30. 8. 2012
Puvodne jsem rikala, ze jestli nenajdu nekoho, s kym jet na Papuu Novou Guineu, tak ze ten vylet zrusim. Slysela jsem hodne nazoru jak je to tam nebezpecne, ale na druhou stranu i jak mili a pratelsti lide tam jsou. Nicmene kdyz jsem se zkontaktovala pres web stranku Lonely Planet s Americankou Lu a Australanem Paul, kteri jedou taky na Papuu na znamy kulturni festival Goroka Show, tak jsem si koupila letenku o dva tydny drive nez tam oni prijedou a rekla si, ze to tam do ty doby sama nejak zvladu :o)
Ze Sydney jsem letela pres Brisbane do hlavniho mesta Port Moresby, kde jsem nezustala ani pres noc, nebot rikaji, ze je to jedno z nejnebezpecnejsich mest na svete. Nevim co je na tom pravdy, ale nejsem asi dost odvazna na to, abych zjistovala pravdivost tohoto vyroku na vlastni kuzi :o)
Visa jsem mela uz vyrizene ze Sydney, i kdyz se daji bez problemu dostat po priletu na letisti, tak jsem si rikala, ze to budu mit s imigracnima rychle hotove. Pan me ale pekne zpovidal, nechtel verit , ze jedu sama a stale se vyptaval, jestli tam nekoho znam nebo se tam s nekym potkam. Rekla jsem, ze jsem tam sama se sebou, a ze bych mela potkat dalsi dva lidi za dva tydny v Goroka. A on pry co budu delat, kdyz je nepotkam... Rekla jsem, ze nic, ze budu pokracovat dale sama. Proste se mu to nelibilo, ale co se mnou mohl delat nez me pustit :o)
Pak jsem akorat presla na domaci letiste a cekala na svuj let do Lae. Bylo tam docela dost cizincu, ale byla to evidentne organizovana skupinka vyletniku, kteri si to urcite tucne zaplatili. Takove vylety sem na 10 dni stoji i nekolik tisic dolaru! Tam jsem se dala do reci s parem Australanu, kteri tam pred lety zili a opet mi ujistili v tom, ze to teda nijak bezpecna zeme neni a at si davam pozor...
Letadlo melo nejake zpozdeni, coz je naprosto bezne, byli tam lidi, co cekali od vcera na let, ktery stale odkladaji. Konecne jsme byli vpusteni do letadla, pravda trochu starsi model, ale za necelou hodinu jsme bezpecne pristali v Lae. Tam jsem byla domluvena s Kwina, pani z Mahomi Guesthouse, kde jsem mela zamluveny ubytovani, ze me prijede vyzvednout na letiste. A opravdu tam byla, velmi razna pani, co si nenecha jen tak neco libit, ale hrozne hodna a napomocna.
Letiste je od mesta asi 40km a jejich Guesthouse je tak nejak na puli cesty. Bylo to to nejlevnejsi, co jsem v tom malem vyberu nasla a cetla jsem, ze prave Kwina hosty odveze kamkoli a kdykoli. Hned jsme se daly do reci a v guesthouse me vsichni moc mile privitali, snad kazdy clovek, ktery tam pracuje se prisel povidvat, a jako ze jich tam pracuje fura :o) Od pana kuchare Willyho jsem na privitanou dostala talir ovoce, coz jsem si mile rada vzala a hned to slupla. Chteli si hned povidat, ptali se odkud jsem, ale Ceska republika jim nic nerikala, tak jsem jen rekla, ze je to malinka zeme uprostred Evropy. Tady si vetsina mysli, ze vsichni bili jsou z Australie, protoze tech tam jezdi asi nejvic, kdyz to maji za rohem a dost jich tam i zije a pracuje. Ptali se, kam se chci jet podivat tak jsem rekla, ze mam v planu vyrazit na Black Cat Trail a pak se podivat na malinky Tami ostrov. Frank, co tam pracuje je pry z Tami, tak ho hned zacali shanet, aby mi o ostrove neco rekl, jak se tam dostanu a kde tam muzu spat, ale byla jsem tak vyrizena, ze jsem podekovala a rekla, ze to nechame na zitra a padla jsem do postele :o)
Puvodne jsem rikala, ze jestli nenajdu nekoho, s kym jet na Papuu Novou Guineu, tak ze ten vylet zrusim. Slysela jsem hodne nazoru jak je to tam nebezpecne, ale na druhou stranu i jak mili a pratelsti lide tam jsou. Nicmene kdyz jsem se zkontaktovala pres web stranku Lonely Planet s Americankou Lu a Australanem Paul, kteri jedou taky na Papuu na znamy kulturni festival Goroka Show, tak jsem si koupila letenku o dva tydny drive nez tam oni prijedou a rekla si, ze to tam do ty doby sama nejak zvladu :o)
Ze Sydney jsem letela pres Brisbane do hlavniho mesta Port Moresby, kde jsem nezustala ani pres noc, nebot rikaji, ze je to jedno z nejnebezpecnejsich mest na svete. Nevim co je na tom pravdy, ale nejsem asi dost odvazna na to, abych zjistovala pravdivost tohoto vyroku na vlastni kuzi :o)
Visa jsem mela uz vyrizene ze Sydney, i kdyz se daji bez problemu dostat po priletu na letisti, tak jsem si rikala, ze to budu mit s imigracnima rychle hotove. Pan me ale pekne zpovidal, nechtel verit , ze jedu sama a stale se vyptaval, jestli tam nekoho znam nebo se tam s nekym potkam. Rekla jsem, ze jsem tam sama se sebou, a ze bych mela potkat dalsi dva lidi za dva tydny v Goroka. A on pry co budu delat, kdyz je nepotkam... Rekla jsem, ze nic, ze budu pokracovat dale sama. Proste se mu to nelibilo, ale co se mnou mohl delat nez me pustit :o)
Pak jsem akorat presla na domaci letiste a cekala na svuj let do Lae. Bylo tam docela dost cizincu, ale byla to evidentne organizovana skupinka vyletniku, kteri si to urcite tucne zaplatili. Takove vylety sem na 10 dni stoji i nekolik tisic dolaru! Tam jsem se dala do reci s parem Australanu, kteri tam pred lety zili a opet mi ujistili v tom, ze to teda nijak bezpecna zeme neni a at si davam pozor...
Letadlo melo nejake zpozdeni, coz je naprosto bezne, byli tam lidi, co cekali od vcera na let, ktery stale odkladaji. Konecne jsme byli vpusteni do letadla, pravda trochu starsi model, ale za necelou hodinu jsme bezpecne pristali v Lae. Tam jsem byla domluvena s Kwina, pani z Mahomi Guesthouse, kde jsem mela zamluveny ubytovani, ze me prijede vyzvednout na letiste. A opravdu tam byla, velmi razna pani, co si nenecha jen tak neco libit, ale hrozne hodna a napomocna.
Letiste je od mesta asi 40km a jejich Guesthouse je tak nejak na puli cesty. Bylo to to nejlevnejsi, co jsem v tom malem vyberu nasla a cetla jsem, ze prave Kwina hosty odveze kamkoli a kdykoli. Hned jsme se daly do reci a v guesthouse me vsichni moc mile privitali, snad kazdy clovek, ktery tam pracuje se prisel povidvat, a jako ze jich tam pracuje fura :o) Od pana kuchare Willyho jsem na privitanou dostala talir ovoce, coz jsem si mile rada vzala a hned to slupla. Chteli si hned povidat, ptali se odkud jsem, ale Ceska republika jim nic nerikala, tak jsem jen rekla, ze je to malinka zeme uprostred Evropy. Tady si vetsina mysli, ze vsichni bili jsou z Australie, protoze tech tam jezdi asi nejvic, kdyz to maji za rohem a dost jich tam i zije a pracuje. Ptali se, kam se chci jet podivat tak jsem rekla, ze mam v planu vyrazit na Black Cat Trail a pak se podivat na malinky Tami ostrov. Frank, co tam pracuje je pry z Tami, tak ho hned zacali shanet, aby mi o ostrove neco rekl, jak se tam dostanu a kde tam muzu spat, ale byla jsem tak vyrizena, ze jsem podekovala a rekla, ze to nechame na zitra a padla jsem do postele :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat