Narozeniny v Antigua

18. - 20. 3. 2012
Cesta super luxusnim autobusem do Antigua probehla uplne klidne, a pak ze se v Guatemale neda jezdit autobusem pres noc :o) Ne, delam si legraci, opravdu by se to nemelo podcenovat, ale tato trasa je pry pres noc bezpecna. V Guatemala City na me i dalsi turisty cekal chlapik, ktery nas nalozil do minibusu a odvezl do Antigua, kde jsme byli uz po sedme rano. Dala jsem se do skupiny s dalsima trema lidma a sli jsme hledat ubytovani. Vzhledem k tomu, ze slo o tzv. Holly Week neboli cas predchazejici Velikonocim, bylo vsude dost plno. Nakonec se prece jen neco naslo, nebylo to nejlevnejsi, ale co se dalo delat. Shodou okolnosti to byl den mych narozenin a trochu jsem se bala, ze je stravim sama. S lidma, se kteryma jsem hledala ubytovani jsem sla na snidani, ale abych s nima chtela jit slavit narozeniny, to zas ne. Az tak jsme si do oka nepadli. Sla jsem se projit po meste a zavolat domu. Krasny mestecko, ktery me hodne pripominalo San Cristobal de Las Casas v Mexiku. Vsude bylo spousta lidi, na ulicich se prodavalo uplne vsechno a pripravovalo se na velke procesi.
Vedela jsem, ze Kelly, jeden Kanadan z nasi skupiny z Flores, by mel byt taky v Antigua tak jsem mu napsala a potkali jsme se a mela jsem tak nekoho s kym jit zapit ty moje narozky :o) Sli jsme se spolecne podivat na to procesi. Lide prochazeji mesto a nesou nabozenske obrazy a sochy z mistnich kostelu k ucteni ukrizovani Krista. Tolik lidi pohromade jsem uz zase dlouho nevidela. Sjizdi se sem cele okoli, opravdova podivana. Pak jsme sli na veceri a na drink a Kelly rekl cisnikum, ze mam narozeniny tak oni prisli s rechtackama a dalsima blbostma, neco zahrali, dali mi na hlavu sombrero a nalili mi nejakyho panaka, kteryho zapalili a me nezbylo nic jinyho nez to vypit :o)
Na dalsi den jsme meli naplanovany vylet na nedalekou sopku Pacaya. Z Antigua jsme vyjizdeli uz v sest ramo a pocasi nam pralo. Meli jsme krasne vyhledy na okolni sopky, ale  az na samy vrchol 2552m vysoke sopky jsme nesli. Je aktivni a pred necelymi dvema lety vybouchla tak se asi boji tam lidi vodit. Vzali nas na vyhlidku do vysky asi 2350m a i tak to stalo za to!
Dalsi den jsme se rozjeli kazdy svou cestou. Ja jsem sla na mistni autobus k jezeru Atitlan do Panajachel, ktery podle pruvodce mel jet v sedm rano kousek od posty. Jeste vecer pred tim jsem se tam sla podivat, abych vedela, kde to je. Byla jsem tam nastoupena uz po pul a dokonce tam cekal uz dalsi par turistu. Bylo pekne hnusne, prselo a nikdo jiny nikde nebyl ani autobus. Rikali jsme si, ze to bud nejede nebo od nekud jinud. Neco malo pred sedmou to uz asi jeden mistni nevydrzel se na ty zmateny turisty koukat tak za nama prisel a odvedl nas o dva bloky dale, kam akorat prijizdel autobus :o) Celi radostni jsme do nej naskakali a vydali se na trihodinovou kostrbatou cestu.

Hura do Guatemaly

13. - 17. 3. 2012
Rano jsme byli domluveni s nasim "nejlepsim belizkym kamaradem" Rudym, ze nas odveze primo do Flores. Kdyz nas byla cela skupina tak jsme si rekli, ze to za to bude stat a zjednodussime si prechod pres hranice. Vyzvedl nas u hostelu, ale zadny minibus to nebyl. Jen vetsi rodinne auto pro osm lidi, ale nas bylo 6  jel s nama Rudy se zenou a ridic. Sedeli jsme tam namackany jak sardinky s veskerou bagazi, ale nastesti to na hranice bylo asi jen 10km tak to slo. Tam jsme museli zaplatit vystupni dan a Rudy za nas vse vyridil. Na druhe strane jsme uz naskakali do normalniho minibusu a za necele dve hodiny byli u Jezera Peten Itzana ostruvku Flores, ktery je s pevninou spojen jen kratkym mostem.
Uz pred tim nam Rudy povidal o kamaradovi, ktery ma na Flores hotel, a ze nas tam vezme. Povidal ale neco o US$25 za pokoj, coz by nikdo z nas neplatil tak jsme se predem domluvili, ze tam nejdem. Vysadili nas primo u dveri a kluky odchytili, aby se tam sli podivat. Ja jsem jen vylozila batohy a cekala na zbytek. Ty ale prisli s tim, ze je to moc hezky, a ze to ukecali na US$8 na osobu. Musela jsem uznat, ze to je fakt super za ty penize, tak ze jsme se nakonec v Hotelu Las Mes de La Maya ubytovali.
Rudy se tam jeste dlouho motal a my meli hruzu, ze nas bude chtit zase nekde provazet, ale nastesti se rozloucil a odjel. Tak ze jinymi slovy, jestli nekdo pojede do San Ignacio, nebudte tak hloupi jako my a nenechte se od Rudyho ukecat! Jak se rika, clovek ma verit svemu prvnimu pocitu a me se od zacatku nelibil, ale je jednoduche se nechat strhnout skupinou ostatnich. Nechci, aby to vyznelo spatne, celkove jsme si to moc uzili, ale asi spis to bylo tim, ze jsme byli tak dobra skupina a vsichni si vzajemne padli do oka :o)
Na dalsi den jsme si vyridili bus na ruiny Tikal na krasnych 4.30 rano :o)
Vstavani bylo narocne, ale stalo to za to. U ruin jsme byli v sest a pak uz jsme jen chodily od jedne pyramid k druhe, vylezli jsme na kazdou pristupnou a uzivali si pohody v dzungli. Hlavne vyhled z Temple IV js naprosto uzasnej a takhle brzo rano poslouchat probouzejici se dzungli, jsme vydrzeli hodne dlouho.
Po narocnem dopoledni jsme si chteli dat slofika, ale nez jsme se k tomu dostali, bylo receno, ze se jde na pivo, protoze to byl posledni vecer, kdy jsme tam byli vsichni pohromade. No co vam budu vypravet, u jednoho to neskoncilo :o) Rano bylo trochu narocny, Tim s Char nebyli schopni vylezt az do odpoledne, Kelly plan dodrzel a odjel a ja s Troyem jsme se zmohli na prochazku po meste. Odoledne jsme se sli natahnout k jezeru a proste odpocivat. Ja s Dadou jsme stejne uz zadne plany nemeli, protoze jsme tam byli jeste dalsi tri dni. Vecer jsme se rozloucili se zbytkem skupiny a sli brzo spat :o)
Dalsi dva dny stravene na brehu jezera byli hodne lenive, plavani, opalovani a vytvareni fotoalb pro vas :o)
S Dadou jsem se rozloucila v sobotu vecer, kdy jsem odjizdela nocnim autobusem do Antigua a on pak druhy den brzo rano smer Mexiko a zpatky domu.

Posledni vylet v Belize

11. - 12. 3. 2012
Kdyz jsme vystoupili v San Ignacio z autobusu, sli jsme hledat "pobocku" hostelu Bella's kde jsme byli v Caye Caulker. Trochu jsme tapali, tak jsem se sla zeptat nejakych mistnich, ale ty nevedeli. Cert vi, odkud se zjevil chlapik, strasne ochotnej, ze vi o vybornym novym hotelu. My jsme si stali za svym, a tak nas odvedl do Bella's. Tam to byla klasika, prumer za B$20 tak jsme si rekli, ze se teda pujdeme podivat na to, kam nas lakal on. Pravda je, ze to bylo hezci, s koupelnou v pokoji a se snidani v cene. Tak jsme na to pristoupili a nebyli jsme sami, protoze Rudy (mistni chlapik "odchytavac") lapnul jeste jednoho Kanadana Kellyho, ktery s nama prijel busem, tak ze uz nas bylo 6 :o) Rudy nas zacal lanarit na ruzne vylety do okoli. O vetsine mistech jsme vedeli  znelo to zajimave, ale nikdo z nas si nebyl jisty, jestli tam chceme travit extra den. Rekli jsme Rudymu, ze se pujdem najist a proberem to. Jenze co cert nechtel,on ze nas zavede do vyborny restaurace. K tomu vsemu si s nama sedl ke stolu a dal si jidlo. Uz jsme zacali pochybovat, ze se ho vubec nekdy zbavime :o)
Zkusili jsme se teda jit projit po meste, ale to ho neodradilo a vesele sel s nama, ze nas provede. Nakonec jsme se nechali ukecat na vylet na druhy den.
Rano samozrejme snidane nikde tak Rudy se rozlobil na lidi v hostelu a pri ceste na vylet nam koupil burrito. Prvni zastavka byl na jeskyni Rio Frio. Protahnul nas jeskyni krizem krazem a skrz dzungli nas provedl k dalsi jmenem Twin Cave. Tam uz to bylo o poznani dobrodruznejsi, uplna tma, na celou skupinu mel dve pidi baterky, tak ze jsem trochu vypomohla se svoji celovkou. Jsou to dve jeskyne nad sebou a on  nas provedl skrz obe, protahovali jsm se ruznyma skulinama, skakali pres hluboky prurvy, a to vsechno samozrejme bez jakehokoli zajisteni ci helmy :o) Byla to legrace a vsichni jsme to ve zdravi prezili. Po takove namaze nas odvezli k rece na tzv. Rio Frio Pools. Krasny koupani, kde si neodpustil nas nechat skakat jak kamziky po kamenech po rece :o) Jako posledni zastavku jsme meli jeste jedno koupani, tentokrat Big Rock. Vodopad, kde se ze skaly dalo skakat z libovolne vysky. Ja jsem zas az tak odvazna nebyla a skocila si jen z ty nejnizsi, ale i to bylo dost vysoko :o)
Prijemne unaveni jsme prijeli uz za tmy zpatky a sli si sbalit na zitrejsi prejezd do Guatemaly.

...ale i slunecna!

6. - 11. 3. 2012
Na ostrov Caye Caulker jsme dojeli bez problemu a vydali se hledat hostel Bella's, kde jsme se meli potkat s Troyem. Je to jeden American, se kterym jsem se seznamila pres jednu cestovatelskou webovou stranku. Tam jsem se po nem hned ptala, ale pani rekla, ze se jeste neubytoval. Stejne nemeli pokoj pro tri tak jsme si s Dadou vzali cabanu. Hned jsem sla zkontrolovat email, abych Troyovi dala vedet, ze uz jsme tam a ja jsem akorat dostala zpravu od nej, ze je v Bella's. Tak jsme se zacali hledat, az se nasli :o)
Sli jsme si obejit ostrov, coz netrva snad ani hodinu, ale nekolikrat jsme se museli jit schovat pred poradnyma prehankama. Na vecer jsme se domluvili s Troyem a jeste jednou Italkou na veceri, ochutnali mistni pivo a doufali v lepsi pocasi na zitrek.
Druhy den uz to bylo lepsi, dopoledne svitilo slunicko, tak jsme se sli vykoupat, ale zase jsme behem chvilky utikali pred destem zpatky domu. Odpoledne se to uz opravdu zacalo vybirat a my mohli byt u more az do vecera :o)
Zjistovali jsme si v cestovce, jak je to s vyletem lodi podel pobrezi na tri dny. Diky spatnemu pocasi mely lode zpozdeni, a tak bylo vsechno plne. Nechali jsme se teda zapsat na cekaci list na patek a doufali, ze se misto uvolni.
Dalsi den uz pocasi bylo krasne, sem tam nejaky mracek a pohoda a koupani cely den. Porad jsme se chodili ptat na tu lod, ale pokazde to vypadalo min a min nadejne. Dalsi den probehl naprosto stejne, lezeni u more se nam vic nez zalibilo :o) S vyletem lodi jsme dopadli tak, ze nas zapsali na sobotu, ze mozna vyslou dalsi lod, kdyz budou mit dost lidi. Bohuzel v patek vecer nam rekli, ze dalsi lod pojede v nedeli ale spis v pondeli, coz uz jsme tolik casu tam cekat nemeli. Bylo to trochu zklamani, protoze jsme se na to opravdu tesili a od ruznych lidi slyseli, jak to bylo uzasne, ale co se da delat. Aspon jsme si teda vyridili na druhy den celodenni snorchlovani, cehoz jsme vubec nelitovali! Byl to nadherny den, udelali jsme nekolik zastavek podel barieroveho utesu, kde vzdy bylo videt neco jineho. Mohli jsme obdivovat velke morske zelvy, utesove zraloky, rejnoky, morske uhore a spoustu dalsich krasnych barevnych rybicek a take mnozstvi ruznych koralu. Bylo to naprosto neuveritelne, byt v takove blizkosti vsech techto zivocichu :o) Pri zpatecni ceste nam kapitan nalil tzv. Jungle Juice, coz je rum s dzusem a na tom rumu vubec nesetrili, tak ze za krasneho slunicka jsme se vratili z vyletu opravdu mile naladeni :o)
Na dalsi den jsme se domluvili s Troyem a dalsima dvema Kanadany od nas z hostelu, Tim  a Char, ze se presuneme do San Ignacia, odkud to budeme mit jiz kousicek k prekroceni hranice do Guatemaly na dalsi den.
Z ostrova jsme jeli lodi zpet do Belize City, kde jse necekali moc dloho, nez prijel autobus. Byl to trochu boj, protoze tam rozhodne cekalo vic lidi, nez se do autobusu mohlo vejit. Netusim jak se nam to podarilo, ale vsech nas pet i s batohama se tam veslo, a dokonce jsme meli i mista k sezeni, coz se bohuzel o vsech rict nedalo. Byl to opet klasicky stary americky autobus, ktery stavi kdykoli si kdo piskne nebo kdyz nekdo stoji u silnice, tak ze cesta do San Ignacio trvala hezke tri hodiny.

Belize destiva, ...

4. - 6. 3. 2012
Z Tulum jsme vyjeli dopoledne smer Chetumal, coz je prakticky na hranicich. Vedeli jsme, ze odtamtud jede autobus primo do Orange Walk, kam jsme potrebovali. Snad ani zmena autobusu na hranicich by se konat nemela. V Chetumal si nas hned odchytli pro ten spravny autobus, ktery byl jiz belizky. Presne jak pruvodce pise, prebarvene stare americke skolni autobusy, kde hraje halsite mistni hudba. Odhodili jsme si batohy dovnitr a cekali na odjezd, ktery mel byt za pul hodiny, cemuz jsme moc neverili, protoze jsme stale jeste v Mexiku, kde nejaky cas nehraje roli :o) V uplne plnem autobuse jsme behem pul hodiny dojeli na mexickou hranici, kde jsme dostali razitko a popojeli dal. Na belizke strane jsme museli s veskerou bagazi k pasove kontrole, kde se nam po par otazkach otevreli dvere do Belize. Naskakali jsme zpet do autobusu a i pres zastavovani na kazdem roze jsme prijeli na misto vcas.  
Ubytovali jsme se opet s vybornym nacasovanim, protoze jak jsme prekrocili prah, strhl se dalsi slejvak. Kdyz bylo po prehance, kterou mistni nazyvali drobnou sprskou, jsme se sli podivat po mestecku. Je to uplne male, mile mesto, kde se s nama dal kazdy kolemjdouci do reci, vitali nas v zemi, no proste pohodari :o) V ramci obchuzky jsme si vyridili vylet na druhy den na ruiny Lamanai.
Meli jsme byt pristaveni pred devatou v cestovce, odkud nas preveleli k rece. Tam jsme naskocili do pidi lodi a vyzvedli jeste dalsi 4 Kanadany. Uz den pred tim nas upozornovali,  at si vezmeme veci do deste a meli pravdu. Hned rano bylo o poznani chladneji, a tak jsme uz rovnou vyrazili v kalhotech a s bundou v batohu. Netrvalo ani pet minut a uz jsme se oblekali. Cesta po rece byla zajimava, ale diky spatnemu pocasi byl, jinak velmi pestry,  zivot na rece veskery zadny. Prset zacalo tesne pred "konecnou". Vybehli jsme na zacatek trasy a dali si nejdrive obed, jestli si to pocasi nerozmysli. Bohuzel stale prselo, ale nic hrozneho to nebylo tak jsme vyrazili na obchuzku po ruinach. Diky takovemu pocasi jsem toho moc nenafotila, ale co clovek nadela... I tak jsme si to uzili, bylo to zas trosku jine nez ty predchozi, jen byla skoda, ze jsme nevyuzili moznosti na pyramidy vylezt, protoze to dost klouzalo a i tak by z vyhledu asi moc nebylo.
Hlavne cesta domu lodi proti desti byla vyborna, ale nastesti neprselo uz moc dlouho. Zastavili jsme se na miste, kde maji na ovoce naucene opice, ktere se prijdou podivat na lod. Jak usluseli motor lodi, hned se jedna zacala sapat na lod a dostala od pruvodce banan. Ja mela pred sebou krabici od obeda, kde byl jeste jeden. Podala jsem ji ho, a abych dala Dadovi cas na fotku, hned jsem ho nepustila. To jsem ale nemela delat, vrhla po me vrazednej pohled, zaprskala a vycenila na me zuby, tak jsem se s ni mile rada prstala pretahovat :o)
Dalsi den jsme meli naplanovany prejezd na Cay Caulker. Bylo nam vysvetleno, kam jit na autobusove nadrazi, a ze bus do Belize City jede skoro kazdou hodinu. Nasli jsme to bez problemu, jen brana vypadala zavrena. Nelenila jsem a branu jsem zacala otvirat. Z budky vedle hned vybehnul chlapik a s trochu nastvanym tonem rek, ze teda tentokrat jsme sem vpusteni, ale priste musime jit vchodem pro pasazery! :o) Byla to totiz brana pro autobusy :o) Cekali jsme tak pul hodiny a prijel jiz dost zaplneny autobus a my byli mezi temi stastlivci, kteri meli misto k sezeni. Az do Belize to bylo nacpane k prasknuti...
Z nadrazi jsme sli pesky do pristavu, i kdyz nas chteli uvrtat do taxiku, ale rekla jsem, ze mame nohy tak ze to ujdem... Do pristavu jsme prisli skoro nacas, za 20 minut jela lod a opet jak jsme vrocily do haly, zacalo prset. Tak vyhlidky na valeni se u more byly pochmurne. Prselo i behem cesty na ostrov a jeden mistni mi tvrdil, ze je to posledni dest a bude uz jen hezky. Jak rada bych mu verila :o)

Karibik vita...

1. - 3. 2012
Do Tulum jsme prijeli brzo rano a rovnou jsme s nechali odvezt do ubytovani na plazi, kde Dada asi pred 10 lety byl. Za 10 let se tato cas hodne zmenila a z levneho ubytovani je dneska docela slusny resort, coz si samozrejme nemuzeme dovolit :o) Nechali jsme si tam batohy a vydali se hledat neco levnejsiho. Usli jsme asi 2km a nasli hodne jednoduchou chaticku kousicek od plaze. Cenu jsme jeste trochu usmlouvali, kdyz jsme se tam panovi upsali na tri noci.
Hned jsme vzali plavky na sebe a vrhli se na plaz. Pisek krasne bily, more hralo vsemi odstiny modre a zelene a plaz se tahla daleko na obe strany. Jediny, co me trochu zklamalo byly spousty ras vyplavenych na brehu. To mi trochu do mych predstav o Karibku nezapadalo. Nevim, jestli je jen spatne obdobi, ale rozhodne takhle krasne plazi to neslusi. Poposli jsme kus dal, kde u jednoho z hotelu to meli dost odklizene a usidlili se tam, abysme se mohli jit aspon vykoupat. Asi tak po hodine nas ale z plaze vyhnal pekny dest. I kdyz se to relativne rychle vybralo, uz jsme se tam nevraceli, hlavne Dada to se slunickem trochu prehnal :o)
Druhy den jsem tedy stravila dopoledne na plazi sama nebot Dada nemel na slunicko ani pomysleni. Odpoledne jsme se sli aspon podivat na mistni ruiny. Zase trosku odlisne od Palenqe a hlavne polohu si lepsi uz vybrat nemohli. Sedi na utesu, odkud je krasny vyhled na siry ocean. Dneska jsou jednotlive ruiny domovem spousty leguanu. Vyhrivaly se na kamenech, kam jen se clovek podival tak si dovedete predstavit, jak me bylo od nich tezke s mym fotakem odtrhnout :o)
Na dalsi den jsme si vyridili vylet do jednoho z nejdulezitejsich mayskych mest Chichen Itza. Tentokarat jsme jeli s cestovkou, protoze v ramci vyletu bylo koupani v cenote a navsteva mestecka Valladolid. Hlavni pyramida El Castillo symbolizuje maysky kalendar. Ma 4 schodiste, kazde z nich ma 91 schodu a kdyz se k tomu pripocte schod u hlavniho vchody, dostaneme se k poctu dni v roce, tudiz 365. Dole po stranach hlavniho schodiste jsou vytesany hlavy hada a na vrcholu pyramidy jejich ocasy. Pri jarnim slunovratu a zimni rovnodennosti dochazi diky hre svetla a stinu k tomu, ze hlavy a ocasy se spoji a rozvlni se jako zivy had.
Dalsi zajimavosti je hriste, kde se odehravali tzv. micove hry. Je nejvetsim hristem sveho druhu. Pravidla hry nejsou dosud znama, ale z reliefu podel hriste to vypada, ze to byla hra o zivot a smrt, kde to koncilo usekavanim hlav porazeneho.
Kdyz jsme se pekne upekli ve vlastni stave, odvezli nas k nedaleke cenote, kde se da koupat. Voda krasne cista a teplota naprosto osvezujici. Krasny zazitek! Mayove byli na cenotech zavisli nebo v celem Yukatanu neni zadny nadzemni zdroj vody.
Na dalsi den jsme si naplanovali prejezd do Belize, tentokrat vsak pres den, protoze jsme nevedeli, jak to bude na hranicich.

Palenque

28. - 29. 2. 2012
Kdyz jsem se potkala s Dadou tak jsem cekala, ze po ceste letadlem a dalsi dlouhou nocni cestou autobusem pujde rovnou spat, ale opak byl pravdou. Shodil batoh, najedl se a uz jsme sedeli v colectivo smer ruiny.
Ruiny mayskeho mesta Palenque jsou rozprostreny na plose 15km3, ale pouze hlani centralni cast byla zatim odhalena z dzungle. Je to krasne upraveny areal a na vsechny chramy se da vylezt a je z nich krasny vyhled do okoli. Je tam take hezky vodopad, kde jsme potkali skupinku turistu a oni to byli Cesi :o) Ja jsem byla hned odhalena diky Krteckovi, ktery se mnou cestuje na batuzku tak jsme prohodili par vet a sli si zase po svych.
Uz asi za dve hodiny jsme to meli probehnuty krizem krazem a vratili jsme se do chaticy, kde mi Dada padnul za vlast jeste nez jsem za sebou stacila zavrit dvere :o)
Na dalsi den byl v planu vylet k nedalekym vodopadum Agua Azul. Od nekolika lidi jsme slyseli, ze jet tam s cestovkou nema smysl, je to predrazene a je to v podstate jen cena za cestu.
Rano jsme uz rovnou s batohama jeli do mesta, koupili listek na noc do Tulum a chytili colectivo, ktere nas odvezlo k odbocce z hlavni silnice. Tam jsme si chytli taxika a dojeli az na misto. Dosli jsme nahoru podel reky kam jen to slo a porad bylo na co koukat a fotit. Voda krasne tyrkysova a v nekterych mistech se dalo i koupat.
Zpatky k hlani silnici jsme se nechali odvezt asi v pul treti, ale tam uz cekali ctyri lidi na colectivo zpet do Palenque, nekteri uz pres pul hodiny. Busiky, ktery tam stavi, jedou z Ocosingo, tak ze dost casto uz plny. Par jich tam zastavilo, ale bohuzel misto nemeli. Uz jsme si delali legraci, ze si nakonec budeme muset zaplatit taxika, ti na nas porad pokrikovali za kolik nas odvezou. To by se nam pak ten vylet s cestovkou vyplatil :o) Nakonec nejaky lidi odjeli a po hodine cekani se i na nas dostalo, tak ze do mesta jsme prijeli o krasne tri hodiny drive, nez nam jel bus. Meli jsme pred sebou 11h jizdy, ale nastesti to byl zase ten pohodlnej autobus tak se to dalo dobre zvladnout.

Do tretice vseho dobreho...

26. - 27. 2. 2012
Rano jsem se konecne dostala k tomu, bych sla na skype a zavolala domu. Uz jsem si to rikala par dni, ale diky casovemu posunu se k tomu nikdy v tu pravou chvili nedostala. Tentokrat to klaplo vyborne, protoze doma byli vsichni pohromade tak stacil jen jeden telefonat :o)
Jeste pred tim jsem se domluvila s Noam, ze zajedeme do souseni vesnice San Juan Chamula. Vybehli jsme tedy na mistni trh, odkud jezdi colectivo. Nemuseli jsme ani cekata a behem chvile byli na miste. Je to mala vesnicka jeste vyse v horach asi 2200m n.m. Ziji tam lide mayskeho kmene Tzotzil. Zajimavosti tohoto mista je mistni kostel. Bohuzel se tam nesmi fotit, ale je to opravdu zazitek. Podel celeho kostela je rozsviceno stovky svicek, po obvodu v zasklenych skrinkach vystaveni ruzni svati a podlaha vystlana jehlicim. Lide sem prichazeji s ruznymi modlitbami. Mistni lecitele urci diagnozu a predepisi "lecbu". Jedna se o ruzne barevne a velke svicky, ktere sem lide chodi zapalovat. Prilepi je na zem v danem poradi a tzotzilskym jazykem se modli. V zavaznejsich pripadech nestaci jen svicky, ale je treba i kure. K tomu se popiji vysoce slazeny napoj, tak ze jsou vsude videt Coca-Coly nebo Pepsi ci jim podobne napoje.
Venku na namesticku pred kostelem bylo sposty skupinek lidi, kteri sedeli, jedli, pili a zpivali. Netusime jake tyto setkani mely vyznam, ale rozhodne podivana to byla.
Prosli jsme si mistni trh a nemuseli zase nijak dlouho cekat na odvoz domu. Tam jsme se kazdy rozesli svoji cestou. Ja jsem sla dodelat konecne to nahravani fotek na internet, abyste mohli videt, o cem vam tu pisu.
Na dalsi den jsem mela naplanovany presun do Palenque. Premyslela jsem, jesti jet normalnim busem nebo pekne s mistnima colectivem. Jediny, co jsem o teto ceste slysela bylo, ze na useku mezi dalsim mestem Ocosingo, kde se musi prestoupit na dalsi colectivo, se obcas busy prepadavaji. Ale to jen v nocnich hodinach. Celkove je to samozrejme levnejsi a i asi o pul hodiny rychlejsi.
Z hostelu jsem odesla asi v deset a uz za pul hodiny sedela v colectivo a jela smer Ocosingo. Prvda, byla jsem jediny cizinec, ale vejde se tam asi jen jedenact lidi, takze nic divnyho :o) Opravdu presne za dve hodiny jsme byli v Ocosingo, kde si me hned odchytli na pripoj do Palenque. Za dalsi dve a pul hodiny jsme byli na miste bez sebemensich problemu. Sem tam chybel kus silnice, jak se jim to asi pri veky vode sesulo, ale jinak to slo jako po masle :o) Tam jsem nasla dalsi colectivo, aby me odvezli do dzungle pobliz ruin, kde jsem mela vybrany ubytovani v Margarita & Ed Cabanas. Moc hezky chaticky, na muj vkus trosku luxus, ale rikala jsem si, ze kdyz zitra prijede Dada (muj jednou mozna ze svagr) tak at si muze po ceste hezky odpocinout.

San Cristobal na pokracovani

25. 2. 2012
V sobotu jsem mela domluveny vylet na kanon Sumidero s myma novyma ceskyma kamaradama :o) Z mesta jsme odjeli neco po devate. Pocasi vypadalo ne moc privetive, ale i pres to jsem si vzala sortky, cehoz jsem pozdeji trochu litovala. Kdyz jsme dojeli k rece tak prselo a lodka byla samozrejme bez strechy, ale nez jsme nasedli tak nastesti prestalo. Pruvodce na lodi mluvil pouze spanelsky, a tak jsem se s Tomasem musela spolehat na Davidovo preklad :o) Jestli nam to teda prekladal spravne ;o) (jsem to ale  drza, vid Davide) tak jsme se dozvedeli, ze skaliska kanonu v jednom bode dosahuji az uctyhodnych 1000m a nejhlubsi misto na rece je 250m, teda jestli si dobre pamatuji :o) Behem cesty jsme se kochali nejenom skalisky porostlymi kaktusy, ale videli jsme i krokodyla odpocivajiciho na brehu a hejno supu a spousta volavek vsude podel reky.
Po ceste zpatky jsme se jeste zastavili v mestecku Chiapa de Corzo, kde jsme ochutnali nejake mistni pecivo a v pul treti uz byli zase zpatky v San Cristobal.
Pocasi se trochu umoudrilo, ale byla porad zima, tak jsme se sebrali a sli do Muzea kavy. Pak jsme si zasli na kafe, ale netusili, co nas ceka. Byl to opravdovy zazitek, jak nam to slecna servirovala. Pak jsme si sli na chvili odpocinout do hostelu a ja hlavne se sla prioblict :-) Na veceri jsme sli do spravne mistni "tortiliarny" :-) Bylo to snad zatim to nejlepsi jidlo, ktere jem tu mela! Po ceste zpatky domu jsme se zastavili jeste na drink a kdyz jsme prisli na hostel, tak tam byl zapaleny krb tak jsme si prisedli a klabosili s ostatnimi.