24 hodinovym zpozdenim :o)
Tam jsem stravila prijemny vikend s rodinkou, pobalila vse a nasedla na letadlo na dalsi kontinet, tentokrat do Asie :-) Pristala jsem v parnem, dusnem Singapore, i pres to, ze bylo po pulnoci. Tam jsem si zazadala o visa do Mongolska, coz nebyl zadny problem a druhy den jsem si je mohla vyzvednout. Probehla, nebo spis vedrem znavena probrouzdala mestem, coz je jedno velke nakupni centrum a je hodne tezke tem vsem lakadlum odolat. Kloubou dolu pred vsema, kteri odolaji :o)
Pak uz byl cas se posunou smerem na sever a z duvodu casu, ktery se neuveritelne kratil, jsem musela opet zvolit jako druh dopravy letadlo :o( Do Pekingu jsem priletela brzo rano a ubytovala se v krasnem Kings Joy Hostel, primo v centru hned vedle Zakazaneho Mesta. Odpoledne jsem si zajela koupit listek na vlak do Ulaanbaatar a planovala, kam se v Mongolsku podivat. Pocasi zatim bylo krasne, venku kolem dvaceti, ale preci jen je zacatek rijna a Mongolsko je nemilosrdne, kdyz prijde na pocasi.
Rano jsem dojela na hlavni vlakove nadrazi, kde moc cizincu nebylo, jen nejake dve organizovane skupiny. Vetsina cestovatelu jezdi celou Transibirskou magistralou, tak ze jich vic jede opacnym smerem. Byl to teda krasny super cisty vlak a kupicko jsme mela jen pro sebe, tak ze tech tricet hodin ubehlo vlastne docela rychle :o) Prechod pres hranice byl teda nekonecny. Nastesti jsme nemuseli vystupovat, prijeli jsme tam kolem desaty vecer, ale nez vsichni soudruzi zkontrolovali pasy a vagony, a nez se prehodily koleje, tak to proste trvalo asi pet hodin!
Do Ulaanbaataru jsme prijeli prekvapive nacas, do krasneho slunecneho odpoledne s teplotou asi 16 st.! Neverila jsem tomu, ze jdu v Mongolsku po meste jen v mikine :o) Nasla jsem hostel bez problemu a hned se dala do reci s ostatnima, co tam byli ubytovani a uz meli nejaky ten vylet do okoli za sebou, tak bylo od koho sbirat zkusenosti a doporuceni.
Vzhledem k tomu, ze uz bylo konec sezony, tak uz tolik "jurta"kempu neni otevreno a tudiz nemusi byt zcela jednoduche se po zemi pohybovat. Muj puvodni plan byl, si pujcit kone a projet to tam okolo a spat u rodin prave v juratch. Prave kvuli pocasi to bohuzel nebylo mozne. Teda kdybych byla otuzily domorodec tak asi jo, ale to ja, milovnik tepla, opravdu nejsem :o)
Nakonec jsem s Nemcem Maxem, jeho kamaradkou Barbarou nasla jeste jednoho clena posadky a to Franckouzsku Justine a sestavili jsme vylet do centralniho Mongolska na 8 dni. Meli jsme zajisteny auto, respektive neprekonatelne vozidlo UAZ, ridice a pruvodkyni. Toto auto dokaze vse a nic mu nezustane stat v ceste. Pravda, neni to asi to nejpohodlnejsi auto na svete, ale dostane se vsude, v mokru, suchu, snehu, kameni :o)
Prvni den jsme se zastavili v narodnim parku Hustai, ktery je znamy tim, ze sem do volne prirody byli navraceni kone Takhi neboli kone Przewalskeho. Na kopci jsme zahledli stado tak jsme se k nim vydali, ale o nasi spolecnost asi moc nestali, nebot se pomalu ale jiste posunovali opacnym smerem :o) Bylo to krasne, videt ty bezstarostna zvirata, prochazejici se po rozlehlych kopcich a prezvykujici travu.
Pak uz jsme jeli hledat nejakou rodinu, ktera by nas pro dnesni noc ubytovala. Je akorat obdobi, kdy se lide bali a premistuji se do zimnich stanovist. Nasli jsme nakonec jednu rodinu, ktera byla napul odstehovana, ale mela tu jeste postavene dve jurty a byli tak hodni, ze nam jednu prenechali. Byla to jeste letni jurta, tudiz zcela ne tak zateplena, ale kaminka uvnitr mela, tak se to krasne a rychle vyhralo a zima jeste nebyla tak velka, aby uvnitr mrzlo. Tak ze si nebylo na co ztezovat :o)
Kdyz jsme se ubytovali, tak nam nase pruvodkyne Mogi pripravila veceri. Dostali jsme klasicke mongolske jidlo Tsuivan, coz jsou nudle s masem a zeleninou. Jsme v Mongolsku, kde lide prevazne ji maso a vubec vse, co se da z jednoho zvirete snist a mleko a mlecne vyrobky. Tak ze i v tomto nudlovem jidle je vice masa a tuku nez zeleniny. Ze zeleniny tu pestuji jen brambory, mrkev, zeli a cibuli a takhle pred zimou uz toho moc neni.
Zrovna ja, ktera maso nemusim, jsem si mongolskou kuchyni opravdu neoblibila. A predstava se napit jejich Suutei Tsai - doslova prelozeno jako caj s mlekem, je pro me nepredstavitelna. Ja normalne mleko pit nemuzu a toto je prevarene mleko s vodou a zelenym cajem a jeste k tomu osolene.
To byl jeden z duvodu, proc jsem se nemohla sama vydat na pruzkum teto krasne zeme, protoze kdyz by me v rodine posadili k nim k jidlu, ja bych samozrejme nemohla odmitnout jejich pohostinnost, ale na druhou stranu bych to bohuzel nemohla ani pozrit. Chapu, ze spravny cestovatel ma ochutnat mistni kuchyni, coz ja rada delam, ale zrovna tady to proste pro me neni. Je to tezke to mistnim vysvetlovat, pro ne je to kazdodenni jidlo a piti a v podstate neznaji nic jineho a tudiz je tezke pochopit, ze my bychom radeji vodu a masa pomalu :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat