3. - 4. 9. 2012
Dalsi den jsme jiz jen ja s Robertem vyrazili na druhou cast naseho treku. Tvrdili mi, ze dnes to nebude zcela tak narocne jako vcera a ani tak dlouhe. Vsechno obleceni i boty hezky uschle od ohne byly behem pul hodiny ve stejnem stavu jako vcera. Slo se hned skrz vysokou travu a v podstate vse bylo podmacene, mistama bahenne rybnicky a cesticky :o) Co se obtiznosti tyce, se oproti vcerejsku nic nezmenilo. Bylo to naprosto stejne narocne, uzounka podmacena cesticka, sesuvy pudy, prelezani, podlezani popadanych stromu a opet valeni se v bahne, nebot mi to klouzalo jak na ledu :o) Dneska uz to neustal ani Robert... Po narocnych skoro deseti hodinach jsme se vyskrabali na kopec, do vesnicky Godagosul. Ja jsem to zaparkovala hned u prvniho domecku a Robert sel najit nekoho, kdo nas vezme pod strechu :o) Netrvalo dlouho a pribehla pulka vesnice, nadseni, ze maji navstevu. Je uzasny, jak strasne pratelsti lidi tady jsou. Deti se nemuzou vynadivat, na toho zabahnenyho podivina, ktery se vydal zkusit si na par dni mistni zivot a pekne si ty kopecky prelez po svych jako to mistni delaji kazdy den, jen je to tak nevyridi jako nas :o) No, jednoduchy zivot nemaji, ale nic jineho neznaji, zvykaji si svuj Betel Nut a jsou stastni!
Na uvitanou a i pro osvezeni jsme dostali zvykat cukrovou trtinu. Jednoduse se okouse tvrda slupka a pak se vnitrek zvyka a vysava se sladka stava a zbytek vyhodi :o) Dobry pripitek, ktery je ale dost narocny na zuby, neni nad to mit poradny tesaky :o)
Pridelili nas do domecku mistniho "starosty" vesnice a pustili jsme se do vareni. My jsme prinesli jak ryzi, nudle a rybicky, ale take jsme po ceste v dzungli nasbirali nejaky zeleny lupeny. Kdyz mel vcera Robert strach, ze budem muset prespat nekde pod sirakem tak s sebou pro jistotu vzal kus bambusu. Je to nejaky specialni druh, ve kterem se da varit. Vse se do nej nacpe, uzavre a polozi do ohne. Neni treba zadne vody a ryze i vse ostatni se v nem docela rychle uvari. I kdyz jsme to vcera nepouzili, Robert to nesl s sebou a pouzili jsme to teda dnes. Nahazeli jsme tam vse, co jsme meli a zbytek uvarili v kotliku. Rodina nam dala spousty vybornych sladkych brambor a behem chvile mohly hody zacit. Deticky se radovaly a nechavaly se fotit a nemohly se nachechtat, kdyz se divaly na fotky na mem fotaku :o)
Po veceri jsme jeste chvili sedeli pri svickach a pak uz jsem si sla zase udelat pelech pro dnesni noc. Tentokrat pod strechou a za ctyrma stenama, ale jinak naprosto stejny jak vcera. Na proutenou podlahu jsem si naskladala, co bylo v batohu a zalomila to. Zima nebyla az takova jako vcera, prece jen jsme trosku z hor sesli, ale o teplu se taky mluvit nedalo.
Rano se vstava v podstate se svitanim, tak ze kolem sesty jsme byli vzhuru. K snidani jsme dostali dalsi sladke brambory a zbytek jidla uvareneho vcera v bambusu. Pak jsme jeste udelali par fotek a vyrazili na dalsi dobrodruzstvi.
Vetsina deti z vesnice sla s nama, jen volaly hello a podavali ruce, jak je oblibenym mistnim zvykem :o)
Sli s nama tri chlapici, aby nam ukazali jinou cestu, nez se normalne chodi, protoze tam nekde je velky sesuv pudy, ktery jsme takto museli obejit. Zkratka prodluzka byla snad jeste horsi nez cokoli jsme do ted zdolali. Tak strmy kopec, co jsme museli sejit nebo spis sjet jsem snad jeste nesla. Sli jsme to dolu, ale tezko rict, jakym smerem to bylo jednodussi. Klouzavy bahynko, strasne korenu a stemhlav dolu, coz bylo presne neco pro nase uz ted pekne unaveny nozky :o)
Dalsi den jsme jiz jen ja s Robertem vyrazili na druhou cast naseho treku. Tvrdili mi, ze dnes to nebude zcela tak narocne jako vcera a ani tak dlouhe. Vsechno obleceni i boty hezky uschle od ohne byly behem pul hodiny ve stejnem stavu jako vcera. Slo se hned skrz vysokou travu a v podstate vse bylo podmacene, mistama bahenne rybnicky a cesticky :o) Co se obtiznosti tyce, se oproti vcerejsku nic nezmenilo. Bylo to naprosto stejne narocne, uzounka podmacena cesticka, sesuvy pudy, prelezani, podlezani popadanych stromu a opet valeni se v bahne, nebot mi to klouzalo jak na ledu :o) Dneska uz to neustal ani Robert... Po narocnych skoro deseti hodinach jsme se vyskrabali na kopec, do vesnicky Godagosul. Ja jsem to zaparkovala hned u prvniho domecku a Robert sel najit nekoho, kdo nas vezme pod strechu :o) Netrvalo dlouho a pribehla pulka vesnice, nadseni, ze maji navstevu. Je uzasny, jak strasne pratelsti lidi tady jsou. Deti se nemuzou vynadivat, na toho zabahnenyho podivina, ktery se vydal zkusit si na par dni mistni zivot a pekne si ty kopecky prelez po svych jako to mistni delaji kazdy den, jen je to tak nevyridi jako nas :o) No, jednoduchy zivot nemaji, ale nic jineho neznaji, zvykaji si svuj Betel Nut a jsou stastni!
Na uvitanou a i pro osvezeni jsme dostali zvykat cukrovou trtinu. Jednoduse se okouse tvrda slupka a pak se vnitrek zvyka a vysava se sladka stava a zbytek vyhodi :o) Dobry pripitek, ktery je ale dost narocny na zuby, neni nad to mit poradny tesaky :o)
Pridelili nas do domecku mistniho "starosty" vesnice a pustili jsme se do vareni. My jsme prinesli jak ryzi, nudle a rybicky, ale take jsme po ceste v dzungli nasbirali nejaky zeleny lupeny. Kdyz mel vcera Robert strach, ze budem muset prespat nekde pod sirakem tak s sebou pro jistotu vzal kus bambusu. Je to nejaky specialni druh, ve kterem se da varit. Vse se do nej nacpe, uzavre a polozi do ohne. Neni treba zadne vody a ryze i vse ostatni se v nem docela rychle uvari. I kdyz jsme to vcera nepouzili, Robert to nesl s sebou a pouzili jsme to teda dnes. Nahazeli jsme tam vse, co jsme meli a zbytek uvarili v kotliku. Rodina nam dala spousty vybornych sladkych brambor a behem chvile mohly hody zacit. Deticky se radovaly a nechavaly se fotit a nemohly se nachechtat, kdyz se divaly na fotky na mem fotaku :o)
Po veceri jsme jeste chvili sedeli pri svickach a pak uz jsem si sla zase udelat pelech pro dnesni noc. Tentokrat pod strechou a za ctyrma stenama, ale jinak naprosto stejny jak vcera. Na proutenou podlahu jsem si naskladala, co bylo v batohu a zalomila to. Zima nebyla az takova jako vcera, prece jen jsme trosku z hor sesli, ale o teplu se taky mluvit nedalo.
Rano se vstava v podstate se svitanim, tak ze kolem sesty jsme byli vzhuru. K snidani jsme dostali dalsi sladke brambory a zbytek jidla uvareneho vcera v bambusu. Pak jsme jeste udelali par fotek a vyrazili na dalsi dobrodruzstvi.
Vetsina deti z vesnice sla s nama, jen volaly hello a podavali ruce, jak je oblibenym mistnim zvykem :o)
Sli s nama tri chlapici, aby nam ukazali jinou cestu, nez se normalne chodi, protoze tam nekde je velky sesuv pudy, ktery jsme takto museli obejit. Zkratka prodluzka byla snad jeste horsi nez cokoli jsme do ted zdolali. Tak strmy kopec, co jsme museli sejit nebo spis sjet jsem snad jeste nesla. Sli jsme to dolu, ale tezko rict, jakym smerem to bylo jednodussi. Klouzavy bahynko, strasne korenu a stemhlav dolu, coz bylo presne neco pro nase uz ted pekne unaveny nozky :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat