8. - 15. 8. 2012
Po zbytek tydne na Velikonocnim ostrove jsem si pujcila kolo a sjizdela stezky neztezky ke vsem ostatnim odlehlym Moai. Bohuzel pocasi nebylo zcela dle mych predstav, ale s tim ja ani nikdo jiny nic nenadela. Nekolikrat jsem pekne zmokla a uzila si trosku bahnitych projizdek :o) Zase je pravda, ze sedive mraky a obcasny dest dodavaly socham na tajemnu.
Obvzlaste jeden den, kdy jsem se vydala na sopku Maunga Terevaka. Rano pocasi nevypadalo uplne nejlip, ale co jsem mohla delat, nez se snazit vyuzit kazdeho dne ktery mam. Vypadalo to, ze musi zakonite zacit prset, ale i tak jsem sedla na kolo a vyrazila. Zaparkovala jsem sveho drakouse pod stromem a vydala se pesinkou po travnatem kopecku nahoru. Uz jak jsem tam prijizdela tak sem tam nejaka kapka spadla, ale postupne to bylo castejsi, az z toho byl normalni dest :-) Nikde jsem nikoho nevidela, az kdyz jsem dosla na vrchol tak tam byli dalsi dva mistni nadsenci :o) Vitr fucel o stosest, dest neprestaval, tak ze vyhledy podle toho vypadaly. Jen tezko jsem odhadovala, kde asi konci pobrezi a zacina nekonecny ocean. Toz jsem se vydala na cestu zpet a kdyz jsem dorazila domu tak jsem mela v botach bahenne rybnicky, cela promokla az na kost a uz i dost promrzla... :o)
Dasi dny to bylo trochu podobne, pocasi se nechtelo moc umoudrit, ale ja i tak vesele drandila po ostrove.
Skoda, ze jsem si tento vylet nenaplanovala pred tim, nez jsem si koupila letenku kolem sveta. Ted jsem si to hezky letela z Velikonocniho zpet do Santiago, abych tam presedla na letadlo do Sydney, ktere leti stejnou trasou :o) Ale coz, ja litani rada, tak jsem si to jen uzivala :o)
V Sydney jsem pristala po necelych sedmi letech, od doby, kdy jsem v breznu 2006 ukoncila svuj pobyt tam. Bylo krasne slunecne rano, a kdyz jsem vylezla z letiste, bylo to jako kdybych odjela pred tydnem.
Skocila jsem teda na autobus, ktery sice jede oklikou, ale ja mela cas a chtela se kochat a poznavat okoli. Na Bondi Junction, kde jsem cekala na autobus "domu" do Dover Heights ke me prisel jeden pan, jestli pry nepotrebuju poradit, kterym autobusem jet. Se svymi batohy jsem jasny cestovatel, ale tentokrat, zase po hodne dlouhe dobe jsem presne vedela, kam jedu a jak se tam dostanu, uzasny pocit :o)
Doma jsem mela pripraveny svuj stejny pokojicek, tak ze behem chvile jsem se rychle zabydlela, nebot se tam jen malo zmenilo, jen ten pejsek tam chybi :o(
Sedla jsem si na chvili ven na slunicko, ale preci jen mistni zima byla ve vzduchu stale citit, ale i tak bylo krasne.
Byla jsem moc rada, ze me moje rodinka vzala pod sva kridla, ale bohuzel Tal, starsi z dcer se presunula do Londyna, Sash ta mladsi se vdala, tak ze uz tam taky nebydli a Vicky odjela pracovne do USA a Tony odjizdel za dva dny za ni na dovolenou. Jinymi slovy, nikoho si vlastne poradne neuziju :o(
Dalsi den jsem si sla zase ven nahravat na slunicko a odpocivala jsem a uzivala si luxusnich vymozenosti moderniho sveta. Po pul roce v centralni a jizni Americe veci jako pitna voda tekouci z kohoutku, cista sprcha, kam se muze bez zabek, ci lednicka zapnuta 24h denne se zdaji jako zazrak.
Vecer pred tim, nez Tony odletal tak udelal veceri, pozval Sashu s panem manzelem Paulem a babicku Noru, ktera snad vypada jako jedina z nas vsech stale lepe, i kdyz je ji uz uctyhodnych 92 let!
Vecere se vydarila, povidala jsem non stop a jak rikam, tezko se dalo uverit, ze jsem tam tak dlouho nebyla, protoze to vsechno bylo jak za starych dobrych casu... :o)
Po zbytek tydne na Velikonocnim ostrove jsem si pujcila kolo a sjizdela stezky neztezky ke vsem ostatnim odlehlym Moai. Bohuzel pocasi nebylo zcela dle mych predstav, ale s tim ja ani nikdo jiny nic nenadela. Nekolikrat jsem pekne zmokla a uzila si trosku bahnitych projizdek :o) Zase je pravda, ze sedive mraky a obcasny dest dodavaly socham na tajemnu.
Obvzlaste jeden den, kdy jsem se vydala na sopku Maunga Terevaka. Rano pocasi nevypadalo uplne nejlip, ale co jsem mohla delat, nez se snazit vyuzit kazdeho dne ktery mam. Vypadalo to, ze musi zakonite zacit prset, ale i tak jsem sedla na kolo a vyrazila. Zaparkovala jsem sveho drakouse pod stromem a vydala se pesinkou po travnatem kopecku nahoru. Uz jak jsem tam prijizdela tak sem tam nejaka kapka spadla, ale postupne to bylo castejsi, az z toho byl normalni dest :-) Nikde jsem nikoho nevidela, az kdyz jsem dosla na vrchol tak tam byli dalsi dva mistni nadsenci :o) Vitr fucel o stosest, dest neprestaval, tak ze vyhledy podle toho vypadaly. Jen tezko jsem odhadovala, kde asi konci pobrezi a zacina nekonecny ocean. Toz jsem se vydala na cestu zpet a kdyz jsem dorazila domu tak jsem mela v botach bahenne rybnicky, cela promokla az na kost a uz i dost promrzla... :o)
Dasi dny to bylo trochu podobne, pocasi se nechtelo moc umoudrit, ale ja i tak vesele drandila po ostrove.
Skoda, ze jsem si tento vylet nenaplanovala pred tim, nez jsem si koupila letenku kolem sveta. Ted jsem si to hezky letela z Velikonocniho zpet do Santiago, abych tam presedla na letadlo do Sydney, ktere leti stejnou trasou :o) Ale coz, ja litani rada, tak jsem si to jen uzivala :o)
V Sydney jsem pristala po necelych sedmi letech, od doby, kdy jsem v breznu 2006 ukoncila svuj pobyt tam. Bylo krasne slunecne rano, a kdyz jsem vylezla z letiste, bylo to jako kdybych odjela pred tydnem.
Skocila jsem teda na autobus, ktery sice jede oklikou, ale ja mela cas a chtela se kochat a poznavat okoli. Na Bondi Junction, kde jsem cekala na autobus "domu" do Dover Heights ke me prisel jeden pan, jestli pry nepotrebuju poradit, kterym autobusem jet. Se svymi batohy jsem jasny cestovatel, ale tentokrat, zase po hodne dlouhe dobe jsem presne vedela, kam jedu a jak se tam dostanu, uzasny pocit :o)
Doma jsem mela pripraveny svuj stejny pokojicek, tak ze behem chvile jsem se rychle zabydlela, nebot se tam jen malo zmenilo, jen ten pejsek tam chybi :o(
Sedla jsem si na chvili ven na slunicko, ale preci jen mistni zima byla ve vzduchu stale citit, ale i tak bylo krasne.
Byla jsem moc rada, ze me moje rodinka vzala pod sva kridla, ale bohuzel Tal, starsi z dcer se presunula do Londyna, Sash ta mladsi se vdala, tak ze uz tam taky nebydli a Vicky odjela pracovne do USA a Tony odjizdel za dva dny za ni na dovolenou. Jinymi slovy, nikoho si vlastne poradne neuziju :o(
Dalsi den jsem si sla zase ven nahravat na slunicko a odpocivala jsem a uzivala si luxusnich vymozenosti moderniho sveta. Po pul roce v centralni a jizni Americe veci jako pitna voda tekouci z kohoutku, cista sprcha, kam se muze bez zabek, ci lednicka zapnuta 24h denne se zdaji jako zazrak.
Vecer pred tim, nez Tony odletal tak udelal veceri, pozval Sashu s panem manzelem Paulem a babicku Noru, ktera snad vypada jako jedina z nas vsech stale lepe, i kdyz je ji uz uctyhodnych 92 let!
Vecere se vydarila, povidala jsem non stop a jak rikam, tezko se dalo uverit, ze jsem tam tak dlouho nebyla, protoze to vsechno bylo jak za starych dobrych casu... :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat