31. 8. - 1. 9. 2012
Dalsi den me Kwina odvezla do mesta a poslala se mnou Franka, aby mi delal spolecnost. Sel se mnou vyzvednout penize, pro neco do obchodu, no proste mi delal tak trochu ochranku :o) Ve meste bylo vsude dost lidi a tezko jsem odhadovala, jestli na me ziraji ze zvedavosti nebo z nelibosti. Byla jsem nakonec rada, ze mam Franka s sebou. Videla jsem tam asi dva cizince, ale ty tam evidentne ziji, jen vybehli do banky ci obchodu a hned zpet do auta a pryc. Frank musel jit neco koupit na trh kde jsem byla opet atrakce :o)
Potom me Kwina odvezla do radoby kancelare, co melo byt neco jako informace pro turisty a tam jsem chtela zjistit jak se dostat na Black Cat Trail, co jsem si vybrala. Vedela jsem, ze musim jit s pruvodcem, ale nevedela jsem, jestli je lepsi si ho zajistit uz tady v Lae nebo odjet blize k zacatku treku do Wau.
Na PNG je nekolik znamych treku a urcite nejoblibenejsi je Kokoda Trek. Udajne Black Cat je mnohem narocnejsi, a tak ho zas tolik blaznu nechodi. Kdyz uz se tam nekdo vyda tak spis s cestovkou. Na to ja vsak penize nemam tak jsem musela zvolit variantu druhou.
Konecne prisel Maine, ktery mi rekl neco vice o treku, a ze vi o jednom pruvodci, ktery by se mnou mohl jit tady odsud z Lae, ze je pry puvodne z vesnice Salamaua, ve ktere se konci. Nemohl se ho dovolat tak rekl, ze ho za mnou pak posle do guesthouse.
S Fankem jsme si sedli na mistni bus tzv. PMV (public motor vehicle) a odjeli domu. Tam opravdu dorazil muj potencialni pruvodce Robert. Kwina ho taky zna a rikala, ze s nim se pry bat nemusim :o) On rekl, ze kdyz budu chtit, ze muzeme vyrazit hned zitra, coz se mi libilo, protoze jsem nechtela mrhat casem. Vyrazili jsme teda hned zpet do mesta nakoupit jidlo, protoze jsme si museli nest vse s sebou jak pro nas tak pro rodiny, u kterych budeme po ceste spat. Sbalila jsem teda vse, co jsem myslela, ze budu potrebovat a zbytek nechala u Kwina.
Rano jsme meli sraz v 6.30 a Kwina nas zase odvezla do mesta do nejaky kancelare, kde se musi cizinci registrovat pred trekem. Pak uz jsme sli na PMV do Wau. Museli jsme jet nejdriv do Bulolo a tam presednout na dalsi. Byla to ta nejednodussi varianta PMV, v podstate nakladacek, na jehoz korbe jsou drevene lavice. Silnice jsou ve stavu bidnem, kdyz uz teda nekde nejaky asfalt je, tak ze po trech hodinach jsme byli pekne naklepani :o)
Kdyz jsme cekali na dalsi PMV do Wau tak zastavilo jedno, ktere uz tak bylo preplnene a ja teda s velkou radosti uvitala, kdyz nam rekli, at si jdeme sednout do kabiny k ridicovi. Nekdy se vyplati byt bily :o) Muj zchoulostively zadek by uz asi dalsi dve hodiny, tentokrat uz na prasny ceste, na tech drevenych lavicich nevydrzel :o)
Ve Wau byl Robert domluveny s kamaradem Martinem, ze nich prespime, tak jsme se tam s nim potkali a cekali na dalsi spoj k nemu do vesnice. Tentokrat to byl uz normalni pick up a vsichni jsme se nacpali dozadu jak jen to slo. Vsichni si se mnou povidali, moc mili a prekvapeni, co tam delam, a ze jsem silena, ze se vydavam na takovy vylet, ale to bych nebyla ja. Na PNG si vsichni porad podavaji ruce, myslim, ze jsem si v zivote nepotrasla rukou tolikrat, jako tady :o) Evidentne tu nemaji moc cizincu samotnych cestujicich po zemi a jsou o to vic poteseni, kdyz me vidi a rikaji, at vse povypravim doma a poslu dalsi lidi na pruzkum tohoto odlehleho, ale krasneho kouta sveta.
Tak ze jinymi slovy, seberte odvahu a vyjedte. Urcite to neni prochazka po Bibione :o), ale jestli mate radi trochu dobrodruzstvi tak tady ho urcite najdete!!!
Dalsi den me Kwina odvezla do mesta a poslala se mnou Franka, aby mi delal spolecnost. Sel se mnou vyzvednout penize, pro neco do obchodu, no proste mi delal tak trochu ochranku :o) Ve meste bylo vsude dost lidi a tezko jsem odhadovala, jestli na me ziraji ze zvedavosti nebo z nelibosti. Byla jsem nakonec rada, ze mam Franka s sebou. Videla jsem tam asi dva cizince, ale ty tam evidentne ziji, jen vybehli do banky ci obchodu a hned zpet do auta a pryc. Frank musel jit neco koupit na trh kde jsem byla opet atrakce :o)
Potom me Kwina odvezla do radoby kancelare, co melo byt neco jako informace pro turisty a tam jsem chtela zjistit jak se dostat na Black Cat Trail, co jsem si vybrala. Vedela jsem, ze musim jit s pruvodcem, ale nevedela jsem, jestli je lepsi si ho zajistit uz tady v Lae nebo odjet blize k zacatku treku do Wau.
Na PNG je nekolik znamych treku a urcite nejoblibenejsi je Kokoda Trek. Udajne Black Cat je mnohem narocnejsi, a tak ho zas tolik blaznu nechodi. Kdyz uz se tam nekdo vyda tak spis s cestovkou. Na to ja vsak penize nemam tak jsem musela zvolit variantu druhou.
Konecne prisel Maine, ktery mi rekl neco vice o treku, a ze vi o jednom pruvodci, ktery by se mnou mohl jit tady odsud z Lae, ze je pry puvodne z vesnice Salamaua, ve ktere se konci. Nemohl se ho dovolat tak rekl, ze ho za mnou pak posle do guesthouse.
S Fankem jsme si sedli na mistni bus tzv. PMV (public motor vehicle) a odjeli domu. Tam opravdu dorazil muj potencialni pruvodce Robert. Kwina ho taky zna a rikala, ze s nim se pry bat nemusim :o) On rekl, ze kdyz budu chtit, ze muzeme vyrazit hned zitra, coz se mi libilo, protoze jsem nechtela mrhat casem. Vyrazili jsme teda hned zpet do mesta nakoupit jidlo, protoze jsme si museli nest vse s sebou jak pro nas tak pro rodiny, u kterych budeme po ceste spat. Sbalila jsem teda vse, co jsem myslela, ze budu potrebovat a zbytek nechala u Kwina.
Rano jsme meli sraz v 6.30 a Kwina nas zase odvezla do mesta do nejaky kancelare, kde se musi cizinci registrovat pred trekem. Pak uz jsme sli na PMV do Wau. Museli jsme jet nejdriv do Bulolo a tam presednout na dalsi. Byla to ta nejednodussi varianta PMV, v podstate nakladacek, na jehoz korbe jsou drevene lavice. Silnice jsou ve stavu bidnem, kdyz uz teda nekde nejaky asfalt je, tak ze po trech hodinach jsme byli pekne naklepani :o)
Kdyz jsme cekali na dalsi PMV do Wau tak zastavilo jedno, ktere uz tak bylo preplnene a ja teda s velkou radosti uvitala, kdyz nam rekli, at si jdeme sednout do kabiny k ridicovi. Nekdy se vyplati byt bily :o) Muj zchoulostively zadek by uz asi dalsi dve hodiny, tentokrat uz na prasny ceste, na tech drevenych lavicich nevydrzel :o)
Ve Wau byl Robert domluveny s kamaradem Martinem, ze nich prespime, tak jsme se tam s nim potkali a cekali na dalsi spoj k nemu do vesnice. Tentokrat to byl uz normalni pick up a vsichni jsme se nacpali dozadu jak jen to slo. Vsichni si se mnou povidali, moc mili a prekvapeni, co tam delam, a ze jsem silena, ze se vydavam na takovy vylet, ale to bych nebyla ja. Na PNG si vsichni porad podavaji ruce, myslim, ze jsem si v zivote nepotrasla rukou tolikrat, jako tady :o) Evidentne tu nemaji moc cizincu samotnych cestujicich po zemi a jsou o to vic poteseni, kdyz me vidi a rikaji, at vse povypravim doma a poslu dalsi lidi na pruzkum tohoto odlehleho, ale krasneho kouta sveta.
Tak ze jinymi slovy, seberte odvahu a vyjedte. Urcite to neni prochazka po Bibione :o), ale jestli mate radi trochu dobrodruzstvi tak tady ho urcite najdete!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat