11. - 13. 9. 2012
Dalsi den jsem musela opustit klidny ostruvek, protoze jsem se chtela jeste zajet podivat do Lababia alias Kamiali, pred tim, nez prejedu do vnitrozemi do Goroka na ten velky festival.
Rano jsem teda skocila na lod zpatky do Lae. Kwina - pani majitelka Guest House v Lae mi prubezne volala, jestli jsem v poradku a jak se mam. Chtela, abych ji dala vedet, az budu zpatky v Lae, aby mi mohla pripadne nekam odvezt. Rikala jsem si, ze uz toho pro me udelala vic nez dost, a ze vim kam jedu a jak se tam dostanu, tak jsem ji nechtela obtezovat. Kdyz jsme dojeli do Lae tak jsem vzala batoh na zada a sla na mestsky minibus a nechala se odvezt na hlavni trh, odkud jezdi minibusy na vsechny strany. Vedela jsem, ze tam musim prestoupit, abych se dostala do jineho "pristavu", odkud jezdi lode do Lababia. Kdyz jsem nastoupila do dalsiho busu tak se se mnou dal do reci jeden pan a vyptaval se, kam jedu. Kdyz jsem rekla ze do Lababia tak pravil, ze tam ted zadne lode nejezdi, ale ze mi pomuze se poptat a neco najit. Shodou okolnosti to byl nejaky znamy Roberta (meho pruvodce z Black Cat Trail). Nakonec prisel s Nero, coz byl Robertovo stryc, ze ten pry tam jede a muzu se s nim svezt. Vedela jsem, ze je tam jeden Guest House a Nero pry jestli jsem kontaktovala pana spravce Ham, ze tam jedu. Samozrejme jsem nikomu nevolala a doufala, ze to nejak klapne.
Kdyz jsme dorazili na misto tak me vyhodili primo u Guest House, ale Ham tam nebyl. Posadili me pred domecek, kde mi delala spolecnost jeho sestra s detma, ze tam se mnou pockaji nez Ham prijde. Prinesli mi caj a ryzi, ze musim mit urcite hlad :o) Toz mela a rada si suchou ryzi dala :o) Kdyz konecne Ham dorazil tak mi dal klicky od pokojicku. Byla to takova proutena haticka, ale mela moskytieru tak snad moc haveti po me nepoleze...
Lababia je znama pro velke mnozstvi ptaku, hlavne Rajek. Domluvila jsem se teda na dalsi den s Ham, ze mi vezme na svoji kanojce na reku, hledat ty barevny operence.
Rano byla reka jak zrcadlo, vsude klid, jen bylo slyset ruzny ptaky jak se navzajem prekricuji. Snazili jsme se nejakou Rajku vystopovat, ale bohuzel se nepostestilo a my zadnyho nevideli. Kdyz jsme se vratili tak jsme se prosli podel vesnice na plazi a ja se sla zpatky, abych napsala par radek do denicku a hodila si nohy nahoru. Pak zacalo pekne prset tak se nedalo nic moc delat tak jsem klabosila s Ham a pak jsme spolecne uvarili veceri.
Dalsi den dopoledne jsem se musela uz vydat zpet na cestu do Lae. Nero me zase odvezl svoji kocabkou, ale bylo to trosku vetsi dobrodruzo, protoze pekne foukalo a chvilema prselo, tak ze to s tou malou lodkou na tech velkych vlnach dost hazelo, jeste ze netrpim morskou nemoci :o)
V Lae jsem zase naskocila na minibus a popojela k hlavnimu trhu, abych tam odchytla dalsi bus, ktery jede na zastavku, odkud jezdi PMV (mistni autobus) do Goroka. Kdyz jsem vystoupila, tak jsem se sla zeptat, ktery busik tam jede. Odchytla jsem mladsi par a oni se me hned ujali, ze nemuzu jet sama, a ze pojedou se mnou. Neplanovali jet mym smerem, ale meli pocit, ze se asi o me musi postarat :o) Dokonce si vzali i moje cislo, ze mi vecer zavolaji, jestli jsem v poradku dorazila do cilove stanice. Jsou proste zlati!
Tam me doslova a do pismene posadili do autobusu a ujistili se, ze me ridic vyhodi presne tam, kde potrebuju :o) Rozloucili jsme se a ja mohla vyrazit na dalsi dobrodruznou cestu...
V autobuse mohlo byt tak 25 lidi a vsichni se narame bavili tim, ze maji osamelou "white marry" mezi sebou. Pan, co sedel vedle me, mi nejdriv nechal precist noviny, coz je mistni zvyk. Kdyz ma nekdo noviny tak je proste po precteni posle dalsim cestujicim. Jeste ze je jednim z urednich jazyku anglictina tak jsem si mohla trochu pocist. Oni se proste podeli o vse :o)
Dalsi pani vyzvidala, kam jedu a co tam budu delat, a ze jede k sestre, ktera v Goroka bydli, tak ze jestli neco budu potrebovat, ze se na ne muzu obratit. Je neuveritelny, jak jsou starostlivi! Po ceste me bylo nabidnuto jeste spousty jidla. Silnice nebyla zas az tak spatna, byla to "narodni dalnice" :o), tak ze krome useku s chybejicim asfaltem, obrovskyma dirama, ci zaplavenyma usekama to bylo dobry. Pocasi pralo, tak ze vyhledy na krasne zelene kopecky byly krasne. Po nekonecnych vic nez peti hodinach jsme prijeli do Goroka a vysadili me blizko Narodniho sportovniho institutu, kde jsem byla ubytovana a cely Festival se odehraval primo tam.
Dalsi den jsem musela opustit klidny ostruvek, protoze jsem se chtela jeste zajet podivat do Lababia alias Kamiali, pred tim, nez prejedu do vnitrozemi do Goroka na ten velky festival.
Rano jsem teda skocila na lod zpatky do Lae. Kwina - pani majitelka Guest House v Lae mi prubezne volala, jestli jsem v poradku a jak se mam. Chtela, abych ji dala vedet, az budu zpatky v Lae, aby mi mohla pripadne nekam odvezt. Rikala jsem si, ze uz toho pro me udelala vic nez dost, a ze vim kam jedu a jak se tam dostanu, tak jsem ji nechtela obtezovat. Kdyz jsme dojeli do Lae tak jsem vzala batoh na zada a sla na mestsky minibus a nechala se odvezt na hlavni trh, odkud jezdi minibusy na vsechny strany. Vedela jsem, ze tam musim prestoupit, abych se dostala do jineho "pristavu", odkud jezdi lode do Lababia. Kdyz jsem nastoupila do dalsiho busu tak se se mnou dal do reci jeden pan a vyptaval se, kam jedu. Kdyz jsem rekla ze do Lababia tak pravil, ze tam ted zadne lode nejezdi, ale ze mi pomuze se poptat a neco najit. Shodou okolnosti to byl nejaky znamy Roberta (meho pruvodce z Black Cat Trail). Nakonec prisel s Nero, coz byl Robertovo stryc, ze ten pry tam jede a muzu se s nim svezt. Vedela jsem, ze je tam jeden Guest House a Nero pry jestli jsem kontaktovala pana spravce Ham, ze tam jedu. Samozrejme jsem nikomu nevolala a doufala, ze to nejak klapne.
Kdyz jsme dorazili na misto tak me vyhodili primo u Guest House, ale Ham tam nebyl. Posadili me pred domecek, kde mi delala spolecnost jeho sestra s detma, ze tam se mnou pockaji nez Ham prijde. Prinesli mi caj a ryzi, ze musim mit urcite hlad :o) Toz mela a rada si suchou ryzi dala :o) Kdyz konecne Ham dorazil tak mi dal klicky od pokojicku. Byla to takova proutena haticka, ale mela moskytieru tak snad moc haveti po me nepoleze...
Lababia je znama pro velke mnozstvi ptaku, hlavne Rajek. Domluvila jsem se teda na dalsi den s Ham, ze mi vezme na svoji kanojce na reku, hledat ty barevny operence.
Rano byla reka jak zrcadlo, vsude klid, jen bylo slyset ruzny ptaky jak se navzajem prekricuji. Snazili jsme se nejakou Rajku vystopovat, ale bohuzel se nepostestilo a my zadnyho nevideli. Kdyz jsme se vratili tak jsme se prosli podel vesnice na plazi a ja se sla zpatky, abych napsala par radek do denicku a hodila si nohy nahoru. Pak zacalo pekne prset tak se nedalo nic moc delat tak jsem klabosila s Ham a pak jsme spolecne uvarili veceri.
Dalsi den dopoledne jsem se musela uz vydat zpet na cestu do Lae. Nero me zase odvezl svoji kocabkou, ale bylo to trosku vetsi dobrodruzo, protoze pekne foukalo a chvilema prselo, tak ze to s tou malou lodkou na tech velkych vlnach dost hazelo, jeste ze netrpim morskou nemoci :o)
V Lae jsem zase naskocila na minibus a popojela k hlavnimu trhu, abych tam odchytla dalsi bus, ktery jede na zastavku, odkud jezdi PMV (mistni autobus) do Goroka. Kdyz jsem vystoupila, tak jsem se sla zeptat, ktery busik tam jede. Odchytla jsem mladsi par a oni se me hned ujali, ze nemuzu jet sama, a ze pojedou se mnou. Neplanovali jet mym smerem, ale meli pocit, ze se asi o me musi postarat :o) Dokonce si vzali i moje cislo, ze mi vecer zavolaji, jestli jsem v poradku dorazila do cilove stanice. Jsou proste zlati!
Tam me doslova a do pismene posadili do autobusu a ujistili se, ze me ridic vyhodi presne tam, kde potrebuju :o) Rozloucili jsme se a ja mohla vyrazit na dalsi dobrodruznou cestu...
V autobuse mohlo byt tak 25 lidi a vsichni se narame bavili tim, ze maji osamelou "white marry" mezi sebou. Pan, co sedel vedle me, mi nejdriv nechal precist noviny, coz je mistni zvyk. Kdyz ma nekdo noviny tak je proste po precteni posle dalsim cestujicim. Jeste ze je jednim z urednich jazyku anglictina tak jsem si mohla trochu pocist. Oni se proste podeli o vse :o)
Dalsi pani vyzvidala, kam jedu a co tam budu delat, a ze jede k sestre, ktera v Goroka bydli, tak ze jestli neco budu potrebovat, ze se na ne muzu obratit. Je neuveritelny, jak jsou starostlivi! Po ceste me bylo nabidnuto jeste spousty jidla. Silnice nebyla zas az tak spatna, byla to "narodni dalnice" :o), tak ze krome useku s chybejicim asfaltem, obrovskyma dirama, ci zaplavenyma usekama to bylo dobry. Pocasi pralo, tak ze vyhledy na krasne zelene kopecky byly krasne. Po nekonecnych vic nez peti hodinach jsme prijeli do Goroka a vysadili me blizko Narodniho sportovniho institutu, kde jsem byla ubytovana a cely Festival se odehraval primo tam.
Žádné komentáře:
Okomentovat