Konec vyletu po Gobi, ale i celem Mongolsku

22. 10. - 1. 11. 2012
Rano jsme se probudili opet do krasneho slunecneho dne, bohuzel jen ty teploty by mohly byt vyssi :o) Dneska jsme meli domluvenou vyjizku na velbloudech, tak ze jsme si mohli prispat.
Po jedenacty jsme naskakali na ty chlupaty krasavce a v cele s panem majitelem, jsme vyrazili do pouste. Vzhledem k tomu, ze rodina uz je prestehovana na zimni stanoviste, tak jsme byli od nejvetsich dun Khongoryn Els asi sest hodin jizdy. Vyjeli jsme teda k nedalekym dunam, kde jsme se mohli projit a vyskrabat se na nejvyssi mozne misto, abysme meli vyhled do okoli. Diky obloze bez mracku jsme meli opravdu krasny rozhled, jak az na samotne nejvyssi duny, tak i na druhou stranu do toho placateho prostoru. Behem asi dvou hodin jsme se vratili zpet do naseho tabora, kde uz na nas cekal obed, ktery jsme si dneska mohli vychutnat venku, ve slunecnem zavetri najich jurt.
Program nasich pruvodcu dnes skoncil velbloudim vyletem, tak ze jsem se s Shaunem sebrali a vyrazili na prochazku, sice za trochu mraziveho pocasi, ale za to krasne slunecneho. Nastesti jsme se stihli vratit do zapadu slunce, protoze jinak bysme cestu zpet asi nenasli, i pres to, ze je to jedna velka rovina a nikde nic neni.
Slunce akorat zapadalo, kdyz jsme prisli k nasi jurte, tak jsme popadli fotaky a uzivali si zatim snad nejbarenvnejsiho zapadu slunce.
Na dnesni den pro nas rodinka, u ktery jsme byli ubytovany, pripravila klasicke mongolske barbecue. Sli jsme se podivat, jak se to vsechno pripravuje. Do obrovskeho kotliku se daji kusy masa a proklada se to nazhavenymi kameny a trochou zeleniny. Maso nemohlo byt cerstvejsi, protoze chudaka kozu zabili odpoledne. I pres to, ze ja zadny velky jedlik masa nejsem, musela jsem uznat, ze to bylo teda moc dobry.
Dalsi den jsme vyjeli k znamym dunam Khongoryn Els, coz jsou duny, ktere dosahuji vysky az 300m, 12km sirky a jsou az 100km dlouhe. Rika se jim take Zpivajici duny, diky zvuku, ktery vydava pohybujici se pisek pri zavanu vetru. Tam jsme se vic nez dost vyradili v pisku, ktery jsme meli ve finale v botach, za usima, no proste vsude :o) Kdyz se snazi clovek lezt po tech strmych dunach, pri kazdem kroku sjede o kus zase zpatky, tak ze je to dosti narocne, se vubec nekam dostat :o)
Pak uz jsme naskakali zpet do naseho vozitka a vyrazili k dalsi z hlavnich turistickych destinaci Gobi Gurvansaikhan Narodniho parku, a to Yolyn Am. Je to hluboka uzka souteska, ktera je take nazyvana Udoli supu, a je znama zamrzlym dnem, ktere nekdy nerozmrzne ani v lete.
Na dalsi den jsme meli pripraveny vylet do prirodni rezervace Ikh Nartiim Chuluu. Byla to zaroven posledni prirodni krasa, kterou na tomto vylete uvidime. Dojeli jsme tam az po obede a stezi nasli rodinu, ktera by nas ubytovala, protoze uz byli vsichni odstehovani na sva zimni stanoviste. Meli jsme ale stesti a nasli posledni dve stojici jurty, kde nas nechali prespat. Jurty byly zasazene uprostred majestatnich skalnich utavru, ktere obyvaji hlavne horske ovce a sibirsti kozorozci. Odpoledne jsme stravili lezenim po skaliskach a vecer si uzivali kras hvezne oblohy, tolik hvezd jsem snad jeste nikdy nevidela.
Posledni noc v jurte jsme stravili pitim mistniho piva, hranim karet a vymyslenim novych variant klasicke mongolske hry s kustkami. Rano jsme se priblizili do mesta Sainshad, kde jsem se rozloucila s Danou, Stefanem i Shaunem, kteri sli na vlak a vydali se do Ciny.
Ja, jakozto posledni clen skupiny, jsem spolecne s nasi milou pruvodkyni Mogi odjela zpet do Ulaanbaataru, kde jsem se vratila do Golden Gobi Guesthouse a uzivala si zase modernich vymozenosti, jako je sprcha, elektrina ci internet.
Dalsi den jsme stravila ve meste, dokoupila potrebne veci a setkala se s milym parem franckouzskych kanadanu, se kteryma jsem se domluvila na kratky, dvoudenni vylet do nedalekeho narodniho parku Terejl. Rano jsme meli objednany odvoz do Terejl. Pan nas vyhodil u reky, coz bylo nejblizsi misto k jurtovemu kempu, ktery jsme meli zamluveny, kam se dalo dojet autem. Tam jsem preskakali skoro zamrzlou reku a na druhe strane uz na nas cekal pan s konikem a karkou a odvezl nas primo do kempu. Udelali jsme si peknou prochazku po okoli a pred zapadem slunce prisli jiz do krasne vytopene jurty. Dali jsme si neco k veceri, podelili se o cestovatelske zazitky a sli spat.
Zima nas nenechala moc dlouho spat, tak ze jsme si jeste pred navratem do Ulaanbaatar stihli udelat dalsi prochazku na nedaleky kopecek, odkud se nam naskytly krasne vyhledy do okoli. Cestu zpatky jsme uz nemeli domluvenou, ale bez problemu jsme naskocili na mistni minibus, ktery nas odvezl k hlavni silnici, kde uz jezdili primestske autobusy a jeden z nich nas dovezl primo do centra mesta.
Tim se uzavrela kapitola Mongolsko a dalsi den jsem si sedla na vlak zpet do Pekingu a mela to stesti, ze Caren a Val, kanadani, se kteryma jsem byla pred par dny na vylete, jeli stejnym vlakem, tak jsem mela aspon spolecnost.

Putovani z jurty do jurty

19. - 21. 10. 2012
Prvni den naseho vyletu za dunami pouste Gobi, jsme prevazne stravili v aute. Museli jsme i menit a po sleze nechat opravit prvni pichlou pneumatiku. Zastavili jsme uprostred stepi, kde jsme se snazili se skamaradit s velbloudama pasoucimi se na obrovskych planinach bez jakychkoli ohrad, ale omezeni ve velkem pohyby tim, ze jim svazou predni nohy tak, aby stale mohli chodit, ale nemohli utikat a delat moc velky kroky. Odpoledne jsme se zastavili u jedne skaly, kam jsme kousek vylezli, abysme se mohli rozhlednout do dalekeho kraje, kde je sotva videt nejake obydli.
Nasli jsme rodinu, co byla akorat v procesu stehovani, tak jsme dostali jiz pekne zateplenout zimni jurtu a bylo to znat! Museli jsme dokonce vetrat, jak se tam hezky oteplilo, jakmile se kaminka rozzhavila. Rano jsme jim pomohli postavit dalsi jurtu. Je k neuvereni, jak jednoduse a rychle to jde. Nevim, jak moc jsme opravdu byli napomocni, nebot pro vsechny z nas to bylo poprve, stavet takove bydleni. Pak jsme se probehli s detickama po okolnich skalach a vydali se zas o "dum" dal...
Prvni zastavka byla u jezera, kde se stado koni snazilo pit ze zamrzleho jezera. Led ale pokryval prevaznou vetsinu brehu. Poradili si ale rychle a jednoduse, proste tak dlouho kopytkem hrabali, az se led prolomil, a tak se mohli v klidu napit :o) Behem cesty k dalsi rodine jsme zastavili na par mistech, abysme si protahli nohy vylezem na skaliska a rozhlidli se do okoli nebo si zavzpominali na detska leta a postavili snehulaka, na kteryho uz bohuzel bylo vsude dost snehu. Kdyz jsme dorazili na misto, kde stravime dnesni noc, bylo jeste relativne brzo, a tak jsme se vydali na prochazku. Rodinka, u ktere jsme spali, nas hned zaukolovala, a ze pry po ceste zpatky mame s sebou privest jejich stado ovci a koz. Kdyz jsme se ptali, jak je pozname, rekli nam, ze tam bude jen jedno. Je pravda, ze kdyz jsem prijizdeli, tak jsme nejake stado videli, ale cert vi, kam se mezi tim podeli a hlavne, jestli to bylo to spravne stado. Obesli jsme to kolem dokola a dokonce i vylezli na skalu, abysme se podivali, kde se zviratka schovavaji, ale nic jsme nevideli, a jako ze je videt hodne daleko :o)
Celi zklamani jsme se vydali na cestu zpatky, kdyz jsme spatrili velke stado. Hned jsme se za nima vydali a zacali je hnat smer obydli nasi rodinky. Pysne jsme napochodovali do jurty a oznamili, ze stado je zde. Pan vysel ven, podival se a suse oznamil, ze to nejsou jeho zviratka :o) No snahu jsme meli...
Chteli jsme byt teda trochu vic napomocni, tak jsme aspon pomohli dojet do nedaleke studny pro vodu a nasbirali kozi bobky, kterymi se zde topi, protoze zrovna v teto casti Mongolska dreva moc neni. Dalsi den jsme se vydali ke znamym "Planoucim utesum" neboli Bayanzag v mongolstine. Tato oblast se proslavila ve dvacatych letech minuleho stoleti, kdy zde byli nalezeny prvni dinosauri vejce a take fosilie. Tam jsme prijeli az pozde odpoledne, tak zbyl cas jen nasbirat topivo a utect pred studenym vetrem do vyhrate jurty.
Rano jsme meli naplanovano, ze se pujdem projit po krasne rude zbarvenych skaliskach, ale probudili jsme se do snehove boure, tak ze jsme akorat popojeli k utesu, kde jsme vylezli z auta a jen tak tak se udrzeli na nohou v tom silnem vetru. Pak uz jsem vyrazili dal na cestu hloubeji do pouste Gobi.
Do Gurvan Saikhan Narodniho Parku, kde jsou i zname nejvyssi duny Khongoryn Els, jsme prijeli pred setmenim a ubytovali se u rodiny, ktera uz byla prestehovana na zimni stanoviste na druhe strane dun. Uzivali jsme si neskutecne vybarveneho zapadu slunce ve spolecnosti stada velbloudu, koz a ovci. K veceri jsme meli domluveno, ze nas nase pruvodkyne Mogi nauci varit tradicni mongolske jidlo Buz. Jsou to takove knedlicky plnene vetsinou skopovym masem s cibuli a cesnekem a nasledne jsou varene v pare nebo smazene. Vypadalo to vcelku jednoduse, ale zpusob, jakym je uzaviraji, byl pro nas nemozny napodobit. Je to takove male umeni, maji na to spousty ruznych hmatu a pokazde to vypada jinak a vzdy krasne, pokud to ovsem delaji mistni. My jsme z toho meli pekny patvary, ale nastesti na chuti to nic nemenilo :o) Nakonec jsme to nandali na naparovac uvarit a podelili jsme se s rodinou o nase vytvory.
Oni nas na oplatku naucili klasickou mongolskou hru, tzv. Kone a Velbloudi. Tato hra se hraje s hlezenimi kustkami z koz ci ovci a kazda strana kustky predstavuje jedno ze zvirat: kun, velbloud, ovce a koza. S temito kustkami se hraje nespocet her, ale kazdopadne se tim clovek zabavi na dlouhy studeny vecer, nebot naucit se cvrnkat do kustek, aby letely tim spravnym smerem, nebo aby dopadly na spravnou stranu je dosti narocne :o)

Dlouhy vylet po male casti stredniho Mongolska

11. - 18. 10.2013
Dalsi den naseho vyletu po strednim Mongolsku jsme venovali navsteve Kharkhorin, byvaleho hlavniho mesta mongolske rise behem 13. stoleti. Prosli jsme krasny klaster Erdene Zuu z 16. stoleti. Kolem klastera jsou dnes zachovale dve kamenne zelvy. Kdysi tyto sochy tvorily hranice starovekeho Kharkhorin, jako ochranci mesta. (zelvy jsou povazovany za symbol vecnosti)
Pak uz jsme si to smerovali k tzv. White Lake neboli jezero Terkhiin Tsagaan. Tam jsme dorazili pred zapadem slunce a mohli vybehnout na vyhlidku nad jezerem a kochat se krasnymi vyhledy. Vzhledem k tomu, ze jsme spali u rodiny, co byla napul prestehovana do zimniho stanoviste, tak zbyle jurty byly letni, to znamena, ze tam byla pekna zima, nebot venku byl uz poprasek snehu. Kdyz nam zatopili v kaminkach, tak tam bylo jak v saune, ale do rana to pekne vychladlo a voda ve flaskach nam regulerne zmrzla :o)
Rano jsme na sebe navlikli co jsme meli a vyrazili na projizdku na konich k sopce Khorgo - 2240m. Tam jsme vybehli nahoru a skoukli krater a zase sedli na nase ore a vratili se zpet k jezeru. No, projizdka to byla hezka, kdyby clovek zapomnel na ty zmrzly nohy. Pro nekoho jako ja, kdo je zhyckany z Evropy na jezdeni na konich v pohodlnem sedle, to byl docela sok. Konici nas moc neposlouchali, i kdyz jsme se snazili se naucit mistni pobidky a pokriky. Ze sedla nas bolel cely clovek, i pres to, ze to nebyla ta typicka mongolska drevena sedla, ale mela i nejakou tu radoby vycpavku :o)
Dalsi den jsme se vydali na dlouhou cestu pres zasnezene plane k horkym pramenum, kde jsme se nalozili do kamennych bazenku dokonale teploty, a pomalu ale jiste, se tam varili a obcas se zchladili snehovou prehankou a mistnim pivkem :o)
I kdyz nejsme na jihu zeme, kterou prevazne zabira znama poust Gobi, i v teto casti se najde takova "mala Gobi". Nejdrive jsme si udelali prochazku do nevelkeho klastera, ktery je schovany mezi skalisky podel pisecnych dun. Rodina, u ktere jsme ten den bydleli, pro nas udelala klasicke mongolske barbeque. Ve velke mn kotliku nechaji rozpalit nad ohnem kameny a pak se do toho nahazeji kusy masa, tentokraat to byla koza, a k tomu se prida nejaka mrkev, brambor a cibule. Prikreje se to a necha se to pekne delat. I pres to, ze ja nejsem tim nejvetsim fanouskem masovych pokrmu, jsem musela konstatovat, ze to bylo nejen krehke, ale i velmi chutne :o) Tentokrat nam k piti nabidli opet "caj" ale i vodku, ktere se tu neboji asi tak jako v Rusku :o) Naleje se do sklenicky a necha se to kolovoat a kazdy si musi pripit a vzdy se udelaji tri kolecka. Ja se alkoholu zas nejak nebojim, ale cistou vodku taky zrovna nemusim, tak ze jsem vzdy jen smocila rty, poslala sklenicku dal a vyvazla z dalsi mongolske tradice bez uhony.
Rano pan domaci pochytal sve velbloudy, skocil na ore a vyjeli jsme na projizdku. Bylo krasne slunecne pocasi, jen ten vitr nas malem sfouknul, ale vsichni jsme prezili a na tech chlupacich si to uzili! A to byla uzasna tecka za timto krasnym vyletem.
Dalsich par dni jsme stravila v Ulaanbaatar, vyprat veci a zajistit si vse potrebne na dalsi vylet, tentokrat na jih, do Gobi pouste. I pres to, ze uz je pekna zima, obvzlaste zde, a tudiz ne ta prava doba pro navstevu Mongolska, nebylo tak narocne najit dalsi spriznene cestovatelske duse a sestavit skupinku pro tento vylet. Vse vzdy zalezi na poctu ucastniku, cim vice, tim to mene stoji ;o) V Golden Gobi Guest House, kde jsem byla ubytovana, jsem se pridala ke skupince, ktera se skladala z paru Nemcu Dana a Stefan a American Shawn. Vsichni prekvapive v me vekove skupine, coz se ne tak casto stane, vetsinou jsem ta nejstarsi :o) Celi nedockavi dalsiho dobrodruzstvi jsme naskakali opet, do jiz osvedceneho, ruskeho UAZu a vyrazili za piskem...

Z horka do zimy

1. - 10. 10. 2012
Odlet z Papua nebyl zas az tak bez problemu. Muj let Madang - Port Moresby byl zrusen, tim padem jsem nestihla let do Australie... Bylo to trosku namahave je presvedcit, aby me dali na jiny let od jine spolecnosti, protoze jsem potrebovala proste co nejrychleji do Sydney a kupovat novou letenku v uvahu opravdu neprichazelo. Nakonec vse dobre dopadlo a ja jsem se vratila "domu" k me rodince v Dover Heights jen se 24 hodinovym zpozdenim :o)
Tam jsem stravila prijemny vikend s rodinkou, pobalila vse a nasedla na letadlo na dalsi kontinet, tentokrat do Asie :-) Pristala jsem v parnem, dusnem Singapore, i pres to, ze bylo po pulnoci. Tam jsem si zazadala o visa do Mongolska, coz nebyl zadny problem a druhy den jsem si je mohla vyzvednout. Probehla, nebo spis vedrem znavena probrouzdala mestem, coz je jedno velke nakupni centrum a je hodne tezke tem vsem lakadlum odolat. Kloubou dolu pred vsema, kteri odolaji :o)
Pak uz byl cas se posunou smerem na sever a z duvodu casu, ktery se neuveritelne kratil, jsem musela opet zvolit jako druh dopravy letadlo :o( Do Pekingu jsem priletela brzo rano a ubytovala se v krasnem Kings Joy Hostel, primo v centru hned vedle Zakazaneho Mesta. Odpoledne jsem si zajela koupit listek na vlak do Ulaanbaatar a planovala, kam se v Mongolsku podivat. Pocasi zatim bylo krasne, venku kolem dvaceti, ale preci jen je zacatek rijna a Mongolsko je nemilosrdne, kdyz prijde na pocasi.
Rano jsem dojela na hlavni vlakove nadrazi, kde moc cizincu nebylo, jen nejake dve organizovane skupiny. Vetsina cestovatelu jezdi celou Transibirskou magistralou, tak ze jich vic jede opacnym smerem. Byl to teda krasny super cisty vlak a kupicko jsme mela jen pro sebe, tak ze tech tricet hodin ubehlo vlastne docela rychle :o) Prechod pres hranice byl teda nekonecny. Nastesti jsme nemuseli vystupovat, prijeli jsme tam kolem desaty vecer, ale nez vsichni soudruzi zkontrolovali pasy a vagony, a nez se prehodily koleje, tak to proste trvalo asi pet hodin!
Do Ulaanbaataru jsme prijeli prekvapive nacas, do krasneho slunecneho odpoledne s teplotou asi 16 st.! Neverila jsem tomu, ze jdu v Mongolsku po meste jen v mikine :o) Nasla jsem hostel bez problemu a hned se dala do reci s ostatnima, co tam byli ubytovani a uz meli nejaky ten vylet do okoli za sebou, tak bylo od koho sbirat zkusenosti a doporuceni.
Vzhledem k tomu, ze uz bylo konec sezony, tak uz tolik "jurta"kempu neni otevreno a tudiz nemusi byt zcela jednoduche se po zemi pohybovat. Muj puvodni plan byl, si pujcit kone a projet to tam okolo a spat u rodin prave v juratch. Prave kvuli pocasi to bohuzel nebylo mozne. Teda kdybych byla otuzily domorodec tak asi jo, ale to ja, milovnik tepla, opravdu nejsem :o)
Nakonec jsem s Nemcem Maxem, jeho kamaradkou Barbarou nasla jeste jednoho clena posadky a to Franckouzsku Justine a sestavili jsme vylet do centralniho Mongolska na 8 dni. Meli jsme zajisteny auto, respektive neprekonatelne vozidlo UAZ, ridice a pruvodkyni. Toto auto dokaze vse a nic mu nezustane stat v ceste. Pravda, neni to asi to nejpohodlnejsi auto na svete, ale dostane se vsude, v mokru, suchu, snehu, kameni :o)
Prvni den jsme se zastavili v narodnim parku Hustai, ktery je znamy tim, ze sem do volne prirody byli navraceni kone Takhi neboli kone Przewalskeho. Na kopci jsme zahledli stado tak jsme se k nim vydali, ale o nasi spolecnost asi moc nestali, nebot se pomalu ale jiste posunovali opacnym smerem :o) Bylo to krasne, videt ty bezstarostna zvirata, prochazejici se po rozlehlych kopcich a prezvykujici travu.
Pak uz jsme jeli hledat nejakou rodinu, ktera by nas pro dnesni noc ubytovala. Je akorat obdobi, kdy se lide bali a premistuji se do zimnich stanovist. Nasli jsme nakonec jednu rodinu, ktera byla napul odstehovana, ale mela tu jeste postavene dve jurty a byli tak hodni, ze nam jednu prenechali. Byla to jeste letni jurta, tudiz zcela ne tak zateplena, ale kaminka uvnitr mela, tak se to krasne a rychle vyhralo a zima jeste nebyla tak velka, aby uvnitr mrzlo. Tak ze si nebylo na co ztezovat :o)
Kdyz jsme se ubytovali, tak nam nase pruvodkyne Mogi pripravila veceri. Dostali jsme klasicke mongolske jidlo Tsuivan, coz jsou nudle s masem a zeleninou. Jsme v Mongolsku, kde lide prevazne ji maso a vubec vse, co se da z jednoho zvirete snist a mleko a mlecne vyrobky. Tak ze i v tomto nudlovem jidle je vice masa a tuku nez zeleniny. Ze zeleniny tu pestuji jen brambory, mrkev, zeli a cibuli a takhle pred zimou uz toho moc neni.
Zrovna ja, ktera maso nemusim, jsem si mongolskou kuchyni opravdu neoblibila. A predstava se napit jejich Suutei Tsai - doslova prelozeno jako caj s mlekem, je pro me nepredstavitelna. Ja normalne mleko pit nemuzu a toto je prevarene mleko s vodou a zelenym cajem a jeste k tomu osolene.
To byl jeden z duvodu, proc jsem se nemohla sama vydat na pruzkum teto krasne zeme, protoze kdyz by me v rodine posadili k nim k jidlu, ja bych samozrejme nemohla odmitnout jejich pohostinnost, ale na druhou stranu bych to bohuzel nemohla ani pozrit. Chapu, ze spravny cestovatel ma ochutnat mistni kuchyni, coz ja rada delam, ale zrovna tady to proste pro me neni. Je to tezke to mistnim vysvetlovat, pro ne je to kazdodenni jidlo a piti a v podstate neznaji nic jineho a tudiz je tezke pochopit, ze my bychom radeji vodu a masa pomalu :o)