26. 7. - 2. 8. 2012
Po tom co nas vysadili u chilskych hranic tak to vsechno probehlo vcelku v poradku, sice to trvalo dlouho, ale proc by to melo cloveka prekvapovat, jsem prece v Jizni Americe :o) Kdyz jsme meli vsichni razitka v pasech, naskakali jsme zpet do busu a odvezli nas do centra San Pedro Atacama. Rozloucila jsem se s Lisa a Thomas a sla se ubytovat. Odpoledne jsem vyrazila na vylet do Valle de la Luna, kde jsme shlidli duny a sli sledovat zapad slunce nad mesicni krajinou s vyhledem na zasnezene hory v pozadi.
Dalsi den jsem stravila v mestecku a vecer si sedla na nocni autobus do Copiao. Chtela jsem se tam odtud jet podivat do jednoho narodniho parku, ale vzhledem k tomu, ze uz zacina zima tak moc turistu v okoli neni, ne ze by jich tu normalne asi moc bylo, tak ze jednodenni vylet by mi prisel na $400!!! Vysmala jsem se jim, ze opravdu takovy rozpocet na den nemam a rekla jsem si, ze pockam jeste jeden den, jestli se nezjevi nejaka zpriznena duse, co by se na vylet chtela pridat. Prekvapive nikdo neprijel, tak jsem uz nechtela ztracet vic casu cekanim a skocila na dalsi nocni autobus do Santiago.
Tam jsem prijela brzo rano, nasla hezky Eco Hostel a domluvila se s Pablo, ktereho jsem potkala na Salkantay treku v Peru, ze me provede po meste.
Vzal me na vyhlidku, ale bohuzel diky smogu jsme mesto moc nevideli, ale aspon, i tak mnohem hezci, zasnezene hory jo :o)
Dalsi den jsem vyrazila do pristavniho mesta Valparaiso, ktere je vystavene na skalach utesu. Krasne barevne a pomalovane domecky jsou ve strmem kopci casto tezce dostupne, tak ze v meste maji asi 15 takovych lanovek na kolejich nebo vytahu... Jsou uz dosti stare tak ze svezeni je trochu kostrbate :o) Ten den bylo trosku pod mrakem, tak ze bohuzel vyhledy nebyly naprosto dokonale, ale to uz tak s pocasim je :o)
Dalsi den jsem se probehla po meste a ochutnala neco z mistniho more a vecer me vzal Pablo do baru, kde hrajou mistni hudbu a tanci tradicni tanec Quenca. Myslela jsem, ze to bude nejake predstaveni, ale vsichni navstevnici se pustili do tance, vcetne Pablo a jeho kamaradu :o) Byla to vyborna legranda, slo jim to vsem na jednicku. Dali jsme jen jedno pivko a pred pulnoci sli domu, preci jen chudak Pablo musel druhy den do prace a do skoly.
Dalsi den jsem vyrazila na trochu komplikovany let na Iguazu Falls. Bohuzel nejsou zadne prime lety, vsechno lita pres Buenos Aires. K tomu vsemu jsem musela v Buenos Aires cekat pres noc asi sest hodin, coz bych zrovna nepovazovala za nejlepsi cast sveho vyletu :o)
Po tom co nas vysadili u chilskych hranic tak to vsechno probehlo vcelku v poradku, sice to trvalo dlouho, ale proc by to melo cloveka prekvapovat, jsem prece v Jizni Americe :o) Kdyz jsme meli vsichni razitka v pasech, naskakali jsme zpet do busu a odvezli nas do centra San Pedro Atacama. Rozloucila jsem se s Lisa a Thomas a sla se ubytovat. Odpoledne jsem vyrazila na vylet do Valle de la Luna, kde jsme shlidli duny a sli sledovat zapad slunce nad mesicni krajinou s vyhledem na zasnezene hory v pozadi.
Tam jsem prijela brzo rano, nasla hezky Eco Hostel a domluvila se s Pablo, ktereho jsem potkala na Salkantay treku v Peru, ze me provede po meste.
Vzal me na vyhlidku, ale bohuzel diky smogu jsme mesto moc nevideli, ale aspon, i tak mnohem hezci, zasnezene hory jo :o)
Dalsi den jsem vyrazila do pristavniho mesta Valparaiso, ktere je vystavene na skalach utesu. Krasne barevne a pomalovane domecky jsou ve strmem kopci casto tezce dostupne, tak ze v meste maji asi 15 takovych lanovek na kolejich nebo vytahu... Jsou uz dosti stare tak ze svezeni je trochu kostrbate :o) Ten den bylo trosku pod mrakem, tak ze bohuzel vyhledy nebyly naprosto dokonale, ale to uz tak s pocasim je :o)
Dalsi den jsem se probehla po meste a ochutnala neco z mistniho more a vecer me vzal Pablo do baru, kde hrajou mistni hudbu a tanci tradicni tanec Quenca. Myslela jsem, ze to bude nejake predstaveni, ale vsichni navstevnici se pustili do tance, vcetne Pablo a jeho kamaradu :o) Byla to vyborna legranda, slo jim to vsem na jednicku. Dali jsme jen jedno pivko a pred pulnoci sli domu, preci jen chudak Pablo musel druhy den do prace a do skoly.
Dalsi den jsem vyrazila na trochu komplikovany let na Iguazu Falls. Bohuzel nejsou zadne prime lety, vsechno lita pres Buenos Aires. K tomu vsemu jsem musela v Buenos Aires cekat pres noc asi sest hodin, coz bych zrovna nepovazovala za nejlepsi cast sveho vyletu :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat