29. 3. - 3. 4. 2012
Prvni rano se slovenskymi prateli Misou a Mirem bylo hodne pohodove, v klidu sbalit, jit na snidani a pak teprve zacit vymyslet co delat :o) Skoda, ze to takhle nemohlo byt kazdy den... Vzhledem k tomu, ze meli na vylet pouze dva a pul tydne, museli jsme se jeste ten den posunout smer karibske pobrezi. Jeste nez jsme vyrazili prozkoumavat mayske ruiny Copan, sli jsme si vyridit listek na autobus do San Pedro Sula. Jel asi az ve tri hodiny odpoledne tak jsme meli dost casu na ruiny. Tam jsme to vsechno obehli, myslim, ze pro me to byly asi nejmin zajimave z tech vsech, co jsem zatim videla. Co se mi tam ale moc libilo, byli obrovsti papousci macaw :o) Bylo jich tam spoustu a vzhledem k tomu, ze je tam krmi tak se ani az tak neboji. Tam odtud jsme si sli vyzvednot batohy a vyrazili na nadrazi na luxusni autobus do La Ceiba. Tam jsme prijeli az po devaty vecer a museli si vzit taxika do mesta. Bylo to trochu z ruky a hlavne nas nechteli pustit, abysme sli pesky :o) Ubytovali jsme se v hodne jednoduchem hostelu Amsterdam 2001, ale coz, bylo to levny a na par hodin prespani, jako delany. Rano uz zase pred hostelem cekli otravni taxikri, kteri nas chteli vozit do pristavu. My jsme chteli jit jeste nakoupit a hlavne chteli jet mistnim busem, samozrejme abysme usetrili :o) Vsechno jsme zvladli na jednicku a skocili na lod smer Utila, ktera je pezdivana jako zvraceci ferry :o) I kdyz je to jen hodinu cesty, vetsinou to byva dost divoka cesta. Toz houpalo to, ale my prezili bez ujmy, ne vsak vsichni nasi spolucestujici... Na ostrov jsme pripluli pred polednem a zase nechali Mira v baru na pivo a my se vydali hledat ubytovani, coz jsme brzo zjistili, ze bude vcelku narocny. Diky Velikonocum bylo vsechno plny nebo aspon do nedele nez se lide zacnou vracet :o)
My jsme tam chteli zustat do pondelka, tak to se zdalo byt problem. Nakonec jsme nasli hezky pokoj pro nas vsechny a nebylo to ani zas az tak drahy. Rovnou jsme vyrazili na koupacku. Kdyz jsme se vratili zpatky, nesla elektrika a snazili se to na stozaru opravit az se jim podarilo kus neceho spalit :o) Ve finale to nejakym zpusobem zprovoznili, i kdyz se clovek divi jak, kdyz vidi to mnozstvi dratu.
Dalsi den jsme vyrazili na vylet lodi za zralokama velrybima. Tady by meli byt celorocne, ale i tak je tezke je videt. Pri nas sesti bohuzel nestalo, videli jsme vyskakujici ryby a ptaky sletavajici se k ni, coz je pry znameni, ze tam zralok je, ale zadnyho jsme nevideli. I tak to byl hezky vylet po mori. Na dalsi den jsme si vymysleli se jet podivat na nedaley neobydleny ostrov Water Caye. Pribrali jsme s sebou jeste jednoho Rakusana, co s nama byl na lodi za zralokama. Cely den jsme se jen slunily a snorchlovali, tak ze karibska pohodicka jak ma byt :o)
Jeste pred tim, nez jsme skocili na lod zpet na pevninu, jsme si privstali, pujcili kajaky a projeli skrz mangrovnikovy kanal napric ostrovem, koukli se po plazi na opacnem pobrezi a po obede uz sedeli v lodi zpet do La Ceiba. Tam jsme rovnou skocili na posledni autobus do San Pedro Sula, kde jsme museli zustat pres noc, protoze po osmy vecer uz zadny autobusy nejezdi. Rano jsme se premistili do D&D pivovaru nedaleko jezera Yojoa, kde vyrabeji ruzny, mozna trochu podivny, druhy piva. Misa s Miro privezli s sebou stan, tak jsme si rekli, ze je to dobra prilezitost ho vyzkouset. Postavli jsme ho a jeli k nedalekym 35m vysokym vodopadum Pulhapanzak se trochu schladit. Kdyz jsme se vratili tak behem chvile zacalo prset. Sedeli jsme pod pristreskem, kostoval mistni pivo a povidali se skupinkou Americanu, z nichz jeden mel cesko-slovensky