6. - 10. 9. 2012
V Salamua jsme se vecer potkali s Elizabeth a Doughlas. Eli je mistni holka, co si vzala Australana a ziji v Lae. Ona je puvodne z male vesnicky Poanowei nedaleko Tari. Kdyz jsem rekla, ze tam chceme jet tak se do me pustili, teda hlavne Dough, ze tam nemuzeme jet bez nikoho mistniho, ze je to moc nebezpecny. Ve finale jsme se domluvili, ze kdyz budeme chtit, ze Eli by byla ochotna za mnou prijet do Goroka a vzit nas do jeji vesnice. Neni nad to, nez jet s mistnim :o) K tomu vsemu nam jeste nabidli, ze se s nima muzeme zitra rano svezt zpet do Lae, protoze maji svoji lod a taky odjizdi.
Rano jsme teda vsichni naskakali na lod a behem hodiny byli zpet ve meste. Sli jsme do kancelare, kde jsem pred tim dostala info o treku. Tam totiz Robert driv pracoval jako pruvodce, tak jsme sli Mine pozdravit a ukazat mu fotku. Byl mile potesen, jen nechapal, ze jsme to stihli tak rychle. No museli jsme to zkratit o den, kdyz jsme nemeli stan :o) Pak uz jsme s Robertem pockali na mistni bus, ktery jede k memu Guest House a tam se rozloucili. Oba jsme byli dost vyrizeni s bolavyma nohama a peknyma puchyrema, ale zdolali jsme to, co nazyvaji jednim z nejtezsich treku na PNG :o)
Na dalsi den jsem si naplanovala presun na Tami ostrov, abych si tam odpocinula a dala se trochu dohromady :o) Rano me opet Kwina odvezla do mesta a zase vzala Franka s sebou, aby mi pomohl najit tu spravnou lod. Chvili to trvalo, protoze jsme nebyli ve spravnem, nechci rict pristave. Proste misto, kde cekaji lode nez bude dostatek lidi ci nakladu do dane destinace... :o) Frank tam se mnou zustal cekat, protoze Kwina ma pocit, ze nikde nemuzu chvili ani stat, natoz chodit. Zlata to starostliva pani :o) Dal se tam se mnou do reci starsi par, a ze pry jejich lod jede do Finshhafen, coz je nejblizsi mestecko na pevnine, a ze me na ostrov pak klidne hodi. Toz proc ne, lod uz byla z pulky plna, tak uz by se melo brzo jet. Hodila jsem teda batoh do lodi a prisedla si k mistnim, kteri me s velkym usmevem na tvari vitali, protoze timto smerem moc cizincu nejezdi :o)
Cesta trvala skoro 4 hodiny. Rikaji tomu "banana boat". Je to takova plechova kocabka, kam nalozi co se da a lidi si posedaji okolo, pripadne samozrejme i na naklad :o) Zadnou strechu to nema, tak ze slunickomil jako ja si to muze uzivat. Jedou dost rychle, tak ze obcas skoky pres vetsi vlny jsou dost narocne, chtelo by to polstar pod zadek :o)
Ve Finshafenu jsme vysadili vsechny zbyle cestujici a uz jen ja jsem se vezla na ostrov. Vysadili mi pred domeckem pana Luke, ktery ma na starosti mistni Guest House. S trochou prekvapeni, ale milym, mi privital a odvedl me do domecku. Byl to na mistni pomery hezky, docela i velky dum, kde nahore byly dve velke mistnosti s matracema. Dole byla "kychynka" a venku zachod, co vic clovek na malem ostruvku potrebuje? :o)
Pripravila jsem si loze, natahla moskytieru a pan domaci mi prinesl rendliky, abych si mohla neco uvarit. Jeste, ze jsem s sebou mela nejaky nudlovy polivky a mohla teda slavnostne poveceret :o)
Dalsi den jsem opravdu odpocivala, jen s par mistnima detma obesla ostruvek a povalovala se. Nic moc jinyho se tam delat neda a hlavne pocasi nepralo a dobrou pulku dne prselo :o( Nicmene teplo bylo dost na to, abych se mohla aspon vykoupat. Dalsi dva dny to vypadalo podobne, poflakovani se u vody, schovavani se pred destem, a tak jsem mela aspon cas se pustit do cteni pruvodce Mongolska, me dalsi dulezite destinace...
V Salamua jsme se vecer potkali s Elizabeth a Doughlas. Eli je mistni holka, co si vzala Australana a ziji v Lae. Ona je puvodne z male vesnicky Poanowei nedaleko Tari. Kdyz jsem rekla, ze tam chceme jet tak se do me pustili, teda hlavne Dough, ze tam nemuzeme jet bez nikoho mistniho, ze je to moc nebezpecny. Ve finale jsme se domluvili, ze kdyz budeme chtit, ze Eli by byla ochotna za mnou prijet do Goroka a vzit nas do jeji vesnice. Neni nad to, nez jet s mistnim :o) K tomu vsemu nam jeste nabidli, ze se s nima muzeme zitra rano svezt zpet do Lae, protoze maji svoji lod a taky odjizdi.
Rano jsme teda vsichni naskakali na lod a behem hodiny byli zpet ve meste. Sli jsme do kancelare, kde jsem pred tim dostala info o treku. Tam totiz Robert driv pracoval jako pruvodce, tak jsme sli Mine pozdravit a ukazat mu fotku. Byl mile potesen, jen nechapal, ze jsme to stihli tak rychle. No museli jsme to zkratit o den, kdyz jsme nemeli stan :o) Pak uz jsme s Robertem pockali na mistni bus, ktery jede k memu Guest House a tam se rozloucili. Oba jsme byli dost vyrizeni s bolavyma nohama a peknyma puchyrema, ale zdolali jsme to, co nazyvaji jednim z nejtezsich treku na PNG :o)
Na dalsi den jsem si naplanovala presun na Tami ostrov, abych si tam odpocinula a dala se trochu dohromady :o) Rano me opet Kwina odvezla do mesta a zase vzala Franka s sebou, aby mi pomohl najit tu spravnou lod. Chvili to trvalo, protoze jsme nebyli ve spravnem, nechci rict pristave. Proste misto, kde cekaji lode nez bude dostatek lidi ci nakladu do dane destinace... :o) Frank tam se mnou zustal cekat, protoze Kwina ma pocit, ze nikde nemuzu chvili ani stat, natoz chodit. Zlata to starostliva pani :o) Dal se tam se mnou do reci starsi par, a ze pry jejich lod jede do Finshhafen, coz je nejblizsi mestecko na pevnine, a ze me na ostrov pak klidne hodi. Toz proc ne, lod uz byla z pulky plna, tak uz by se melo brzo jet. Hodila jsem teda batoh do lodi a prisedla si k mistnim, kteri me s velkym usmevem na tvari vitali, protoze timto smerem moc cizincu nejezdi :o)
Cesta trvala skoro 4 hodiny. Rikaji tomu "banana boat". Je to takova plechova kocabka, kam nalozi co se da a lidi si posedaji okolo, pripadne samozrejme i na naklad :o) Zadnou strechu to nema, tak ze slunickomil jako ja si to muze uzivat. Jedou dost rychle, tak ze obcas skoky pres vetsi vlny jsou dost narocne, chtelo by to polstar pod zadek :o)
Ve Finshafenu jsme vysadili vsechny zbyle cestujici a uz jen ja jsem se vezla na ostrov. Vysadili mi pred domeckem pana Luke, ktery ma na starosti mistni Guest House. S trochou prekvapeni, ale milym, mi privital a odvedl me do domecku. Byl to na mistni pomery hezky, docela i velky dum, kde nahore byly dve velke mistnosti s matracema. Dole byla "kychynka" a venku zachod, co vic clovek na malem ostruvku potrebuje? :o)
Pripravila jsem si loze, natahla moskytieru a pan domaci mi prinesl rendliky, abych si mohla neco uvarit. Jeste, ze jsem s sebou mela nejaky nudlovy polivky a mohla teda slavnostne poveceret :o)
Dalsi den jsem opravdu odpocivala, jen s par mistnima detma obesla ostruvek a povalovala se. Nic moc jinyho se tam delat neda a hlavne pocasi nepralo a dobrou pulku dne prselo :o( Nicmene teplo bylo dost na to, abych se mohla aspon vykoupat. Dalsi dva dny to vypadalo podobne, poflakovani se u vody, schovavani se pred destem, a tak jsem mela aspon cas se pustit do cteni pruvodce Mongolska, me dalsi dulezite destinace...
Žádné komentáře:
Okomentovat