22. - 25. 5. 2012
S nasi krasnou plachetnici Sagitta jsme se presunuli na dalsi ostrov a to Rabita. Rano jsme si dobrovolne privstali, abysme se sli podivat na vychod slunce, jestli pocasi dovoli. Vyplatilo se, a jako ze bylo na co koukat. Na obzoru sice nejaky mraky byly, ale ty to vse delaly o to vic zajimavy, takze spoust jen cvakala :o) A ty zvirata, co takhle po ranu vyvadi, to byla podivana! Sem a tam se u hladiny objevilo hejno vyskakujicich rybek, cehoz hladovi a trpelivi pelikani vyuzili a stremhlav se spousteli do vody pro snidani. Obcas si prisel na plaz odpocinout lachtan a predstaveni ukoncili Manta Ray vyskakujici z vody, co vic si prat? :o) Fotak se nestihal divit, kolik prace musi uz takhle po ranu odvest :o) Po snidani jsme vyrazili na obhlidku ostrova Rabita, kde je laguna, na ktere jsme zastihli par plamenaku, patrajici ve vode po necem k snedku. Videli jsme tam i mistniho orla, ale i vsechny mozny dalsi ptaky, jesterky a meli krasne vyhledy na zatoku s cervenymi skalami, modrozelnym morem, jasnou oblohou a nasi dokonalou Sagittou, jinymi slovy, peknej kyc :o) Kdyz jsme se vratili z prochazky na plaz, potkali jsme opet spousty morskych leguanu. Ja s Davidem jsme uz z nich tak vypleskli nebyli, uz jsme jich videli TOLIK, ze heslem vyletu se stalo: Uz ne zadny leguany!! :o) a stejne jsme si vzdycky aspon jednu foky neodpustili, to jen kdyby nahodou chtela byt lepsi nez ta stopadesatasesta :o) Pak jsme se vrhli do vln a sli si zasnorchlovat a co jsme nevideli? Ano, morske leguany ve vode, oni nas snad pronasleduji :o) Nastesti tam byli i rybky a proplul si tam zralok a priplul se podivat i jeden zvedavy lachtan.
Behem obeda jsme se presunuli zpet k ostrovu Santa Cruz, kde jsme nas vylet zacali a odpoledne vysli na Dragon Hill hledat suchozemske leguany. Ty jsme nastesti jeste nevideli a podle me jsou hezci nez ty morske tak jme byli nateseni. Pan pruvodce rikal, ze vzhledem k tomu, ze je zacatek suche sezony tak maji jeste vsechny kere listy, a tak bude tezsi leguany najit. Ale jak je na Galapagach pravidlem, zviratek je tam tolik, ze ani za techto podminek nebylo zas tak tezke ty zlutozrzave potvory najit. Videli jsme jich po ceste hodne a i dost blizko na to, aby Krtecek mohl mit svoji malickost zdokumentovanou na fotce vedle vyhrivajiciho se leguana.
Po obchuzce ostrova jsme se vratili na lod, kde nechybel drink a tentokat i sampano, protoze jsme se loucili s posadkou, nebot to byla nase posledni noc na palube :o(
Kdyz jsme mysleli, ze pan kuchar se uz vic predvest nemuze tak nas rychle vyvedl z omylu, kdyz nam naservirovali posledni veceri. Bylo to uzasny, pres testoviny, rybu, maso, zeleninu a to mnozstvi by stacilo jeste pro jednu posadku... K tomu nam jeste prinesli vino, tak ze vyborne zakonceni jiz tak dokonaleho vyletu.
