2. - 4. 8. 2012
Po trochu narocnejsi ceste jsem dosedla v Iguazu a popojela do Hostel Sweet Hostel, kde jsem byla domluvena na setkani s Clay. No jo, do tretice vseho dobreho jsme se opet potkali na tom nasem putovani po Jizni Americe :o)
Jako prvni jsem sla vyzvedet, jak se dostat k vodopadum jak na argentinskou tak i brazilskou stranu. Autobusy tam jezdi kazdou chvili, tak ze to by problem byt nemel. Jedina vec byly brazilsky visa pro Clay, nebot Americani a Kanadani si musi zaplatit pekne drahy visa tak jsme se vrhli na vyrizovani.
Druhy den rano jsme po snidani vyrazili na argentinskou stranu vodopadu. Vsude spousty lidi, ale nastesti se to po tech vsech cestickach rozebehlo, tak ze byly i vyhlidky, kde jsme si tu krasu mohli uzivat o samote.
Vodopady Iguazu jsou nejvetsi systemem vodopadu na svete a nejvetsi z nich je Dabluv Chrtan, kde voda pada do hloubky kolem 70m. Byly vybrany jako jeden ze 7 divu sveta prirody.
Jako prvni zastavku jsme si udelali prave u Dablova Chrtanu, kde se to vari jak v kotli :o) Je neuveritelne, jake mnozstvi vody tam pada. Clovek si to asi vubec nedokaze predstavit do ty chvile, nez stoji primo tam. Voda je vsude ve vzduchu peknych par metru od sameho deni, tak ze po me predchozi zkusenosti s fotakem na Angel vodopadech jsem mela tentokrat sveho draheho fotacka pekne zabaleneho v rucniky a jen vzdy na vterinu odkryla objektiv, abych udelala nejakou fotku a zase ho zahalila :o) Tentokrat jsem ho teda devastujici koupeli ubranila :o)
Pak jsme to tam prosmejdili krizem krazem a nechali se ve finale zlakat na mistni atrakci, vyjet lodkou primo k vodopadu a dostat k tomu primerenou "sprsku".
Druhy den jsme vyjeli na druhou a to brazilskou stranu. Vyhledy tam odtud jsou asi lepsi v tom, ze je videt ta neuveritelna sire a nespocet vodopadu. Na chozeni toho tam neni zdaleka tolik co na druhe strane, coz se nam hodilo, protoze ja jsem mela v podvecer let zpet do Santiago.
Pocasi opet pralo, slunicko svitilo, tak ze se zase vsude delaly krasne duhy. Fotak pracoval jak jinak nez na sto procent, proste kazdy pohled je jedinecny a je tezke odolat. Co ja s tema vsema fotkama budu jednou delat, to netusim :o)
Kdyz jsme byli dostatecne promaceni ze vsech vyhlidek, kteryma jsme prosli a meli pocit, ze jsme si te krasy dostatecne uzili, sedli jsme si na autobus zpet do Iguazu. Tam uz jsme jen pobalili tasky a ja si sedla na autobus na letiste a Clay na svoji mega motorku a rozjeli se kazdy svou cestou. Tentokrat uz jsme se na tomto kontinentu videli opravdu naposledy, nebot moje pristi destinace je Velikonocni Ostrov a Clay miri domu.
Po trochu narocnejsi ceste jsem dosedla v Iguazu a popojela do Hostel Sweet Hostel, kde jsem byla domluvena na setkani s Clay. No jo, do tretice vseho dobreho jsme se opet potkali na tom nasem putovani po Jizni Americe :o)
Jako prvni jsem sla vyzvedet, jak se dostat k vodopadum jak na argentinskou tak i brazilskou stranu. Autobusy tam jezdi kazdou chvili, tak ze to by problem byt nemel. Jedina vec byly brazilsky visa pro Clay, nebot Americani a Kanadani si musi zaplatit pekne drahy visa tak jsme se vrhli na vyrizovani.
Druhy den rano jsme po snidani vyrazili na argentinskou stranu vodopadu. Vsude spousty lidi, ale nastesti se to po tech vsech cestickach rozebehlo, tak ze byly i vyhlidky, kde jsme si tu krasu mohli uzivat o samote.
Vodopady Iguazu jsou nejvetsi systemem vodopadu na svete a nejvetsi z nich je Dabluv Chrtan, kde voda pada do hloubky kolem 70m. Byly vybrany jako jeden ze 7 divu sveta prirody.
Pak jsme to tam prosmejdili krizem krazem a nechali se ve finale zlakat na mistni atrakci, vyjet lodkou primo k vodopadu a dostat k tomu primerenou "sprsku".
Druhy den jsme vyjeli na druhou a to brazilskou stranu. Vyhledy tam odtud jsou asi lepsi v tom, ze je videt ta neuveritelna sire a nespocet vodopadu. Na chozeni toho tam neni zdaleka tolik co na druhe strane, coz se nam hodilo, protoze ja jsem mela v podvecer let zpet do Santiago.
Pocasi opet pralo, slunicko svitilo, tak ze se zase vsude delaly krasne duhy. Fotak pracoval jak jinak nez na sto procent, proste kazdy pohled je jedinecny a je tezke odolat. Co ja s tema vsema fotkama budu jednou delat, to netusim :o)
Kdyz jsme byli dostatecne promaceni ze vsech vyhlidek, kteryma jsme prosli a meli pocit, ze jsme si te krasy dostatecne uzili, sedli jsme si na autobus zpet do Iguazu. Tam uz jsme jen pobalili tasky a ja si sedla na autobus na letiste a Clay na svoji mega motorku a rozjeli se kazdy svou cestou. Tentokrat uz jsme se na tomto kontinentu videli opravdu naposledy, nebot moje pristi destinace je Velikonocni Ostrov a Clay miri domu.
Žádné komentáře:
Okomentovat