Jezero Atitlan = jedna velka party :o)

20. - 24. 3. 2012
Do Panajachel jsem prijela dopoledne oblibenym "chicken busem" (mistni autobusy, coz jsou stare americke skolni autobusy pomalovane, kam nastouchaji co nejvic lidi, sedi si pomalu na hlavach, batohy na strese a jede se.) kolem desate a diky spatnemu pocasi jsem ani jezero nevidela, natoz pak okolni sopky. Prosla jsem se po meste a kdyz zacalo zase prset tak jsem sla na internet dat nejake fotky. Vecer jsem sla na neco k jidlu a doufala, ze zitra bude lip. Tak ze zase jeden den o samote po hodne dlouhe dobe :o) Rano jsem si privstala a po seste vybehla k jezeru a docela se to i vyplatilo. Nejvetsi sopka byla stale v mracich, ale jinak slunicko trochu prosvitovalo tak jsem rychle udelala par fotek a sla si sbalit svych par svestek, abych se presunula do San Pedro na druhe strane jezera.
Po ceste k lodi jsem potkala par, Nemku s Guatemalcem. Byli moc mili tak jsem zase vyzvedela tak potrebne cestovatelske informace a netrvalo dlouho nez se lod naplnila a jeli jsme. Pocasi bohuzel nebylo o moc lepsi nez vcera odpoledne, ale aspon neprselo. Meli jsme dokonce namireno do stejneho hotelu Peneleu. Je to moc hezky a hlavne levny hotylek se trema terasama, kam jsme se hned na chvili usadili, a pak spolecne vyrazili na obed. Pak uz jsme sli kazdy svou cestou, ja jasem sla po mestecku, porozhlidnout se, co kde je. Hlavne je vsechno pekne do kopce :o)
Kdyz jsem se vratila zpatky, udelala jsem si kavicku a sla si sednout na terasku. Tam jsem se dala do reci s Michalem. Je to Polak, ktery uz toho ma hodne procestovano a je z nej skoro mistni :o) Prokecali jsme se az do vecera a on mi vzal na mistni trh, kde delaji tortili s masem a calamadou za neuveritelnych Q5 a je to mooooc dobry. Pak jsme sli na pivko a nahodou jde okolo Kelly, se kterym jsem v Antigua slavila sve narozeniny :o) Spolecne jsme se premistili do Buddha Bar, kde mela byt pry ziva hudba a taky ze jo. Jeden American tam hral super na kytaru. Uplne nahodou jsem v tom hluku zaslechla cestinu, myslela jsem, ze se mi to jen zdalo, ale byla to skupina ctyr Cechu! Skvele jsme popovidali a byl dalsi duvod proc zustat jste o chvili dele. Tak se nam tam zalibilo a bohuzel jsme vypili trosku vic nez bylo zdravo a v jednu pomohli zavrit :o)
Druhy den jsem sla s Michalem na prochazku. V pruvodci pisou, ze by clovek mel jit s mistnim pruvodcem, ale kdyz on je vlastne tak tochu mistni tak jsme vyrazili sami. Lodkou jsme popojeli do San Marco odkud jsme sli pesky az do Santa Cruz. Krasna prochazka podel jezera pres kopce a vesnicky a i pocasi uz bylo lepsi, a tak i nejake vyledy byly. Porad cele jezero bylo v takovem oparu, ale i tak nadhera. Vecer se bohuzel podobal tomu predchozimu, meli jsme zase spicha s Cechackama a Kellym v Buddha Bar, ale tentokrat to bylo klidnejsi a sli jsme i driv domu.
Dals den jsme zase vyrazili s Michalem na prochazku, tentokrat na opacnou stranu na vyhlidku na zatoku. Po ceste u jednoho domu na nas pekne stekali dva psi za plotem, najednou se zpoza nej dostali k nam a byli razem kamaradi a sli zbytek cesty az na vyhlidku s nama. Po ceste zpatky jsem se zastavila u Cechacku na navstevu. Byli po narocnem vystupu na sopku tak jsme zasli na neco k jidu.  A vecer? Ano, spravne :o) Buddha Bar ve stejne sestave a zase do zaviracky... Dalsi den uz byla unava velika, tak ze jediny na co jsme se zmohli bylo jit dat vyprat moje pradlo a vyzjistit, jestli zitra pojede autobus smer hranice do Salvadoru. Byla nedele a Michal se obaval, ze by to nemuselo jet, nebot to neni zrovna ten z nejpouzivanejsich prechodu do Salvadoru.

Narozeniny v Antigua

18. - 20. 3. 2012
Cesta super luxusnim autobusem do Antigua probehla uplne klidne, a pak ze se v Guatemale neda jezdit autobusem pres noc :o) Ne, delam si legraci, opravdu by se to nemelo podcenovat, ale tato trasa je pry pres noc bezpecna. V Guatemala City na me i dalsi turisty cekal chlapik, ktery nas nalozil do minibusu a odvezl do Antigua, kde jsme byli uz po sedme rano. Dala jsem se do skupiny s dalsima trema lidma a sli jsme hledat ubytovani. Vzhledem k tomu, ze slo o tzv. Holly Week neboli cas predchazejici Velikonocim, bylo vsude dost plno. Nakonec se prece jen neco naslo, nebylo to nejlevnejsi, ale co se dalo delat. Shodou okolnosti to byl den mych narozenin a trochu jsem se bala, ze je stravim sama. S lidma, se kteryma jsem hledala ubytovani jsem sla na snidani, ale abych s nima chtela jit slavit narozeniny, to zas ne. Az tak jsme si do oka nepadli. Sla jsem se projit po meste a zavolat domu. Krasny mestecko, ktery me hodne pripominalo San Cristobal de Las Casas v Mexiku. Vsude bylo spousta lidi, na ulicich se prodavalo uplne vsechno a pripravovalo se na velke procesi.
Vedela jsem, ze Kelly, jeden Kanadan z nasi skupiny z Flores, by mel byt taky v Antigua tak jsem mu napsala a potkali jsme se a mela jsem tak nekoho s kym jit zapit ty moje narozky :o) Sli jsme se spolecne podivat na to procesi. Lide prochazeji mesto a nesou nabozenske obrazy a sochy z mistnich kostelu k ucteni ukrizovani Krista. Tolik lidi pohromade jsem uz zase dlouho nevidela. Sjizdi se sem cele okoli, opravdova podivana. Pak jsme sli na veceri a na drink a Kelly rekl cisnikum, ze mam narozeniny tak oni prisli s rechtackama a dalsima blbostma, neco zahrali, dali mi na hlavu sombrero a nalili mi nejakyho panaka, kteryho zapalili a me nezbylo nic jinyho nez to vypit :o)
Na dalsi den jsme meli naplanovany vylet na nedalekou sopku Pacaya. Z Antigua jsme vyjizdeli uz v sest ramo a pocasi nam pralo. Meli jsme krasne vyhledy na okolni sopky, ale  az na samy vrchol 2552m vysoke sopky jsme nesli. Je aktivni a pred necelymi dvema lety vybouchla tak se asi boji tam lidi vodit. Vzali nas na vyhlidku do vysky asi 2350m a i tak to stalo za to!
Dalsi den jsme se rozjeli kazdy svou cestou. Ja jsem sla na mistni autobus k jezeru Atitlan do Panajachel, ktery podle pruvodce mel jet v sedm rano kousek od posty. Jeste vecer pred tim jsem se tam sla podivat, abych vedela, kde to je. Byla jsem tam nastoupena uz po pul a dokonce tam cekal uz dalsi par turistu. Bylo pekne hnusne, prselo a nikdo jiny nikde nebyl ani autobus. Rikali jsme si, ze to bud nejede nebo od nekud jinud. Neco malo pred sedmou to uz asi jeden mistni nevydrzel se na ty zmateny turisty koukat tak za nama prisel a odvedl nas o dva bloky dale, kam akorat prijizdel autobus :o) Celi radostni jsme do nej naskakali a vydali se na trihodinovou kostrbatou cestu.

Hura do Guatemaly

13. - 17. 3. 2012
Rano jsme byli domluveni s nasim "nejlepsim belizkym kamaradem" Rudym, ze nas odveze primo do Flores. Kdyz nas byla cela skupina tak jsme si rekli, ze to za to bude stat a zjednodussime si prechod pres hranice. Vyzvedl nas u hostelu, ale zadny minibus to nebyl. Jen vetsi rodinne auto pro osm lidi, ale nas bylo 6  jel s nama Rudy se zenou a ridic. Sedeli jsme tam namackany jak sardinky s veskerou bagazi, ale nastesti to na hranice bylo asi jen 10km tak to slo. Tam jsme museli zaplatit vystupni dan a Rudy za nas vse vyridil. Na druhe strane jsme uz naskakali do normalniho minibusu a za necele dve hodiny byli u Jezera Peten Itzana ostruvku Flores, ktery je s pevninou spojen jen kratkym mostem.
Uz pred tim nam Rudy povidal o kamaradovi, ktery ma na Flores hotel, a ze nas tam vezme. Povidal ale neco o US$25 za pokoj, coz by nikdo z nas neplatil tak jsme se predem domluvili, ze tam nejdem. Vysadili nas primo u dveri a kluky odchytili, aby se tam sli podivat. Ja jsem jen vylozila batohy a cekala na zbytek. Ty ale prisli s tim, ze je to moc hezky, a ze to ukecali na US$8 na osobu. Musela jsem uznat, ze to je fakt super za ty penize, tak ze jsme se nakonec v Hotelu Las Mes de La Maya ubytovali.
Rudy se tam jeste dlouho motal a my meli hruzu, ze nas bude chtit zase nekde provazet, ale nastesti se rozloucil a odjel. Tak ze jinymi slovy, jestli nekdo pojede do San Ignacio, nebudte tak hloupi jako my a nenechte se od Rudyho ukecat! Jak se rika, clovek ma verit svemu prvnimu pocitu a me se od zacatku nelibil, ale je jednoduche se nechat strhnout skupinou ostatnich. Nechci, aby to vyznelo spatne, celkove jsme si to moc uzili, ale asi spis to bylo tim, ze jsme byli tak dobra skupina a vsichni si vzajemne padli do oka :o)
Na dalsi den jsme si vyridili bus na ruiny Tikal na krasnych 4.30 rano :o)
Vstavani bylo narocne, ale stalo to za to. U ruin jsme byli v sest a pak uz jsme jen chodily od jedne pyramid k druhe, vylezli jsme na kazdou pristupnou a uzivali si pohody v dzungli. Hlavne vyhled z Temple IV js naprosto uzasnej a takhle brzo rano poslouchat probouzejici se dzungli, jsme vydrzeli hodne dlouho.
Po narocnem dopoledni jsme si chteli dat slofika, ale nez jsme se k tomu dostali, bylo receno, ze se jde na pivo, protoze to byl posledni vecer, kdy jsme tam byli vsichni pohromade. No co vam budu vypravet, u jednoho to neskoncilo :o) Rano bylo trochu narocny, Tim s Char nebyli schopni vylezt az do odpoledne, Kelly plan dodrzel a odjel a ja s Troyem jsme se zmohli na prochazku po meste. Odoledne jsme se sli natahnout k jezeru a proste odpocivat. Ja s Dadou jsme stejne uz zadne plany nemeli, protoze jsme tam byli jeste dalsi tri dni. Vecer jsme se rozloucili se zbytkem skupiny a sli brzo spat :o)
Dalsi dva dny stravene na brehu jezera byli hodne lenive, plavani, opalovani a vytvareni fotoalb pro vas :o)
S Dadou jsem se rozloucila v sobotu vecer, kdy jsem odjizdela nocnim autobusem do Antigua a on pak druhy den brzo rano smer Mexiko a zpatky domu.