27. - 28. 3. 2012
Rano jsme s Haraldem museli chytit autobus do narodniho parku Los Volcanas, odkud se delaji vylety na sopku Santa Ana a Izalco. My jsme se rozhodli pro Santa Ana, ktera neni z nejvyssich, ma 2365m, ale tim, ze vystup zacina kolem 1600m a cesta na vrchol je mirna a tocita, tak ze zadne prime dlouhe stoupani a neni to teda tak narocne. Cesta autobusem trvala asi dve hodiny do vstupu do narodniho parku odkud si kazdy musi zaplatit pruvodce a policajty, kteri jdou na horu s turistama. Vychazi se jen jednou za den v 11, tak ze pekne v tom nejvetsim teplicku :o) Tam jsme se potkali s parem Kanadanu a jeste se trema dalsima Nemcema a vyrazili jsme na vystup. Pocasi vyslo krasne jen vedlejsi sopka Izalco se stridave ztracela v oblacich, ale i tak jsme meli krasne vyhledy do okoli a na jezero Coatepeque. Nejlepsi odmena za vystup byl pohled do krateru na krasne tyrkysove jezero :o) Tam jsme chvili posedeli, udelali nespocet fotek a uz nas zase pruvodci popohaneli, aby jsme sli dolu. Zpatky jsme se vratili uz asi kolem druhy a moc jsme nepochopili, proc tak spechali, kdyz autobus jel az ve ctyri a jel s nama i pruvodce. Toz jsou asi veci, ktere turista nepochopi :o) Kdyz jsme prijeli do Santa Ana tak jsme sli nakoupit a uvarili si zaslouzenou obr veceri a podivali se na nejaky film a prijemne unaveni sli spat.
Rano jsem se vypravila na cestu do Hondurasu, kde jsem se mela setkat s Misou a Mirem. S Misou jsem se seznamila v jazykove skole v Sydney a od te doby jsme se nevidely tak jsem se tesila na setkani po letech. Jedina vec byla, ze jsem do Hondurasu musela pres Guatemalu :o) Teda nemusela, ale byla to nejjednodussi cesta. Byla jsem teda smirena s tim, ze zase stravim cely den namackana v chicken busech. Z hostelu jsem odesla asi v sedm a sla na ulici podle pruvodce, kde ma stavet autobus do Metapan. Kdyz jsem se ptala kolemjdoucich, zacali me posilat kazdy na jinou stranu az me nakonec jeden clovek nasmeroval spravne a behem chvile opravdu autobus prijel. V Metapan jsem jen prestoupila na dalsi autobus na hranici a nemusela jsem ani nikam chodit. Na hranicich problem nebyl ani na jedne strane a hned jak jsem odesla od okenka na guatemalske strane, odchytili si me tam do minibusu do Chiquimula. Cesta trvala trochu dele nez jsem mela napsano v pruvodci, ale vybirat jsem si moc nemohla. Z Chiquimula me chteli vozit primo "taxikem" az do Copan, ale to jsem jim samozrejme platit nechtela tak jsem si radsi pockala na autobus a jela s mistnima :o) Na hranice to trvalo asi dalsi dve hodiny, kde me na honduraske strane skasli o $3, coz muj pruvodce pise, ze by nemeli, ale jak se ma s nima clovek dohadovat, kdyz spanelsky neumi a jeste riskovat, aby me tam pak ve finale treba nepustili :o) Tam uz byl zase pripraveny minibus do Copan Ruinas, coz je pouhych 10km. Do mestecka jsem prijela asi ve tri a mohla konecne napsat Mise, ze uz jsem na miste a jak jsou na tom oni, kteri meli taky dalekou cestu ze San Pedro Sula, kam den pred tim prileteli. Dorazili chvili prede mnou a byli akorat na jidle, takze nebyl zadny problem je najit. Ja s Misou jsme nechali Miro hlidat batohy a sly hledat nejake ubytovani a nakonec skoncili u pana, ktery je uz odchytil jak jen vystoupili z autobusu. Nebylo to az tak drahy a hezky tak jsme se nechali ukecat :o) Vecer jsme zasli na pivko na uvitanou, pokecali a celi ukodrcani z cesty sli spat.
Žádné komentáře:
Okomentovat