Program posledniho dne byl velmi kratky s hodne brzskym startem. Vetsina clenu zajezdu odletala ten samy den zpet na pevninu, tak ze museli byt uz pred polednem zase na letisti. Privstali jsme si teda uz na patou hodinu a na vychod slunce nas odvezli na pidi bilo pisecny ostruvek Mosquera, lemovany cernymi lavovymi kameny, ktery obyvaji kolonie lachtanu. Bylo jich tam opet nespocet. Par citlivych jedincu, ktere jsme asi vyrusili z ranniho rozjimani nas trosku vyhaneli s vyhruznym "stekanim" do bezpecne vzdalenosti, coz bylo chvilema obtizne, protoze oni byli proste vsude :o)
Pak jsme jeste slupli posledni snidani a byl cas opustit palubu, ale nastesti pro nas, jeste ne samotne Galapagy. Odvezli nas na letiste, ale my jsem hned skocili na autobus a nechali si o odletu zatim jeste jen zdat a odjeli zpet do Puerto Ayora, kde jsme se ubytovali a po kratke sieste vyrazili na prochazku do Tortuga Bay. Je to krasna, dlouha, bila piscita plaz, kde na nas cekali.... morsti leguani :o) A jako ze tentokrat jim to na tom bilem pisku obzvlaste sluselo :o)
Na dalsi den jsme meli domluveny jeste jeden posledni snorchlovaci vylet. Tentokrat jsme byli pripraveni a vybaveni, protoze jsem si pujcili jak neopreny tak i podvodni fotak, aby jsme mohli konecne nafotit i tu krasu pod hladinou. Prvni zastavka byla na ostrove San Cristobal, kde jsme zajeli na plaz v jedne zatoce, kde se to jen hemzilo Karetama obrovskyma. Bylo jich tam opravdu spoustu, nevedeli jsme se kterou driv plavat, proste nepopsatelny zazitek!
Po obede jsem se presunuli k ostruvku Kicker Rock, kde je pry nejvetsi moznost videt Kladivouny bronzove :o) Bohuzel takove stesti jsme nemeli, je to neco spis pro potapece..., ale aspon lachtani nezklamali a zvedli ploutvicky a pripluli se na nas podivat. Pak jsme naskakali zpet do lode a vyrazili na posledni zastavku, ostrov Santa Fe. Bylo to dost daleko, tak ze po skoro dvou hodinove ceste se najednou nikomu uz do vody nechtelo, slunicko zapadalo, tak ze uz ani takovy vedro nebylo. Vsichni sedeli rozespali a jen tak koukali do vody, ale nikdo tam neskakal. Pan kapitan uz chtel zvedat kotvy, ale ja jsem nakonec rekla, ze jdu, protoze by mi to pozdeji urcite mrzelo. David se teda taky pridal a stalo to za to! Priplavali nasi kamaradi lachtani, byla to matka s mladym a tak dlouho si tam s nama hrali, povidali a nechali se fotit. Kolikrat jsem si rikala, ze jsou az moc blizko, ale to byli oni, kdo neudrzoval bezpecnou vzdalenost :o) Tak ze se i tak pozdni a chladnejsi koupel vyplatila!!!
Rano uz jsme si zasli jen na snidani, na nase oblibene "licuados", v podstate milkshake a pak uz jsem museli na autobus a odjet na letiste a smirit se s realitou a opustit ostrovy, ktere budou jeste asi dlouho na prvnim miste mych nejlepsich vyletu... :o)
S nasi krasnou plachetnici Sagitta jsme se presunuli na dalsi ostrov a to Rabita. Rano jsme si dobrovolne privstali, abysme se sli podivat na vychod slunce, jestli pocasi dovoli. Vyplatilo se, a jako ze bylo na co koukat. Na obzoru sice nejaky mraky byly, ale ty to vse delaly o to vic zajimavy, takze spoust jen cvakala :o) A ty zvirata, co takhle po ranu vyvadi, to byla podivana! Sem a tam se u hladiny objevilo hejno vyskakujicich rybek, cehoz hladovi a trpelivi pelikani vyuzili a stremhlav se spousteli do vody pro snidani. Obcas si prisel na plaz odpocinout lachtan a predstaveni ukoncili Manta Ray vyskakujici z vody, co vic si prat? :o) Fotak se nestihal divit, kolik prace musi uz takhle po ranu odvest :o) Po snidani jsme vyrazili na obhlidku ostrova Rabita, kde je laguna, na ktere jsme zastihli par plamenaku, patrajici ve vode po necem k snedku. Videli jsme tam i mistniho orla, ale i vsechny mozny dalsi ptaky, jesterky a meli krasne vyhledy na zatoku s cervenymi skalami, modrozelnym morem, jasnou oblohou a nasi dokonalou Sagittou, jinymi slovy, peknej kyc :o) Kdyz jsme se vratili z prochazky na plaz, potkali jsme opet spousty morskych leguanu. Ja s Davidem jsme uz z nich tak vypleskli nebyli, uz jsme jich videli TOLIK, ze heslem vyletu se stalo: Uz ne zadny leguany!! :o) a stejne jsme si vzdycky aspon jednu foky neodpustili, to jen kdyby nahodou chtela byt lepsi nez ta stopadesatasesta :o) Pak jsme se vrhli do vln a sli si zasnorchlovat a co jsme nevideli? Ano, morske leguany ve vode, oni nas snad pronasleduji :o) Nastesti tam byli i rybky a proplul si tam zralok a priplul se podivat i jeden zvedavy lachtan.
Behem obeda jsme se presunuli zpet k ostrovu Santa Cruz, kde jsme nas vylet zacali a odpoledne vysli na Dragon Hill hledat suchozemske leguany. Ty jsme nastesti jeste nevideli a podle me jsou hezci nez ty morske tak jme byli nateseni. Pan pruvodce rikal, ze vzhledem k tomu, ze je zacatek suche sezony tak maji jeste vsechny kere listy, a tak bude tezsi leguany najit. Ale jak je na Galapagach pravidlem, zviratek je tam tolik, ze ani za techto podminek nebylo zas tak tezke ty zlutozrzave potvory najit. Videli jsme jich po ceste hodne a i dost blizko na to, aby Krtecek mohl mit svoji malickost zdokumentovanou na fotce vedle vyhrivajiciho se leguana.
Po obchuzce ostrova jsme se vratili na lod, kde nechybel drink a tentokat i sampano, protoze jsme se loucili s posadkou, nebot to byla nase posledni noc na palube :o(
Kdyz jsme mysleli, ze pan kuchar se uz vic predvest nemuze tak nas rychle vyvedl z omylu, kdyz nam naservirovali posledni veceri. Bylo to uzasny, pres testoviny, rybu, maso, zeleninu a to mnozstvi by stacilo jeste pro jednu posadku... K tomu nam jeste prinesli vino, tak ze vyborne zakonceni jiz tak dokonaleho vyletu.
Program posledniho dne byl velmi kratky s hodne brzskym startem. Vetsina clenu zajezdu odletala ten samy den zpet na pevninu, tak ze museli byt uz pred polednem zase na letisti. Privstali jsme si teda uz na patou hodinu a na vychod slunce nas odvezli na pidi bilo pisecny ostruvek Mosquera, lemovany cernymi lavovymi kameny, ktery obyvaji kolonie lachtanu. Bylo jich tam opet nespocet. Par citlivych jedincu, ktere jsme asi vyrusili z ranniho rozjimani nas trosku vyhaneli s vyhruznym "stekanim" do bezpecne vzdalenosti, coz bylo chvilema obtizne, protoze oni byli proste vsude :o)
Pak jsme jeste slupli posledni snidani a byl cas opustit palubu, ale nastesti pro nas, jeste ne samotne Galapagy. Odvezli nas na letiste, ale my jsem hned skocili na autobus a nechali si o odletu zatim jeste jen zdat a odjeli zpet do Puerto Ayora, kde jsme se ubytovali a po kratke sieste vyrazili na prochazku do Tortuga Bay. Je to krasna, dlouha, bila piscita plaz, kde na nas cekali.... morsti leguani :o) A jako ze tentokrat jim to na tom bilem pisku obzvlaste sluselo :o)
Na dalsi den jsme meli domluveny jeste jeden posledni snorchlovaci vylet. Tentokrat jsme byli pripraveni a vybaveni, protoze jsem si pujcili jak neopreny tak i podvodni fotak, aby jsme mohli konecne nafotit i tu krasu pod hladinou. Prvni zastavka byla na ostrove San Cristobal, kde jsme zajeli na plaz v jedne zatoce, kde se to jen hemzilo Karetama obrovskyma. Bylo jich tam opravdu spoustu, nevedeli jsme se kterou driv plavat, proste nepopsatelny zazitek!
Žádné komentáře:
Okomentovat