14. - 16. 9. 2012
V Goroka jsem se potkala s Lucille, se kterou jsem se seznamila pres internet, kdyz jsem hledala partaka na cestovani po teto zcela jedinecne zemi.
Dalsi den jsme se potkali jeste s Paulem, coz je Australan a dalsi clen naseho tymu :o) Domluvili jsme si vylet s pruvodcem Tiger :o) do nedaleke vesnicky Asaro, ktera je domovem tzv. Mudman. Dle legendy byli lide z kmene vesnice Asaro zahnani nepritelem do reky, kde se schovali v bahennych brezich a cekali, nez nepritel zmizi. Kdyz se z reky vynorili, byli celi od bahna a lide nepratelskeho kmene je videli, mysleli si, ze jsou to duchove a utekli. Duchove a vse s tim spojene se na Papue bero velmi vazne. Od te doby pouzivali toto maskovani, ale nemohli si zabahnit oblicej, protoze verili, ze bahno z Asaro reky je jedovate tak si vyrobili masky z bahna s ruznymi vyjevy v obliceji.
Prosli jsme si vesnici a vyckali na slibene predstaveni zabahnencu :o) Byli naprosto uzasni, plizili se tam jak kdyz opravdu vyhledavaji ocekavaneho nepritele. Byli krasne zmalovani a meli strasne tezky masky na hlavach. Jedna pry vazi 15kg, cemuz bych i verila, protoze jsem na hlavu jednu dostala. Po predstaveni jsme sebehli dolu k rece ve vesnici, kde chovaji rybky. Maji je v takovych terasovitych prirodnich sadkach. Domluvili jsme se, ze podporime mistni vesnicany a nechame si jednu rybku udelat. Netusili jsme vsak, jak mistni "rybareni" vypada :o) Proste se z jedne sadky voda vypusti a ryby se rukama nachytaji :o) Proc sedet nekde s prutem a vyckavat, kdyz to jde prece tak jednoduse :o)
Dalsi den jsme vyrazili na mistni trh v Goroka, kde se da koupit skoro vse. Neuveritelne mnozstvi zeleniny a vyborneho ovoce, ale take varene jidlo, obleceni a dalsi nezbytnosti ke kazdodennimu zivotu. Samozrejme je tam i velka cast venovana Betel nut, bez ktereho vetsina Papuancu nemuze byt.
Betel je orech palmy Areca, ktera roste v jihovychodni Asii a Pacifiku. Lide zde na Papue ho zvykaji cerstvy, ne jako v ostatnich zemich, suseny. Vse potrebne lze koupit kdekoli, podel silnice i na kazdem rohu ulice ve mestech. Cerstvy orech se nejdrive rozkouse a pak se prida cerstvy stonek horcice namoceny ve vapencovem prasku. V okamziku, kdy se tyto tri veci skousou dohromady, dojde k chemicke reakci a vse zcervena. To je videt vsude na ulicich, jak si lide odplivavaji :o) a hlavne na jejich ustech a zubech. Zanechava to trvale zabarvene rty a jazyk a bohuzel to hodne nici zuby. Je to ale mistni, zvyk, tradice a pratelske gesto nabidnout a pozvykat betel.
Odpoledne se jiz zacaly sjizdet vsechny "sing sing" skupiny, ktere se ucastni festivalu do Narodniho Sportivniho Institutu, tak ze jsme to meli jako na dlani, kdyz jsme bydleli primo ve stredu celeho deni.