predky. Doufali jsme, ze se pocasi umoudri, ale spis se to zhorsovalo. Behem vecera jsme se domluvili s Malcomem, coz je starsi pan, Anglican, ktery tu uz zije 4 roky a dela vylety do okoli, hlavne na jezero pozorovat ptaky, v cemz je mistr, nebot se tim zabyva cely zivot. Kdyz dest zesiloval, napadla me spasna myslenka prenest stan pod pristresek, kde jsme sedeli. Vesel se tam krasne a Miro pravil, at pry sundame tu vrchni plachtu, at trochu oschne. V tu chvili jsem spatrila nejhorsi stvoreni na svete, pavouka! Co pavouka, to byla mega bestie!!! Samozrejme jsem vyskocila na zidli a zacala jecet a cekala, kdy me klepne :o) Bezela jsem pro Malcoma, a ten se svym klidem v dusi tise konstatoval. To je tarantule, ale neboj, je to samicka a neni jedovata! Jako kdyby me tato informace mela uklidnit. Me je jedno, jestli je jedovata nebo ne, pro me je to odporna tarantule sedici na stanu, ve kterem ma spat. Netrvalo mi ani dve minuty se priritit na recepci a vyzadat si pokoj, protoze moznost spat ve stanu pro me v zadnem pripade uz neprichazela v uvahu :o) Stropili jsme tam dobry halo, vsichi ostatni se chodili koukat co se deje a docela se bavili. Ta mrcha tam sedela cely vecer. Ja jsem se pak neodvazila ani sednout, jen jsem tam postavala a nespustila z "toho" oci, abych pripadne mohla rychle utect :o) Tak ze nejhruznejsi zazitek, ktery se mi muze prihodit mam za sebou, a doufam ze uz takovych moc nebude!!!
Prvni rano se slovenskymi prateli Misou a Mirem bylo hodne pohodove, v klidu sbalit, jit na snidani a pak teprve zacit vymyslet co delat :o) Skoda, ze to takhle nemohlo byt kazdy den... Vzhledem k tomu, ze meli na vylet pouze dva a pul tydne, museli jsme se jeste ten den posunout smer karibske pobrezi. Jeste nez jsme vyrazili prozkoumavat mayske ruiny Copan, sli jsme si vyridit listek na autobus do San Pedro Sula. Jel asi az ve tri hodiny odpoledne tak jsme meli dost casu na ruiny. Tam jsme to vsechno obehli, myslim, ze pro me to byly asi nejmin zajimave z tech vsech, co jsem zatim videla. Co se mi tam ale moc libilo, byli obrovsti papousci macaw :o) Bylo jich tam spoustu a vzhledem k tomu, ze je tam krmi tak se ani az tak neboji. Tam odtud jsme si sli vyzvednot batohy a vyrazili na nadrazi na luxusni autobus do La Ceiba. Tam jsme prijeli az po devaty vecer a museli si vzit taxika do mesta. Bylo to trochu z ruky a hlavne nas nechteli pustit, abysme sli pesky :o) Ubytovali jsme se v hodne jednoduchem hostelu Amsterdam 2001, ale coz, bylo to levny a na par hodin prespani, jako delany. Rano uz zase pred hostelem cekli otravni taxikri, kteri nas chteli vozit do pristavu. My jsme chteli jit jeste nakoupit a hlavne chteli jet mistnim busem, samozrejme abysme usetrili :o) Vsechno jsme zvladli na jednicku a skocili na lod smer Utila, ktera je pezdivana jako zvraceci ferry :o) I kdyz je to jen hodinu cesty, vetsinou to byva dost divoka cesta. Toz houpalo to, ale my prezili bez ujmy, ne vsak vsichni nasi spolucestujici... Na ostrov jsme pripluli pred polednem a zase nechali Mira v baru na pivo a my se vydali hledat ubytovani, coz jsme brzo zjistili, ze bude vcelku narocny. Diky Velikonocum bylo vsechno plny nebo aspon do nedele nez se lide zacnou vracet :o)
My jsme tam chteli zustat do pondelka, tak to se zdalo byt problem. Nakonec jsme nasli hezky pokoj pro nas vsechny a nebylo to ani zas az tak drahy. Rovnou jsme vyrazili na koupacku. Kdyz jsme se vratili zpatky, nesla elektrika a snazili se to na stozaru opravit az se jim podarilo kus neceho spalit :o) Ve finale to nejakym zpusobem zprovoznili, i kdyz se clovek divi jak, kdyz vidi to mnozstvi dratu.
