4. - 5. 9. 2012
Jestli jsem si myslela, ze nas trek uz moc horsi ci nebezpecnejsi byt nemuze tak jsem se mylila :o) Kdyz jsme se konecne dostali zpet na puvodni trasu po om, co jsme velkou oklikou obesli sesuvy pudy, dosli jsme do vesnicky, kde nedaleko je reka, pres kterou se musime prebrodit. Toz to jsme v planu meli, ale jen jsem asi netusila, co to znamena brodit reku na PNG :o) Kdyz se k nam ve vsi pridali tri chlapici, ze nam pres reku pomuzou tak jsem si nejdriv myslela, ze prehani, ale kdyz jsme prisli k rece tak jsem pochopila, proc jsme je vzali s sebou... Byla to dost siroka reka a vypadala i prudce. Udelal hsem asi dobre rozhodnuti si nechat boty, abych si usnadnila prechod. Jeden chlapik si hodil muj batoh na hlavu a vyrazil. Druhy me chytil za ruku, pekne stisknul a sli jsme. Voda se rinula vcelku rychla, ale dalo se to ustat, ale i tak jsem byla urcite rada za pomoc. Chtela jsem si teda hodit batoh na zada, abysme pokracovali, ale to jsem netusila, ze to byl teprve zacatek celeho vodniho dobrodruzstvi. Nasledovaly jeste dalsi dve velke brodeni, ale to uz bylo narocnejsi :o) Proud byl tak silnu, ze se neho nedaly moc zvedat, snazila jsem se je jen tak sourat to kamenech a doufat, ze nezavravoram, protoze to by asi muj "prevadec" ani ja neustal. Nakonec jsme vsechny ramena reky presli a vesnicce Mobo nechali nase pomocniky. Mistni skola mela akorat poledni prestavku, tak se vsichni museli prijit podivat na toho silence :o) Byla jsem po pas mokra, boty plny pisku, ale v jednom kuse... Pan ucitel umel velmi dobre anglicky tak se vyptaval, ale hlava mu to i tak moc nebrala, co v techto koncinach sama pohledavam :o)
Podekovali jsme a rozloucili se a vyrazili dal. Jeden pan se mi ptal, jestli jdem az do New Camp, coz byla vesnicka, kde jsme meli v planu prespat. Rikala jsem, ze jo a jeho reakce mi prisla trosku podivna, jak kdyby si myslel, to to za svetla stihnout nemuzem...
Slo se podel reky, co se behem chvile zmenilo v chuzi v rece, nebo spis potoce, s predchozima prechodama se to neda sronat. Bylo to ale nekonecny a ja zacala chapat obavu mistnich, jestli to do dalsi vesnice stihnem. Vzhledem k tomu, ze Robert tento trek sel uz hodne davno tak jsem zacala pochybovat, jestli jsme vubec na spravne ceste, respektive rece :o) Potkali jsme skupinku mistnich a ty nas ujistili, ze jsme spravne tak nam nezbylo nic jinyho nez se brodit dal. Vedeli jsme, ze vesnicka je na kopcu tak jsme cekali, kdy zacneme stoupat. Konecne jsme se dockali, vyskrabali se po klouzave cesticce nahoru a uz videli policka, coz je vzdy dobre znameni nejakeho obydli na blizku. Do New Camp jsme prisli se zapadem slunce a mohli si uzit vyhledy jiz opet na ocean. Na uvitanou jsme dostali kokos, jako ze ja zas takovy fanousek nejsem, moc rada jsem ho vypila a i kousek ohlodala a o zbytek se podelila s jejich psem, ktery mi byl moc vdecny :o)
Predali jsme jim jidlo, prevlikli se a sli k ohni cekat na vecu. Nadlabli jsme se a sli velmi brzo spat, protoze jsme se domluvili, ze rano vyrazime pred svitanim tak na patou. Chteli jsme zkusit stihnout lod ze Salamua zpet do Lae ten samy den. K rece jsme to meli pry neco pod dve hodiny, kde jsme si meli vzit bambusovy raft a dojet k mori do same vesnice Salamua.
Cesta ve tme byla dost zajimava, opet bahnita cesticka z kopce, tak ze to zas klouzalo a obcasnemu vyvaleni se jsme se ani jeden nevyhnuli :o) Ve svetlech nasich baterek se obsac leskla oci cert vi ceho, radsi jsem se ani neptala, mozna lepsi nevedet :o)
Jak jsme se jiz nekolikrat presvedcili, doba chuze mistnich se hodne lisi od nasi, tak ze do Kamaitum, kde jsme si meli vyzvednout raft jsme prisli po sedmy a museli docela dlouho cekat na pana, ktery mel rafty na starosti. Dalsi vec bylo dojit k hlavni rece San Francisco, po ktery poplujem, coz ve finale byla pekna streka, minimalne dalsi hodka.
Tam byl pripraveny nas raft, coz bylo jen par bambusu svazanych dohromady, tak ze kdyz jsme tam hodili nase batohy a nasedli tak jsem sedela ve vode :o) Do toho zacalo prset, tak ze mi byla ce finale pekna zima. Proud nebyl moc silny a tak nam to trvalo dele nez jsme cekali a do Salamua jsme prifrceli az pred druhou. Pocasi bylo jeste horsi, ted uz to byl neustaly poradny dest a pro dnesek uz zadna lod do Lae nejela :o(
Sli jsme se teda ubytovat do mistniho Guest House, ale nikdo tam s klicema nebyl. Robert ma ve vesnici spoustu pribuznych tak jsme k jednim zasli, kde jsem se mohla prevlict do suchyho, udelali ohen, abysme se zahrali a opet nam uvarili co jsme si prinesli.
Jestli jsem si myslela, ze nas trek uz moc horsi ci nebezpecnejsi byt nemuze tak jsem se mylila :o) Kdyz jsme se konecne dostali zpet na puvodni trasu po om, co jsme velkou oklikou obesli sesuvy pudy, dosli jsme do vesnicky, kde nedaleko je reka, pres kterou se musime prebrodit. Toz to jsme v planu meli, ale jen jsem asi netusila, co to znamena brodit reku na PNG :o) Kdyz se k nam ve vsi pridali tri chlapici, ze nam pres reku pomuzou tak jsem si nejdriv myslela, ze prehani, ale kdyz jsme prisli k rece tak jsem pochopila, proc jsme je vzali s sebou... Byla to dost siroka reka a vypadala i prudce. Udelal hsem asi dobre rozhodnuti si nechat boty, abych si usnadnila prechod. Jeden chlapik si hodil muj batoh na hlavu a vyrazil. Druhy me chytil za ruku, pekne stisknul a sli jsme. Voda se rinula vcelku rychla, ale dalo se to ustat, ale i tak jsem byla urcite rada za pomoc. Chtela jsem si teda hodit batoh na zada, abysme pokracovali, ale to jsem netusila, ze to byl teprve zacatek celeho vodniho dobrodruzstvi. Nasledovaly jeste dalsi dve velke brodeni, ale to uz bylo narocnejsi :o) Proud byl tak silnu, ze se neho nedaly moc zvedat, snazila jsem se je jen tak sourat to kamenech a doufat, ze nezavravoram, protoze to by asi muj "prevadec" ani ja neustal. Nakonec jsme vsechny ramena reky presli a vesnicce Mobo nechali nase pomocniky. Mistni skola mela akorat poledni prestavku, tak se vsichni museli prijit podivat na toho silence :o) Byla jsem po pas mokra, boty plny pisku, ale v jednom kuse... Pan ucitel umel velmi dobre anglicky tak se vyptaval, ale hlava mu to i tak moc nebrala, co v techto koncinach sama pohledavam :o)
Podekovali jsme a rozloucili se a vyrazili dal. Jeden pan se mi ptal, jestli jdem az do New Camp, coz byla vesnicka, kde jsme meli v planu prespat. Rikala jsem, ze jo a jeho reakce mi prisla trosku podivna, jak kdyby si myslel, to to za svetla stihnout nemuzem...
Slo se podel reky, co se behem chvile zmenilo v chuzi v rece, nebo spis potoce, s predchozima prechodama se to neda sronat. Bylo to ale nekonecny a ja zacala chapat obavu mistnich, jestli to do dalsi vesnice stihnem. Vzhledem k tomu, ze Robert tento trek sel uz hodne davno tak jsem zacala pochybovat, jestli jsme vubec na spravne ceste, respektive rece :o) Potkali jsme skupinku mistnich a ty nas ujistili, ze jsme spravne tak nam nezbylo nic jinyho nez se brodit dal. Vedeli jsme, ze vesnicka je na kopcu tak jsme cekali, kdy zacneme stoupat. Konecne jsme se dockali, vyskrabali se po klouzave cesticce nahoru a uz videli policka, coz je vzdy dobre znameni nejakeho obydli na blizku. Do New Camp jsme prisli se zapadem slunce a mohli si uzit vyhledy jiz opet na ocean. Na uvitanou jsme dostali kokos, jako ze ja zas takovy fanousek nejsem, moc rada jsem ho vypila a i kousek ohlodala a o zbytek se podelila s jejich psem, ktery mi byl moc vdecny :o)
Predali jsme jim jidlo, prevlikli se a sli k ohni cekat na vecu. Nadlabli jsme se a sli velmi brzo spat, protoze jsme se domluvili, ze rano vyrazime pred svitanim tak na patou. Chteli jsme zkusit stihnout lod ze Salamua zpet do Lae ten samy den. K rece jsme to meli pry neco pod dve hodiny, kde jsme si meli vzit bambusovy raft a dojet k mori do same vesnice Salamua.
Cesta ve tme byla dost zajimava, opet bahnita cesticka z kopce, tak ze to zas klouzalo a obcasnemu vyvaleni se jsme se ani jeden nevyhnuli :o) Ve svetlech nasich baterek se obsac leskla oci cert vi ceho, radsi jsem se ani neptala, mozna lepsi nevedet :o)
Jak jsme se jiz nekolikrat presvedcili, doba chuze mistnich se hodne lisi od nasi, tak ze do Kamaitum, kde jsme si meli vyzvednout raft jsme prisli po sedmy a museli docela dlouho cekat na pana, ktery mel rafty na starosti. Dalsi vec bylo dojit k hlavni rece San Francisco, po ktery poplujem, coz ve finale byla pekna streka, minimalne dalsi hodka.
Tam byl pripraveny nas raft, coz bylo jen par bambusu svazanych dohromady, tak ze kdyz jsme tam hodili nase batohy a nasedli tak jsem sedela ve vode :o) Do toho zacalo prset, tak ze mi byla ce finale pekna zima. Proud nebyl moc silny a tak nam to trvalo dele nez jsme cekali a do Salamua jsme prifrceli az pred druhou. Pocasi bylo jeste horsi, ted uz to byl neustaly poradny dest a pro dnesek uz zadna lod do Lae nejela :o(
Sli jsme se teda ubytovat do mistniho Guest House, ale nikdo tam s klicema nebyl. Robert ma ve vesnici spoustu pribuznych tak jsme k jednim zasli, kde jsem se mohla prevlict do suchyho, udelali ohen, abysme se zahrali a opet nam uvarili co jsme si prinesli.
Žádné komentáře:
Okomentovat