4. - 7. 4. 2012
Po narocnem zazitku s pavoukem jsme meli domluveny vylet na jezero pozorovat ptaky s Malcomem. Ma zde byt k videni pres 400 druhu. Na sestou nas prisel vyzvednout a sli sme jeste s dalsima 4 holkama k nemu domu na snidani a po pul sedmy jsme byli uz na lodickach. Meli jsme pujceny dalekohledy, ktery se vic nez hodily. Jeli jsme s Misou a jeste jednou holkou v lodicce s Rodrigo a Malcom s ostatnima v druhe. Nevedeli jsme kam driv koukat, jen na nas pokrikovali jmena ptaku. Nejvetsi zazitek byli asi tukani. Na jednom strome jich sedelo asi hned sedm. Pravda, byli dost daleko, ale s dalekohledem to byla podivana. Jak jsme se vratili z vyletu, vypravili jsme se hned smer Nikaragua. Chteli jsme se dostat jak nejdal to bude mozny, protoze jak nam vsichni rikali, o Velikonocich bud nic nejezdi nebo malo a je to preplneny k prasknuti, ne ze by normalne nebylo :o) Do La Guama jsme se dostali malym autobusem, kde jsme si ve finale i sedli a tam jsme behem minuty odchytili autobus do hlavniho mesta Tegucigalpa. Ten byl ale radne natriskany. Z ctyr a pulhodiove cesty jsme stali vic nez hodinu, ale nakonec se to trochu vyprazdnilo. Kdyz jsme prijeli do hlavniho mesta, vydali jsme se na nadrazi, odkud by mohl jet jeste nejaky autobus do Danli, maleho mestecka pobliz hranice. Netusili jsme kam jit a kazdy, koho jsme se na ulici zeptali nas posilal na jinou stranu. Pak se strhl strasny slejvak a na ulicich proudila voda a diky jedne cizince jsme se domluvili, ze misto, odkud jede autobus do Danli je par kilometru dal, tak ze jsme museli chytit taxika a nechat se odvezt. Tam uz cekalo spoustu lidi, ale nastesti se nam jeste podarilo koupit listek, i kdyz uz bylo skoro sest vecer. Do Danli jsme prijeli pozde a za tmy jsme sli hledat ubytovani.
Nemeli jsme mapu tak bylo tezky se zorientovat. Par hotelu bylo plnych a nekde zase chteli strasny penize. Ceny hotelu behem Velikonoc skoci casto i na dvojnasobek normalni ceny. Ve finale jsme nasli celkem dobry pokoj za prijatelnou cenu, zasli na neco k jidlu a padli za vlast... :o)
Dalsi den jsme chteli prejit hranici do Nikaragui. Rano jsme se postavili k silnici, kde by mel stavet autobus na hranici, jak nam rekl pan domaci. Kdyz jsme tam cekali asi pul hodiny a autobus nikde zadny, tusili jsme zradu. Vsichni taxici na nas troubily a my je vesele odmitali, ze cekame na bus. Pak jsme se nejak dorozumeli s mistnima, ze autobus dneska opravdu zadny nepojede tak jsme se domluvili s jednim taxikarem a nechali se odvezt na hranici. Tam nastesti vse fungovalo a bez problemu jsme hranici presli. Na druhe strane to vypadalo podobne, autobus zadny a tak doslo opet na taxi a to az do Esteli. Tam uz nastesti autobusy jezdily tak jsme si stihli dat neco k jidlu a skocili na autobus do Managua. Tam jsme s pomoci jednoho hodneho mistniho pana sedli na MHD a prejeli na druhe autobusove nadrazi, protoze taxiku uz bylo za posledni dny vic nez dost. Tam se nam behem chvile podarilo nasednout na autobus do Masaya, coz bylo jen hodinu cesty a konecne snad na par dni konecna. Tam jsme chvili hledali ubytovani nebot vse bylo plne ci predrazene az se nam nakonec podarilo ukecat dva pokoje za dobrou cenu, coz podle toho taky vypadalo :o) Ale co, strecha nad hlavou to byla a postel taky :o)
Dalsi den jsme se vypravili na vylet do Granady. Krasny kolonialni mesto, ktere v tento svatek pekne zilo. Vsude spousty lidi, stanku a jidla. Plaz na brehu jezera Nikaragua preplnena, clovek by neveril, kolik lidi se tam dokaze vmestnat :o) Tam jsme okusili tradicni jidlo "vigoron", coz je juka uvarena v pare se skvarkama a zelnym salatem zabalene v bananovem liste. Prekvapive chutne:o) Cesta zpatky do Masaya byla taky zajimava. Hledali jsme odkud pojede bus a videli jsme silene dlouhou frontu a rikali si, co tam asi davaji zadarmo. Nic, byla to fronta na nas autobus! Byli jsme velmi prekvapeni, jak byli lidi ukazneny, kdyz prijel autobus. Vcelku poslusne nastoupili poporade dovnitr, i kdyz ve finale se naslo par vychcanku, kteri predbehli, ale i tak pozoruhodne. Do tretiho autobusu v rade jsme se dostali a meli i misto k sezeni!
Na druhy den jsme meli v planu jit rano na mistni trh, ktery ma byt vyhlaseny pro nakup suvenyru. Hlavne Misa s Miro se tam vyradili, vsak taky za par dni jedou domu tak potrebovali darecky. Pak jsme skocili na autobus a vyrazili smer ostrov Ometepe uprostred jezera Nikaragua.
Po narocnem zazitku s pavoukem jsme meli domluveny vylet na jezero pozorovat ptaky s Malcomem. Ma zde byt k videni pres 400 druhu. Na sestou nas prisel vyzvednout a sli sme jeste s dalsima 4 holkama k nemu domu na snidani a po pul sedmy jsme byli uz na lodickach. Meli jsme pujceny dalekohledy, ktery se vic nez hodily. Jeli jsme s Misou a jeste jednou holkou v lodicce s Rodrigo a Malcom s ostatnima v druhe. Nevedeli jsme kam driv koukat, jen na nas pokrikovali jmena ptaku. Nejvetsi zazitek byli asi tukani. Na jednom strome jich sedelo asi hned sedm. Pravda, byli dost daleko, ale s dalekohledem to byla podivana. Jak jsme se vratili z vyletu, vypravili jsme se hned smer Nikaragua. Chteli jsme se dostat jak nejdal to bude mozny, protoze jak nam vsichni rikali, o Velikonocich bud nic nejezdi nebo malo a je to preplneny k prasknuti, ne ze by normalne nebylo :o) Do La Guama jsme se dostali malym autobusem, kde jsme si ve finale i sedli a tam jsme behem minuty odchytili autobus do hlavniho mesta Tegucigalpa. Ten byl ale radne natriskany. Z ctyr a pulhodiove cesty jsme stali vic nez hodinu, ale nakonec se to trochu vyprazdnilo. Kdyz jsme prijeli do hlavniho mesta, vydali jsme se na nadrazi, odkud by mohl jet jeste nejaky autobus do Danli, maleho mestecka pobliz hranice. Netusili jsme kam jit a kazdy, koho jsme se na ulici zeptali nas posilal na jinou stranu. Pak se strhl strasny slejvak a na ulicich proudila voda a diky jedne cizince jsme se domluvili, ze misto, odkud jede autobus do Danli je par kilometru dal, tak ze jsme museli chytit taxika a nechat se odvezt. Tam uz cekalo spoustu lidi, ale nastesti se nam jeste podarilo koupit listek, i kdyz uz bylo skoro sest vecer. Do Danli jsme prijeli pozde a za tmy jsme sli hledat ubytovani.
Nemeli jsme mapu tak bylo tezky se zorientovat. Par hotelu bylo plnych a nekde zase chteli strasny penize. Ceny hotelu behem Velikonoc skoci casto i na dvojnasobek normalni ceny. Ve finale jsme nasli celkem dobry pokoj za prijatelnou cenu, zasli na neco k jidlu a padli za vlast... :o)
Dalsi den jsme chteli prejit hranici do Nikaragui. Rano jsme se postavili k silnici, kde by mel stavet autobus na hranici, jak nam rekl pan domaci. Kdyz jsme tam cekali asi pul hodiny a autobus nikde zadny, tusili jsme zradu. Vsichni taxici na nas troubily a my je vesele odmitali, ze cekame na bus. Pak jsme se nejak dorozumeli s mistnima, ze autobus dneska opravdu zadny nepojede tak jsme se domluvili s jednim taxikarem a nechali se odvezt na hranici. Tam nastesti vse fungovalo a bez problemu jsme hranici presli. Na druhe strane to vypadalo podobne, autobus zadny a tak doslo opet na taxi a to az do Esteli. Tam uz nastesti autobusy jezdily tak jsme si stihli dat neco k jidlu a skocili na autobus do Managua. Tam jsme s pomoci jednoho hodneho mistniho pana sedli na MHD a prejeli na druhe autobusove nadrazi, protoze taxiku uz bylo za posledni dny vic nez dost. Tam se nam behem chvile podarilo nasednout na autobus do Masaya, coz bylo jen hodinu cesty a konecne snad na par dni konecna. Tam jsme chvili hledali ubytovani nebot vse bylo plne ci predrazene az se nam nakonec podarilo ukecat dva pokoje za dobrou cenu, coz podle toho taky vypadalo :o) Ale co, strecha nad hlavou to byla a postel taky :o)
Dalsi den jsme se vypravili na vylet do Granady. Krasny kolonialni mesto, ktere v tento svatek pekne zilo. Vsude spousty lidi, stanku a jidla. Plaz na brehu jezera Nikaragua preplnena, clovek by neveril, kolik lidi se tam dokaze vmestnat :o) Tam jsme okusili tradicni jidlo "vigoron", coz je juka uvarena v pare se skvarkama a zelnym salatem zabalene v bananovem liste. Prekvapive chutne:o) Cesta zpatky do Masaya byla taky zajimava. Hledali jsme odkud pojede bus a videli jsme silene dlouhou frontu a rikali si, co tam asi davaji zadarmo. Nic, byla to fronta na nas autobus! Byli jsme velmi prekvapeni, jak byli lidi ukazneny, kdyz prijel autobus. Vcelku poslusne nastoupili poporade dovnitr, i kdyz ve finale se naslo par vychcanku, kteri predbehli, ale i tak pozoruhodne. Do tretiho autobusu v rade jsme se dostali a meli i misto k sezeni!
Na druhy den jsme meli v planu jit rano na mistni trh, ktery ma byt vyhlaseny pro nakup suvenyru. Hlavne Misa s Miro se tam vyradili, vsak taky za par dni jedou domu tak potrebovali darecky. Pak jsme skocili na autobus a vyrazili smer ostrov Ometepe uprostred jezera Nikaragua.
Žádné komentáře:
Okomentovat