Dalsi den jsme vyrazili na vylet lodi za zralokama velrybima. Tady by meli byt celorocne, ale i tak je tezke je videt. Pri nas sesti bohuzel nestalo, videli jsme vyskakujici ryby a ptaky sletavajici se k ni, coz je pry znameni, ze tam zralok je, ale zadnyho jsme nevideli. I tak to byl hezky vylet po mori. Na dalsi den jsme si vymysleli se jet podivat na nedaley neobydleny ostrov Water Caye. Pribrali jsme s sebou jeste jednoho Rakusana, co s nama byl na lodi za zralokama. Cely den jsme se jen slunily a snorchlovali, tak ze karibska pohodicka jak ma byt :o)
Jeste pred tim, nez jsme skocili na lod zpet na pevninu, jsme si privstali, pujcili kajaky a projeli skrz mangrovnikovy kanal napric ostrovem, koukli se po plazi na opacnem pobrezi a po obede uz sedeli v lodi zpet do La Ceiba. Tam jsme rovnou skocili na posledni autobus do San Pedro Sula, kde jsme museli zustat pres noc, protoze po osmy vecer uz zadny autobusy nejezdi. Rano jsme se premistili do D&D pivovaru nedaleko jezera Yojoa, kde vyrabeji ruzny, mozna trochu podivny, druhy piva. Misa s Miro privezli s sebou stan, tak jsme si rekli, ze je to dobra prilezitost ho vyzkouset. Postavli jsme ho a jeli k nedalekym 35m vysokym vodopadum Pulhapanzak se trochu schladit. Kdyz jsme se vratili tak behem chvile zacalo prset. Sedeli jsme pod pristreskem, kostoval mistni pivo a povidali se skupinkou Americanu, z nichz jeden mel cesko-slovensky predky. Doufali jsme, ze se pocasi umoudri, ale spis se to zhorsovalo. Behem vecera jsme se domluvili s Malcomem, coz je starsi pan, Anglican, ktery tu uz zije 4 roky a dela vylety do okoli, hlavne na jezero pozorovat ptaky, v cemz je mistr, nebot se tim zabyva cely zivot. Kdyz dest zesiloval, napadla me spasna myslenka prenest stan pod pristresek, kde jsme sedeli. Vesel se tam krasne a Miro pravil, at pry sundame tu vrchni plachtu, at trochu oschne. V tu chvili jsem spatrila nejhorsi stvoreni na svete, pavouka! Co pavouka, to byla mega bestie!!! Samozrejme jsem vyskocila na zidli a zacala jecet a cekala, kdy me klepne :o) Bezela jsem pro Malcoma, a ten se svym klidem v dusi tise konstatoval. To je tarantule, ale neboj, je to samicka a neni jedovata! Jako kdyby me tato informace mela uklidnit. Me je jedno, jestli je jedovata nebo ne, pro me je to odporna tarantule sedici na stanu, ve kterem ma spat. Netrvalo mi ani dve minuty se priritit na recepci a vyzadat si pokoj, protoze moznost spat ve stanu pro me v zadnem pripade uz neprichazela v uvahu :o) Stropili jsme tam dobry halo, vsichi ostatni se chodili koukat co se deje a docela se bavili. Ta mrcha tam sedela cely vecer. Ja jsem se pak neodvazila ani sednout, jen jsem tam postavala a nespustila z "toho" oci, abych pripadne mohla rychle utect :o) Tak ze nejhruznejsi zazitek, ktery se mi muze prihodit mam za sebou, a doufam ze uz takovych moc nebude!!!
Evičko, uplně tě chápu. Já už bych taky z tý potvory nespustila oči, abych věděla, kam případně odkráčela. To se musí hlídat. Doufám, že karibský rum alespon trochu zmírnil následky na tvé duši po tak otřesném zážitku :(
OdpovědětVymazatA psychika pracuje, právě mě něco svědí na noze a hádej, co mě napadlo jako první...
Ája
Tos me tedy pobavila, ma mila, uplne te vidim, jak tam s vytrestenyma ocima stojis na zidli!
OdpovědětVymazat