22. - 23. 2. 2012
Do San Cristoba de Las Casas jsme prijeli drive nez bylo v planu, tak ze z nadrazi jsem odchazela uz pred osmou hodinou rano hledat ubytovani. V pruvodci jsem si vybrala jeden hostel a jeste dostala doporuceni od Veroniky, ktera uz nejaky cas v Mexiku cestuje. Bohuzel oba hostely nemely misto v Dorms (coz je spolecne ubytovani pro nekolik lidi v jedne mistnosti, vetsinou s palandama). Vedela jsem, ze tu budu chtit par dni zustat tak cely pokoj se mi platit nechtelo. Pri vychodu z nadrazi mi jeden chlapik dal letacek na nejake ubytovani, tak ze kdyz jsem nepochodila u predchozich, vydala jsem se tam. Jak zjistuji, nemohla jsem si vybrat lepe! Dobry dorms, kde nas nespi vic nez 4-5, snidane v cene, internet zadarmo a to vse za krasnych M$90. Hned jsem se tam seznamila s jednou Nemkou a Australanem, kteri me bohuzel utekli nez jsem se stihla osprchovat. Tak ze na prvni obhlidku mestecka jsem vyrazila sama. Pocasi bylo krasny, zadny vedro, protoze je to polozene v horach ve vysce 1900m. Probehla jsem si vsechny rusne ulicky, nafotila co se dalo a vratila se na chvili do pokoje, abych si dala malyho sloficka, protoze jsem toho prece jen pres noc moc nenaspala.
Pak jsem se vydala ke kostelu Santo Domingo, kde pred nim je trh se vsema moznyma mistnima vytvorama a za nim obrovsky trh s jidlem vseho druhu. Bylo to naprosto uzasne, kolik toho tam maji a jak se to velke mnozstvi vubec muze kdy prodat. Ne vsichni byli ochotni se nechat fotit, tak jsem se bud schovavala nebo si holt nechala zajit chut :o)
Kdyz jsem prisla zpatky na pokoj, tak uz tam byl dalsi spolubydlici Svycar a ten Australan (Ben), tak jsme se domluvili, ze pujdem vecer na pivo a neco k jidlu.
Ve finale jsem cekala s Benem na recepci na dalsi par Francouzu a Italu. Vsichni byli moc faj, podelili jsme se o cestovatelske zkusenosti a dali si par piv pri zive hudbe a pak nasli dalsi hezkou hospudku s opet zivou hudbou, tentokrat jazzem a dali si veceri.
Kazdy den se tady toho hodne deje, ulice jsou porad plne lidi a hudba je slyset z kazdeho rohu.
Dalsi den jsem se s Benem vydala na pruzkum mesta mimo hlavni centrum, byla to pekna prochazka asi na 4 hodiny. Byli jsme dost znaveny, ale uzili si to. Ben odpoledne odjel do Palenque a ja jako nahodou potkala dva kluky Cechy, Davida a Tomase. Oni si zaridili vylet na druhy den do nedalekeho kanonu, tak jsem si to bezela taky zaplatit, abysme trochu pokecali. Na vecer jsem byla domluvena se dvema Ceskama, ktere jsem potkala den pred tim na ulici. Obe tady ziji jiz nejakou dobu, tak tu jsou uz jako doma. Zasly jsme na veceri do mistni hospudky, kam asi bezny turista nedojde, za coz jsem byla moc vdecna a stalo to za to, moc jsme si posmakly. Pak jsem se vratily do centra na sklenicku a rozloucily se.
neděle 26. února 2012
Vypraveni z Mexika...
20. - 21. 2. 2012
Odlet do Mexika probehl vic nez dobre, pohoda klidek, i na trochu spanku doslo. Na imigracnim tentokrat zadne problemy nebyly a tak jsem byla vpusten do zeme na 180 dni bez jakychkoli otazek. Tak by to melo fungovat vsude, ze? :o)
Jak jsem si jiz dopredu na internetu zjistila, nejjednodussi cesta do Oaxaca je pry z mistniho autobusoveho nadrazi Tapo, radsi nez s prestupem pres Puebla. Na letisti jsem jako prvni vybrala z bankovamatu penize a nasla stanek spolecnosti ADO, coz jsou mistni autobusy prvni tridy a koupila si listek. Pak jsem si vyridila taxika na nadrazi, protoze se mi takhle vecer nechtelo pokouset stesti a snazit se tam dojet mestskou :o) Vse klaplo jak melo a na nadrazi jsem se sla vtirat na nastupiste, ale bylo mi naznaceno, ze tam jeste nemam co delat. Zjistila jsem totiz, ze v Mexiku je o hodinu mene nez na Floride, tak jsem opravdu mela jeste hodne casu do odjezdu.
Autobus prvni tridy byl opravdu pohodlnej a za necelych pet hodin jsme byli na miste. Byly teprve ctyri rano, tak ze porad jeste tma, ale na ulicich byl klid a tak jsem se vydala pesky do hostelu, kde jsem si zarezervovala ubytovani. Bylo to jen kousek za rohem tak 5 min chuze. Dostala jsem maly utulny pokojicek a rovnou ulehla k spanku. Rano me probudil ruch v hostelu, ale zustala jsem pekne lezet do deviti. Sebrala jsem si fotak a batoh, vyzvedla mapku mestecka a vyrazila na obhlidku. Moc mile mestecko, vsude spousta obchudku a restauraci a samozejme turistu. Pocasi bylo opet krasne a teple a tak jsem se brouzdala ulickama a fotila co se dalo. Na hlavnim namesti jsem si sla na chvili sednout do stinu a netrvalo dlouho, aby si ke me prisedl nejaky mistni chlapik a zacal se se mnou vybavovat. Ve finale me chtel vzit na prohlidku mesta, coz jsem se snazila slusne odmitnout a vypadalo to, ze se mi to podarilo a odesel. Nez jsem stacila odejit, byl uz zase zpatky a tentokrat i se svym strycem, ktery je pry basnik a zacal mi tam neco recitovat :o) To uz jsem opravdu nalehala, ze musim jit, tak me po dlouhem louceni propustili :o)
Vecer pri ceste na veceri jsem si zasla koupit vylet na druhy den.
Rano me vyzvedli v hostelu a jelo se... Nejdrive jsme se zastavili v El Tule, kde je pry nejvetsi strom na svete, ktery ma kmen v prumeru 11 metru a je starsi nez 1500 let. Pokracovali jsme dal do vesnicky Teotitlan de Valle, ktera je znama vyrobou vlnenych kobercu, kde nam nazorne predvedli, jak se vlna vyrabi, barvi a jak pak delaji samotne koberce. Dalsi zastavkou byla vyrobna Mezcal, coz je jiny druh Tequily, protoze se vyrabi z jineho kaktusu. Po ochutnani, pro me ne prilis lahodneho napoje, jsme se premistili do Mitla, coz je druha nejdulezitejsi archeologicka zona v Oaxaca state. No a posledni misto na seznamu bylo Hierve El Agua, misto v horach ve vysce 1800m, kde jsou bublajici mineralni prameny. Usazeniny mineralu z pretekajici vody tvori na skaliskach jakoby vodopad. Krasne jsme si to uzili, slunicko palilo o sto sest a hezky jsme poklabosili s parem Americanu.
Zpatky do mesta jsme prijeli az po seste vecer, tak jsem si jen koupila neco k snedku do autobusu, vyzvedla batoh v hostelu a sla na nadrazi, kde jsem mela listek na nocni autobus do San Cristobal de Las Casas.
Odlet do Mexika probehl vic nez dobre, pohoda klidek, i na trochu spanku doslo. Na imigracnim tentokrat zadne problemy nebyly a tak jsem byla vpusten do zeme na 180 dni bez jakychkoli otazek. Tak by to melo fungovat vsude, ze? :o)
Jak jsem si jiz dopredu na internetu zjistila, nejjednodussi cesta do Oaxaca je pry z mistniho autobusoveho nadrazi Tapo, radsi nez s prestupem pres Puebla. Na letisti jsem jako prvni vybrala z bankovamatu penize a nasla stanek spolecnosti ADO, coz jsou mistni autobusy prvni tridy a koupila si listek. Pak jsem si vyridila taxika na nadrazi, protoze se mi takhle vecer nechtelo pokouset stesti a snazit se tam dojet mestskou :o) Vse klaplo jak melo a na nadrazi jsem se sla vtirat na nastupiste, ale bylo mi naznaceno, ze tam jeste nemam co delat. Zjistila jsem totiz, ze v Mexiku je o hodinu mene nez na Floride, tak jsem opravdu mela jeste hodne casu do odjezdu.
Autobus prvni tridy byl opravdu pohodlnej a za necelych pet hodin jsme byli na miste. Byly teprve ctyri rano, tak ze porad jeste tma, ale na ulicich byl klid a tak jsem se vydala pesky do hostelu, kde jsem si zarezervovala ubytovani. Bylo to jen kousek za rohem tak 5 min chuze. Dostala jsem maly utulny pokojicek a rovnou ulehla k spanku. Rano me probudil ruch v hostelu, ale zustala jsem pekne lezet do deviti. Sebrala jsem si fotak a batoh, vyzvedla mapku mestecka a vyrazila na obhlidku. Moc mile mestecko, vsude spousta obchudku a restauraci a samozejme turistu. Pocasi bylo opet krasne a teple a tak jsem se brouzdala ulickama a fotila co se dalo. Na hlavnim namesti jsem si sla na chvili sednout do stinu a netrvalo dlouho, aby si ke me prisedl nejaky mistni chlapik a zacal se se mnou vybavovat. Ve finale me chtel vzit na prohlidku mesta, coz jsem se snazila slusne odmitnout a vypadalo to, ze se mi to podarilo a odesel. Nez jsem stacila odejit, byl uz zase zpatky a tentokrat i se svym strycem, ktery je pry basnik a zacal mi tam neco recitovat :o) To uz jsem opravdu nalehala, ze musim jit, tak me po dlouhem louceni propustili :o)
Vecer pri ceste na veceri jsem si zasla koupit vylet na druhy den.
Rano me vyzvedli v hostelu a jelo se... Nejdrive jsme se zastavili v El Tule, kde je pry nejvetsi strom na svete, ktery ma kmen v prumeru 11 metru a je starsi nez 1500 let. Pokracovali jsme dal do vesnicky Teotitlan de Valle, ktera je znama vyrobou vlnenych kobercu, kde nam nazorne predvedli, jak se vlna vyrabi, barvi a jak pak delaji samotne koberce. Dalsi zastavkou byla vyrobna Mezcal, coz je jiny druh Tequily, protoze se vyrabi z jineho kaktusu. Po ochutnani, pro me ne prilis lahodneho napoje, jsme se premistili do Mitla, coz je druha nejdulezitejsi archeologicka zona v Oaxaca state. No a posledni misto na seznamu bylo Hierve El Agua, misto v horach ve vysce 1800m, kde jsou bublajici mineralni prameny. Usazeniny mineralu z pretekajici vody tvori na skaliskach jakoby vodopad. Krasne jsme si to uzili, slunicko palilo o sto sest a hezky jsme poklabosili s parem Americanu.
Zpatky do mesta jsme prijeli az po seste vecer, tak jsem si jen koupila neco k snedku do autobusu, vyzvedla batoh v hostelu a sla na nadrazi, kde jsem mela listek na nocni autobus do San Cristobal de Las Casas.
neděle 19. února 2012
Jo, neni nad slunicko a teplicko!
14. - 20. 2. 2012
Tak se vam zase po nejake dobe hlasim z te zeme, kde je vse v nadmernych velikostech :o)
Uz se mi dostava stiznosti, ze tu nejsou nove prispevky, tak se drzte, uz to jede :o)
Jestli jsem si myslela, ze Florida bude klidek a pohodicka na rozkoukani a dobrodruzstvi zacne az v Mexiku, tak jsem byla pekne vedle :o)
Let do Miami byl klidny i to rychle uteklo a pristali jsme nacas. Pak doslo na to hlavni - pasova kontrola. Byla jsem dost v klidu, i kdyz jsem s nima v minulosti trochu zapasila, ale tentokrat jsem mela v planu pobyt pouze na tyden a v kapse letenku kolem sveta. Bohuzel urednici na to meli jiny nazor :o)
Prvni pani, ke ktere jsem se dostala se mi zacala vyptavat kam jedu, za kym jedu, kde jsem se s Lindsay (kamaradka, u ktere jsem) seznamila a co jsem tady pri poslednich navstevach delala. To, ze chci jet za tyden do Mexika a vyrazit na cestu kolem sveta ji vubec nezajimalo, a tak me poslala na podrobnejsi vyslech ke svym kolegum. Uz jsem vedela, co bude nasledovat, protoze jsem si tim prosla jiz minule.
Jediny, cim se to tentokrat lisilo bylo, ze me tam nechali cekat skoro tri hodiny. Kdyz si me konecne jeden z nich zavolal, uz se mi ani na nic moc neptal a rekl, ze me sem tentokrat pustit nemuzou, protoze jsem v minulosti prekrocila povolenou dobu pobytu a tim padem se mi automaticky rusi visa. Jinymi slovy jsem si to prifrcela bez platneho dokumentu pro vstup do Statu. Samozrejme jsem o tom nemela ani tuseni, zas tak odvazna bych nebyla, abych sem prijela bez niceho a cekala, ze mi sem s usmevem na tvari pusti :o)
Pak me odvezli na jiny terminal, kde na me cekal pan urednik, aby to se mnou cele sepsal. Kdyz si to vsechno prostudoval, zavolal si me a rek, ze jsem se zas az tak moc neprovinila, a tak ze pro me zazada o vyjimku, aby me sem na ten tyden pustili. Byl na me moc hodej, uplne v klidu jsme to probrali a dokonce se i zasmali! To je to posledni, co bych si myslela, ze clovek na imigracnim muze delat, ale pravil, ze i on je jen clovek :o) Musela jsem podepsat peknej stos papiru a trvalo to cele asi dalsi dve hodiny, tak ze uz byly dve hodiny rano. Vse to museli schvalit jeho dva nadrizeni, kteri prisli az kolem seste rano, tak ze to byla moc hezka prosezena noc na imigracnim.
Neco po sedme hodine rano si me konecne zavolali a dali razitko do pasu, ze jsem vpustena na tyden a at uz to nikdy vic nedelam, porusovat jejich pravidla :o)
Mohla jsem teda zavolat Lindsay, ze je vse zase jinak a ze za ni jedu. Sedla jsem na vlak do West Palm Beach, aby nemusela utikat z prace a jet pro me.
Dalsi den jsem skoro cely prospala a vubec nic nedelala. Ve ctvrtek a patek jsem byla s Lindsay v praci, sledovala zavody a fotila.
V sobotu jsem zustala doma, abych vyridila par veci na seznamu, vyprala a sla na kafe se svym kamaradem Philipem s snazila se ho presvedcit, aby za mnou nekam prijel na vylet.
Dneska jsem zase u koni, vecer bude asi vecere s dalsi kamoskou a zacne baleni na pondelni odlet :o)
Tak se vam zase po nejake dobe hlasim z te zeme, kde je vse v nadmernych velikostech :o)
Uz se mi dostava stiznosti, ze tu nejsou nove prispevky, tak se drzte, uz to jede :o)
Jestli jsem si myslela, ze Florida bude klidek a pohodicka na rozkoukani a dobrodruzstvi zacne az v Mexiku, tak jsem byla pekne vedle :o)
Let do Miami byl klidny i to rychle uteklo a pristali jsme nacas. Pak doslo na to hlavni - pasova kontrola. Byla jsem dost v klidu, i kdyz jsem s nima v minulosti trochu zapasila, ale tentokrat jsem mela v planu pobyt pouze na tyden a v kapse letenku kolem sveta. Bohuzel urednici na to meli jiny nazor :o)
Prvni pani, ke ktere jsem se dostala se mi zacala vyptavat kam jedu, za kym jedu, kde jsem se s Lindsay (kamaradka, u ktere jsem) seznamila a co jsem tady pri poslednich navstevach delala. To, ze chci jet za tyden do Mexika a vyrazit na cestu kolem sveta ji vubec nezajimalo, a tak me poslala na podrobnejsi vyslech ke svym kolegum. Uz jsem vedela, co bude nasledovat, protoze jsem si tim prosla jiz minule.
Jediny, cim se to tentokrat lisilo bylo, ze me tam nechali cekat skoro tri hodiny. Kdyz si me konecne jeden z nich zavolal, uz se mi ani na nic moc neptal a rekl, ze me sem tentokrat pustit nemuzou, protoze jsem v minulosti prekrocila povolenou dobu pobytu a tim padem se mi automaticky rusi visa. Jinymi slovy jsem si to prifrcela bez platneho dokumentu pro vstup do Statu. Samozrejme jsem o tom nemela ani tuseni, zas tak odvazna bych nebyla, abych sem prijela bez niceho a cekala, ze mi sem s usmevem na tvari pusti :o)
Pak me odvezli na jiny terminal, kde na me cekal pan urednik, aby to se mnou cele sepsal. Kdyz si to vsechno prostudoval, zavolal si me a rek, ze jsem se zas az tak moc neprovinila, a tak ze pro me zazada o vyjimku, aby me sem na ten tyden pustili. Byl na me moc hodej, uplne v klidu jsme to probrali a dokonce se i zasmali! To je to posledni, co bych si myslela, ze clovek na imigracnim muze delat, ale pravil, ze i on je jen clovek :o) Musela jsem podepsat peknej stos papiru a trvalo to cele asi dalsi dve hodiny, tak ze uz byly dve hodiny rano. Vse to museli schvalit jeho dva nadrizeni, kteri prisli az kolem seste rano, tak ze to byla moc hezka prosezena noc na imigracnim.
Neco po sedme hodine rano si me konecne zavolali a dali razitko do pasu, ze jsem vpustena na tyden a at uz to nikdy vic nedelam, porusovat jejich pravidla :o)
Mohla jsem teda zavolat Lindsay, ze je vse zase jinak a ze za ni jedu. Sedla jsem na vlak do West Palm Beach, aby nemusela utikat z prace a jet pro me.
Dalsi den jsem skoro cely prospala a vubec nic nedelala. Ve ctvrtek a patek jsem byla s Lindsay v praci, sledovala zavody a fotila.
V sobotu jsem zustala doma, abych vyridila par veci na seznamu, vyprala a sla na kafe se svym kamaradem Philipem s snazila se ho presvedcit, aby za mnou nekam prijel na vylet.
Dneska jsem zase u koni, vecer bude asi vecere s dalsi kamoskou a zacne baleni na pondelni odlet :o)
pondělí 13. února 2012
Florida ceka :o)
Tak jak jsem slibila, do Londyna zadny problem, cekani ubehlo jako nic a uz jsem pred nastupem do letadla smer Miami!
A je tu odjezd!
Tak si to sedim na letisti jeste v Cechach a uz nas volaji k nastupu do letadla, tak se budu muse zvednout a jit :o)
Ozvu se vam zase z Londyna.
Ozvu se vam zase z Londyna.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)