Druhy den rano jsme po snidani vybehli na hriste mezi krasne nalicene a nastrojene domorodce a mohli obdivovat jejich zpivani a tanceni. Behem chvilky se clovek citil jak v jine dobe. Sem a tam me nekdo vzal mezi sebe, abych se pridala k tanci nebo me pomalovali oblicej zarivymi olejovymi barvami, asi abych zapadla do davu :o)
Cele dopoledne, hlavni hriste, kde se vsechny skupiny predvadeli porote, bylo pristupne jen lidem s tzv. VIP vstupenkama, tak ze jinymi slovy, cizincum... Po poledni tam uz vsak pustili nedockave mistni publikum, tak ze se to velmi rychle zaplnilo, tak ze jsem se necitila jako zadny VIP, ale jako bezny clovek, ktery nema problem se pratelit s mistnima. Vsak jsme akorat jine barvy pleti, ale to jak jsou uprimni, pratelsti a vzdy se o vse podeli, to by jim nejeden "bily" mohl zavidet :o)
Odpoledne zacalo prset, ale vlastne to byla prijemna sprska se v tom horku trochu zchladit. Bylo narocne se v tom davu udrzet pohromade s Paul a Lu, ale kdyz se to trochu utisilo tak jsme se zase nasli a delili se o dojmy a ukazovali si nepreberne mnozstvi fotek, kterych jsme kazdy nacvakali pozehnane. Pred treti hodinou odpoledne jsme byli svedky tzv. "Rock Concert". Je to vyraz pro nepokoje, kterych je tu vic nez dost, kdyz po sobe zacnou hazet kameny. Tentokrat to nebylo zadne nedorozumneni mezi kmeny ci obyvateli mesta, ale nedockavost obrovskeho davu. V druhe casti sportovniho arealu se chystal koncert mistni skupiny a ve tri se prave mely brany otevrit. No a nektere netrpelivce to vyprovokovalo k hazeni kamenu na plechove oploceni celeho arealu, coz byl teda pekny "koncert". Jak se brana otevrela dav se vritil dovnitr a bohuzel jeden to neustal a chudak s polamanyma nohama musel byt odvezen do nemocnice. Vypadalo to hodne dramaticky, ze jsem byla prekvapena, ze to odnesl "jen" jeden.
Dalsi den to vypadalo velmi podobne, zase dopoledne chvile relativniho klidu k foceni mezi vsemi skupinami, pred tim, nez se tam nahrnuli vsichni ostatni. Pak probehlo dlouhe recneni vsech ruznych zastupitelu a dalsich papalasu. V minulosti vyhlasovali viteze cele akce, ale vzhledem k tomu, ze to vyvolavalo nepokoje mezi jednotlivymi kmeny od toho upustili, tak ze "vitezove" jsou vsichni :o)
Zakoncili to naprosto uzasnym predstavenim jedne skupiny, kde nekolik chlapiku hralo na plastove trubky s pantofli a skupinka holek k tomu krasne zpivala a tancovala. Nikdy bych si nemyslela, ze trubka od potrubi s zabkou muzou vyloudit tak krasny zvuk. Tak ze to byla uzasna tecka za naprosto vydarenym festivalem, ktery byl zatim jednim z nejsilnejsich zazitku meho vyletu :o)
V Goroka jsem se potkala s Lucille, se kterou jsem se seznamila pres internet, kdyz jsem hledala partaka na cestovani po teto zcela jedinecne zemi.
Dalsi den jsme se potkali jeste s Paulem, coz je Australan a dalsi clen naseho tymu :o) Domluvili jsme si vylet s pruvodcem Tiger :o) do nedaleke vesnicky Asaro, ktera je domovem tzv. Mudman. Dle legendy byli lide z kmene vesnice Asaro zahnani nepritelem do reky, kde se schovali v bahennych brezich a cekali, nez nepritel zmizi. Kdyz se z reky vynorili, byli celi od bahna a lide nepratelskeho kmene je videli, mysleli si, ze jsou to duchove a utekli. Duchove a vse s tim spojene se na Papue bero velmi vazne. Od te doby pouzivali toto maskovani, ale nemohli si zabahnit oblicej, protoze verili, ze bahno z Asaro reky je jedovate tak si vyrobili masky z bahna s ruznymi vyjevy v obliceji.
Prosli jsme si vesnici a vyckali na slibene predstaveni zabahnencu :o) Byli naprosto uzasni, plizili se tam jak kdyz opravdu vyhledavaji ocekavaneho nepritele. Byli krasne zmalovani a meli strasne tezky masky na hlavach. Jedna pry vazi 15kg, cemuz bych i verila, protoze jsem na hlavu jednu dostala. Po predstaveni jsme sebehli dolu k rece ve vesnici, kde chovaji rybky. Maji je v takovych terasovitych prirodnich sadkach. Domluvili jsme se, ze podporime mistni vesnicany a nechame si jednu rybku udelat. Netusili jsme vsak, jak mistni "rybareni" vypada :o) Proste se z jedne sadky voda vypusti a ryby se rukama nachytaji :o) Proc sedet nekde s prutem a vyckavat, kdyz to jde prece tak jednoduse :o)
Dalsi den jsme vyrazili na mistni trh v Goroka, kde se da koupit skoro vse. Neuveritelne mnozstvi zeleniny a vyborneho ovoce, ale take varene jidlo, obleceni a dalsi nezbytnosti ke kazdodennimu zivotu. Samozrejme je tam i velka cast venovana Betel nut, bez ktereho vetsina Papuancu nemuze byt.
Betel je orech palmy Areca, ktera roste v jihovychodni Asii a Pacifiku. Lide zde na Papue ho zvykaji cerstvy, ne jako v ostatnich zemich, suseny. Vse potrebne lze koupit kdekoli, podel silnice i na kazdem rohu ulice ve mestech. Cerstvy orech se nejdrive rozkouse a pak se prida cerstvy stonek horcice namoceny ve vapencovem prasku. V okamziku, kdy se tyto tri veci skousou dohromady, dojde k chemicke reakci a vse zcervena. To je videt vsude na ulicich, jak si lide odplivavaji :o) a hlavne na jejich ustech a zubech. Zanechava to trvale zabarvene rty a jazyk a bohuzel to hodne nici zuby. Je to ale mistni, zvyk, tradice a pratelske gesto nabidnout a pozvykat betel.
Odpoledne se jiz zacaly sjizdet vsechny "sing sing" skupiny, ktere se ucastni festivalu do Narodniho Sportivniho Institutu, tak ze jsme to meli jako na dlani, kdyz jsme bydleli primo ve stredu celeho deni.
Druhy den rano jsme po snidani vybehli na hriste mezi krasne nalicene a nastrojene domorodce a mohli obdivovat jejich zpivani a tanceni. Behem chvilky se clovek citil jak v jine dobe. Sem a tam me nekdo vzal mezi sebe, abych se pridala k tanci nebo me pomalovali oblicej zarivymi olejovymi barvami, asi abych zapadla do davu :o)
Odpoledne zacalo prset, ale vlastne to byla prijemna sprska se v tom horku trochu zchladit. Bylo narocne se v tom davu udrzet pohromade s Paul a Lu, ale kdyz se to trochu utisilo tak jsme se zase nasli a delili se o dojmy a ukazovali si nepreberne mnozstvi fotek, kterych jsme kazdy nacvakali pozehnane. Pred treti hodinou odpoledne jsme byli svedky tzv. "Rock Concert". Je to vyraz pro nepokoje, kterych je tu vic nez dost, kdyz po sobe zacnou hazet kameny. Tentokrat to nebylo zadne nedorozumneni mezi kmeny ci obyvateli mesta, ale nedockavost obrovskeho davu. V druhe casti sportovniho arealu se chystal koncert mistni skupiny a ve tri se prave mely brany otevrit. No a nektere netrpelivce to vyprovokovalo k hazeni kamenu na plechove oploceni celeho arealu, coz byl teda pekny "koncert". Jak se brana otevrela dav se vritil dovnitr a bohuzel jeden to neustal a chudak s polamanyma nohama musel byt odvezen do nemocnice. Vypadalo to hodne dramaticky, ze jsem byla prekvapena, ze to odnesl "jen" jeden.
Dalsi den to vypadalo velmi podobne, zase dopoledne chvile relativniho klidu k foceni mezi vsemi skupinami, pred tim, nez se tam nahrnuli vsichni ostatni. Pak probehlo dlouhe recneni vsech ruznych zastupitelu a dalsich papalasu. V minulosti vyhlasovali viteze cele akce, ale vzhledem k tomu, ze to vyvolavalo nepokoje mezi jednotlivymi kmeny od toho upustili, tak ze "vitezove" jsou vsichni :o)
Zakoncili to naprosto uzasnym predstavenim jedne skupiny, kde nekolik chlapiku hralo na plastove trubky s pantofli a skupinka holek k tomu krasne zpivala a tancovala. Nikdy bych si nemyslela, ze trubka od potrubi s zabkou muzou vyloudit tak krasny zvuk. Tak ze to byla uzasna tecka za naprosto vydarenym festivalem, ktery byl zatim jednim z nejsilnejsich zazitku meho vyletu :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat