11. - 12. 3. 2012
Kdyz jsme vystoupili v San Ignacio z autobusu, sli jsme hledat "pobocku" hostelu Bella's kde jsme byli v Caye Caulker. Trochu jsme tapali, tak jsem se sla zeptat nejakych mistnich, ale ty nevedeli. Cert vi, odkud se zjevil chlapik, strasne ochotnej, ze vi o vybornym novym hotelu. My jsme si stali za svym, a tak nas odvedl do Bella's. Tam to byla klasika, prumer za B$20 tak jsme si rekli, ze se teda pujdeme podivat na to, kam nas lakal on. Pravda je, ze to bylo hezci, s koupelnou v pokoji a se snidani v cene. Tak jsme na to pristoupili a nebyli jsme sami, protoze Rudy (mistni chlapik "odchytavac") lapnul jeste jednoho Kanadana Kellyho, ktery s nama prijel busem, tak ze uz nas bylo 6 :o) Rudy nas zacal lanarit na ruzne vylety do okoli. O vetsine mistech jsme vedeli znelo to zajimave, ale nikdo z nas si nebyl jisty, jestli tam chceme travit extra den. Rekli jsme Rudymu, ze se pujdem najist a proberem to. Jenze co cert nechtel,on ze nas zavede do vyborny restaurace. K tomu vsemu si s nama sedl ke stolu a dal si jidlo. Uz jsme zacali pochybovat, ze se ho vubec nekdy zbavime :o)
Zkusili jsme se teda jit projit po meste, ale to ho neodradilo a vesele sel s nama, ze nas provede. Nakonec jsme se nechali ukecat na vylet na druhy den.
Rano samozrejme snidane nikde tak Rudy se rozlobil na lidi v hostelu a pri ceste na vylet nam koupil burrito. Prvni zastavka byl na jeskyni Rio Frio. Protahnul nas jeskyni krizem krazem a skrz dzungli nas provedl k dalsi jmenem Twin Cave. Tam uz to bylo o poznani dobrodruznejsi, uplna tma, na celou skupinu mel dve pidi baterky, tak ze jsem trochu vypomohla se svoji celovkou. Jsou to dve jeskyne nad sebou a on nas provedl skrz obe, protahovali jsm se ruznyma skulinama, skakali pres hluboky prurvy, a to vsechno samozrejme bez jakehokoli zajisteni ci helmy :o) Byla to legrace a vsichni jsme to ve zdravi prezili. Po takove namaze nas odvezli k rece na tzv. Rio Frio Pools. Krasny koupani, kde si neodpustil nas nechat skakat jak kamziky po kamenech po rece :o) Jako posledni zastavku jsme meli jeste jedno koupani, tentokrat Big Rock. Vodopad, kde se ze skaly dalo skakat z libovolne vysky. Ja jsem zas az tak odvazna nebyla a skocila si jen z ty nejnizsi, ale i to bylo dost vysoko :o)
Prijemne unaveni jsme prijeli uz za tmy zpatky a sli si sbalit na zitrejsi prejezd do Guatemaly.
Zobrazují se příspěvky se štítkemBelize. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemBelize. Zobrazit všechny příspěvky
pátek 23. března 2012
pondělí 19. března 2012
...ale i slunecna!
6. - 11. 3. 2012
Na ostrov Caye Caulker jsme dojeli bez problemu a vydali se hledat hostel Bella's, kde jsme se meli potkat s Troyem. Je to jeden American, se kterym jsem se seznamila pres jednu cestovatelskou webovou stranku. Tam jsem se po nem hned ptala, ale pani rekla, ze se jeste neubytoval. Stejne nemeli pokoj pro tri tak jsme si s Dadou vzali cabanu. Hned jsem sla zkontrolovat email, abych Troyovi dala vedet, ze uz jsme tam a ja jsem akorat dostala zpravu od nej, ze je v Bella's. Tak jsme se zacali hledat, az se nasli :o)
Sli jsme si obejit ostrov, coz netrva snad ani hodinu, ale nekolikrat jsme se museli jit schovat pred poradnyma prehankama. Na vecer jsme se domluvili s Troyem a jeste jednou Italkou na veceri, ochutnali mistni pivo a doufali v lepsi pocasi na zitrek.
Druhy den uz to bylo lepsi, dopoledne svitilo slunicko, tak jsme se sli vykoupat, ale zase jsme behem chvilky utikali pred destem zpatky domu. Odpoledne se to uz opravdu zacalo vybirat a my mohli byt u more az do vecera :o)
Zjistovali jsme si v cestovce, jak je to s vyletem lodi podel pobrezi na tri dny. Diky spatnemu pocasi mely lode zpozdeni, a tak bylo vsechno plne. Nechali jsme se teda zapsat na cekaci list na patek a doufali, ze se misto uvolni.
Dalsi den uz pocasi bylo krasne, sem tam nejaky mracek a pohoda a koupani cely den. Porad jsme se chodili ptat na tu lod, ale pokazde to vypadalo min a min nadejne. Dalsi den probehl naprosto stejne, lezeni u more se nam vic nez zalibilo :o) S vyletem lodi jsme dopadli tak, ze nas zapsali na sobotu, ze mozna vyslou dalsi lod, kdyz budou mit dost lidi. Bohuzel v patek vecer nam rekli, ze dalsi lod pojede v nedeli ale spis v pondeli, coz uz jsme tolik casu tam cekat nemeli. Bylo to trochu zklamani, protoze jsme se na to opravdu tesili a od ruznych lidi slyseli, jak to bylo uzasne, ale co se da delat. Aspon jsme si teda vyridili na druhy den celodenni snorchlovani, cehoz jsme vubec nelitovali! Byl to nadherny den, udelali jsme nekolik zastavek podel barieroveho utesu, kde vzdy bylo videt neco jineho. Mohli jsme obdivovat velke morske zelvy, utesove zraloky, rejnoky, morske uhore a spoustu dalsich krasnych barevnych rybicek a take mnozstvi ruznych koralu. Bylo to naprosto neuveritelne, byt v takove blizkosti vsech techto zivocichu :o) Pri zpatecni ceste nam kapitan nalil tzv. Jungle Juice, coz je rum s dzusem a na tom rumu vubec nesetrili, tak ze za krasneho slunicka jsme se vratili z vyletu opravdu mile naladeni :o)
Na dalsi den jsme se domluvili s Troyem a dalsima dvema Kanadany od nas z hostelu, Tim a Char, ze se presuneme do San Ignacia, odkud to budeme mit jiz kousicek k prekroceni hranice do Guatemaly na dalsi den.
Z ostrova jsme jeli lodi zpet do Belize City, kde jse necekali moc dloho, nez prijel autobus. Byl to trochu boj, protoze tam rozhodne cekalo vic lidi, nez se do autobusu mohlo vejit. Netusim jak se nam to podarilo, ale vsech nas pet i s batohama se tam veslo, a dokonce jsme meli i mista k sezeni, coz se bohuzel o vsech rict nedalo. Byl to opet klasicky stary americky autobus, ktery stavi kdykoli si kdo piskne nebo kdyz nekdo stoji u silnice, tak ze cesta do San Ignacio trvala hezke tri hodiny.
Na ostrov Caye Caulker jsme dojeli bez problemu a vydali se hledat hostel Bella's, kde jsme se meli potkat s Troyem. Je to jeden American, se kterym jsem se seznamila pres jednu cestovatelskou webovou stranku. Tam jsem se po nem hned ptala, ale pani rekla, ze se jeste neubytoval. Stejne nemeli pokoj pro tri tak jsme si s Dadou vzali cabanu. Hned jsem sla zkontrolovat email, abych Troyovi dala vedet, ze uz jsme tam a ja jsem akorat dostala zpravu od nej, ze je v Bella's. Tak jsme se zacali hledat, az se nasli :o)
Sli jsme si obejit ostrov, coz netrva snad ani hodinu, ale nekolikrat jsme se museli jit schovat pred poradnyma prehankama. Na vecer jsme se domluvili s Troyem a jeste jednou Italkou na veceri, ochutnali mistni pivo a doufali v lepsi pocasi na zitrek.
Druhy den uz to bylo lepsi, dopoledne svitilo slunicko, tak jsme se sli vykoupat, ale zase jsme behem chvilky utikali pred destem zpatky domu. Odpoledne se to uz opravdu zacalo vybirat a my mohli byt u more az do vecera :o)
Zjistovali jsme si v cestovce, jak je to s vyletem lodi podel pobrezi na tri dny. Diky spatnemu pocasi mely lode zpozdeni, a tak bylo vsechno plne. Nechali jsme se teda zapsat na cekaci list na patek a doufali, ze se misto uvolni.
Dalsi den uz pocasi bylo krasne, sem tam nejaky mracek a pohoda a koupani cely den. Porad jsme se chodili ptat na tu lod, ale pokazde to vypadalo min a min nadejne. Dalsi den probehl naprosto stejne, lezeni u more se nam vic nez zalibilo :o) S vyletem lodi jsme dopadli tak, ze nas zapsali na sobotu, ze mozna vyslou dalsi lod, kdyz budou mit dost lidi. Bohuzel v patek vecer nam rekli, ze dalsi lod pojede v nedeli ale spis v pondeli, coz uz jsme tolik casu tam cekat nemeli. Bylo to trochu zklamani, protoze jsme se na to opravdu tesili a od ruznych lidi slyseli, jak to bylo uzasne, ale co se da delat. Aspon jsme si teda vyridili na druhy den celodenni snorchlovani, cehoz jsme vubec nelitovali! Byl to nadherny den, udelali jsme nekolik zastavek podel barieroveho utesu, kde vzdy bylo videt neco jineho. Mohli jsme obdivovat velke morske zelvy, utesove zraloky, rejnoky, morske uhore a spoustu dalsich krasnych barevnych rybicek a take mnozstvi ruznych koralu. Bylo to naprosto neuveritelne, byt v takove blizkosti vsech techto zivocichu :o) Pri zpatecni ceste nam kapitan nalil tzv. Jungle Juice, coz je rum s dzusem a na tom rumu vubec nesetrili, tak ze za krasneho slunicka jsme se vratili z vyletu opravdu mile naladeni :o)
Na dalsi den jsme se domluvili s Troyem a dalsima dvema Kanadany od nas z hostelu, Tim a Char, ze se presuneme do San Ignacia, odkud to budeme mit jiz kousicek k prekroceni hranice do Guatemaly na dalsi den.
Z ostrova jsme jeli lodi zpet do Belize City, kde jse necekali moc dloho, nez prijel autobus. Byl to trochu boj, protoze tam rozhodne cekalo vic lidi, nez se do autobusu mohlo vejit. Netusim jak se nam to podarilo, ale vsech nas pet i s batohama se tam veslo, a dokonce jsme meli i mista k sezeni, coz se bohuzel o vsech rict nedalo. Byl to opet klasicky stary americky autobus, ktery stavi kdykoli si kdo piskne nebo kdyz nekdo stoji u silnice, tak ze cesta do San Ignacio trvala hezke tri hodiny.
středa 14. března 2012
Belize destiva, ...
4. - 6. 3. 2012
Z Tulum jsme vyjeli dopoledne smer Chetumal, coz je prakticky na hranicich. Vedeli jsme, ze odtamtud jede autobus primo do Orange Walk, kam jsme potrebovali. Snad ani zmena autobusu na hranicich by se konat nemela. V Chetumal si nas hned odchytli pro ten spravny autobus, ktery byl jiz belizky. Presne jak pruvodce pise, prebarvene stare americke skolni autobusy, kde hraje halsite mistni hudba. Odhodili jsme si batohy dovnitr a cekali na odjezd, ktery mel byt za pul hodiny, cemuz jsme moc neverili, protoze jsme stale jeste v Mexiku, kde nejaky cas nehraje roli :o) V uplne plnem autobuse jsme behem pul hodiny dojeli na mexickou hranici, kde jsme dostali razitko a popojeli dal. Na belizke strane jsme museli s veskerou bagazi k pasove kontrole, kde se nam po par otazkach otevreli dvere do Belize. Naskakali jsme zpet do autobusu a i pres zastavovani na kazdem roze jsme prijeli na misto vcas.
Ubytovali jsme se opet s vybornym nacasovanim, protoze jak jsme prekrocili prah, strhl se dalsi slejvak. Kdyz bylo po prehance, kterou mistni nazyvali drobnou sprskou, jsme se sli podivat po mestecku. Je to uplne male, mile mesto, kde se s nama dal kazdy kolemjdouci do reci, vitali nas v zemi, no proste pohodari :o) V ramci obchuzky jsme si vyridili vylet na druhy den na ruiny Lamanai.
Meli jsme byt pristaveni pred devatou v cestovce, odkud nas preveleli k rece. Tam jsme naskocili do pidi lodi a vyzvedli jeste dalsi 4 Kanadany. Uz den pred tim nas upozornovali, at si vezmeme veci do deste a meli pravdu. Hned rano bylo o poznani chladneji, a tak jsme uz rovnou vyrazili v kalhotech a s bundou v batohu. Netrvalo ani pet minut a uz jsme se oblekali. Cesta po rece byla zajimava, ale diky spatnemu pocasi byl, jinak velmi pestry, zivot na rece veskery zadny. Prset zacalo tesne pred "konecnou". Vybehli jsme na zacatek trasy a dali si nejdrive obed, jestli si to pocasi nerozmysli. Bohuzel stale prselo, ale nic hrozneho to nebylo tak jsme vyrazili na obchuzku po ruinach. Diky takovemu pocasi jsem toho moc nenafotila, ale co clovek nadela... I tak jsme si to uzili, bylo to zas trosku jine nez ty predchozi, jen byla skoda, ze jsme nevyuzili moznosti na pyramidy vylezt, protoze to dost klouzalo a i tak by z vyhledu asi moc nebylo.
Hlavne cesta domu lodi proti desti byla vyborna, ale nastesti neprselo uz moc dlouho. Zastavili jsme se na miste, kde maji na ovoce naucene opice, ktere se prijdou podivat na lod. Jak usluseli motor lodi, hned se jedna zacala sapat na lod a dostala od pruvodce banan. Ja mela pred sebou krabici od obeda, kde byl jeste jeden. Podala jsem ji ho, a abych dala Dadovi cas na fotku, hned jsem ho nepustila. To jsem ale nemela delat, vrhla po me vrazednej pohled, zaprskala a vycenila na me zuby, tak jsem se s ni mile rada prstala pretahovat :o)
Dalsi den jsme meli naplanovany prejezd na Cay Caulker. Bylo nam vysvetleno, kam jit na autobusove nadrazi, a ze bus do Belize City jede skoro kazdou hodinu. Nasli jsme to bez problemu, jen brana vypadala zavrena. Nelenila jsem a branu jsem zacala otvirat. Z budky vedle hned vybehnul chlapik a s trochu nastvanym tonem rek, ze teda tentokrat jsme sem vpusteni, ale priste musime jit vchodem pro pasazery! :o) Byla to totiz brana pro autobusy :o) Cekali jsme tak pul hodiny a prijel jiz dost zaplneny autobus a my byli mezi temi stastlivci, kteri meli misto k sezeni. Az do Belize to bylo nacpane k prasknuti...
Z nadrazi jsme sli pesky do pristavu, i kdyz nas chteli uvrtat do taxiku, ale rekla jsem, ze mame nohy tak ze to ujdem... Do pristavu jsme prisli skoro nacas, za 20 minut jela lod a opet jak jsme vrocily do haly, zacalo prset. Tak vyhlidky na valeni se u more byly pochmurne. Prselo i behem cesty na ostrov a jeden mistni mi tvrdil, ze je to posledni dest a bude uz jen hezky. Jak rada bych mu verila :o)
Z Tulum jsme vyjeli dopoledne smer Chetumal, coz je prakticky na hranicich. Vedeli jsme, ze odtamtud jede autobus primo do Orange Walk, kam jsme potrebovali. Snad ani zmena autobusu na hranicich by se konat nemela. V Chetumal si nas hned odchytli pro ten spravny autobus, ktery byl jiz belizky. Presne jak pruvodce pise, prebarvene stare americke skolni autobusy, kde hraje halsite mistni hudba. Odhodili jsme si batohy dovnitr a cekali na odjezd, ktery mel byt za pul hodiny, cemuz jsme moc neverili, protoze jsme stale jeste v Mexiku, kde nejaky cas nehraje roli :o) V uplne plnem autobuse jsme behem pul hodiny dojeli na mexickou hranici, kde jsme dostali razitko a popojeli dal. Na belizke strane jsme museli s veskerou bagazi k pasove kontrole, kde se nam po par otazkach otevreli dvere do Belize. Naskakali jsme zpet do autobusu a i pres zastavovani na kazdem roze jsme prijeli na misto vcas.
Ubytovali jsme se opet s vybornym nacasovanim, protoze jak jsme prekrocili prah, strhl se dalsi slejvak. Kdyz bylo po prehance, kterou mistni nazyvali drobnou sprskou, jsme se sli podivat po mestecku. Je to uplne male, mile mesto, kde se s nama dal kazdy kolemjdouci do reci, vitali nas v zemi, no proste pohodari :o) V ramci obchuzky jsme si vyridili vylet na druhy den na ruiny Lamanai.
Meli jsme byt pristaveni pred devatou v cestovce, odkud nas preveleli k rece. Tam jsme naskocili do pidi lodi a vyzvedli jeste dalsi 4 Kanadany. Uz den pred tim nas upozornovali, at si vezmeme veci do deste a meli pravdu. Hned rano bylo o poznani chladneji, a tak jsme uz rovnou vyrazili v kalhotech a s bundou v batohu. Netrvalo ani pet minut a uz jsme se oblekali. Cesta po rece byla zajimava, ale diky spatnemu pocasi byl, jinak velmi pestry, zivot na rece veskery zadny. Prset zacalo tesne pred "konecnou". Vybehli jsme na zacatek trasy a dali si nejdrive obed, jestli si to pocasi nerozmysli. Bohuzel stale prselo, ale nic hrozneho to nebylo tak jsme vyrazili na obchuzku po ruinach. Diky takovemu pocasi jsem toho moc nenafotila, ale co clovek nadela... I tak jsme si to uzili, bylo to zas trosku jine nez ty predchozi, jen byla skoda, ze jsme nevyuzili moznosti na pyramidy vylezt, protoze to dost klouzalo a i tak by z vyhledu asi moc nebylo.
Hlavne cesta domu lodi proti desti byla vyborna, ale nastesti neprselo uz moc dlouho. Zastavili jsme se na miste, kde maji na ovoce naucene opice, ktere se prijdou podivat na lod. Jak usluseli motor lodi, hned se jedna zacala sapat na lod a dostala od pruvodce banan. Ja mela pred sebou krabici od obeda, kde byl jeste jeden. Podala jsem ji ho, a abych dala Dadovi cas na fotku, hned jsem ho nepustila. To jsem ale nemela delat, vrhla po me vrazednej pohled, zaprskala a vycenila na me zuby, tak jsem se s ni mile rada prstala pretahovat :o)
Dalsi den jsme meli naplanovany prejezd na Cay Caulker. Bylo nam vysvetleno, kam jit na autobusove nadrazi, a ze bus do Belize City jede skoro kazdou hodinu. Nasli jsme to bez problemu, jen brana vypadala zavrena. Nelenila jsem a branu jsem zacala otvirat. Z budky vedle hned vybehnul chlapik a s trochu nastvanym tonem rek, ze teda tentokrat jsme sem vpusteni, ale priste musime jit vchodem pro pasazery! :o) Byla to totiz brana pro autobusy :o) Cekali jsme tak pul hodiny a prijel jiz dost zaplneny autobus a my byli mezi temi stastlivci, kteri meli misto k sezeni. Az do Belize to bylo nacpane k prasknuti...
Z nadrazi jsme sli pesky do pristavu, i kdyz nas chteli uvrtat do taxiku, ale rekla jsem, ze mame nohy tak ze to ujdem... Do pristavu jsme prisli skoro nacas, za 20 minut jela lod a opet jak jsme vrocily do haly, zacalo prset. Tak vyhlidky na valeni se u more byly pochmurne. Prselo i behem cesty na ostrov a jeden mistni mi tvrdil, ze je to posledni dest a bude uz jen hezky. Jak rada bych mu verila :o)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)