Karibik vita...

1. - 3. 2012
Do Tulum jsme prijeli brzo rano a rovnou jsme s nechali odvezt do ubytovani na plazi, kde Dada asi pred 10 lety byl. Za 10 let se tato cas hodne zmenila a z levneho ubytovani je dneska docela slusny resort, coz si samozrejme nemuzeme dovolit :o) Nechali jsme si tam batohy a vydali se hledat neco levnejsiho. Usli jsme asi 2km a nasli hodne jednoduchou chaticku kousicek od plaze. Cenu jsme jeste trochu usmlouvali, kdyz jsme se tam panovi upsali na tri noci.
Hned jsme vzali plavky na sebe a vrhli se na plaz. Pisek krasne bily, more hralo vsemi odstiny modre a zelene a plaz se tahla daleko na obe strany. Jediny, co me trochu zklamalo byly spousty ras vyplavenych na brehu. To mi trochu do mych predstav o Karibku nezapadalo. Nevim, jestli je jen spatne obdobi, ale rozhodne takhle krasne plazi to neslusi. Poposli jsme kus dal, kde u jednoho z hotelu to meli dost odklizene a usidlili se tam, abysme se mohli jit aspon vykoupat. Asi tak po hodine nas ale z plaze vyhnal pekny dest. I kdyz se to relativne rychle vybralo, uz jsme se tam nevraceli, hlavne Dada to se slunickem trochu prehnal :o)
Druhy den jsem tedy stravila dopoledne na plazi sama nebot Dada nemel na slunicko ani pomysleni. Odpoledne jsme se sli aspon podivat na mistni ruiny. Zase trosku odlisne od Palenqe a hlavne polohu si lepsi uz vybrat nemohli. Sedi na utesu, odkud je krasny vyhled na siry ocean. Dneska jsou jednotlive ruiny domovem spousty leguanu. Vyhrivaly se na kamenech, kam jen se clovek podival tak si dovedete predstavit, jak me bylo od nich tezke s mym fotakem odtrhnout :o)
Na dalsi den jsme si vyridili vylet do jednoho z nejdulezitejsich mayskych mest Chichen Itza. Tentokarat jsme jeli s cestovkou, protoze v ramci vyletu bylo koupani v cenote a navsteva mestecka Valladolid. Hlavni pyramida El Castillo symbolizuje maysky kalendar. Ma 4 schodiste, kazde z nich ma 91 schodu a kdyz se k tomu pripocte schod u hlavniho vchody, dostaneme se k poctu dni v roce, tudiz 365. Dole po stranach hlavniho schodiste jsou vytesany hlavy hada a na vrcholu pyramidy jejich ocasy. Pri jarnim slunovratu a zimni rovnodennosti dochazi diky hre svetla a stinu k tomu, ze hlavy a ocasy se spoji a rozvlni se jako zivy had.
Dalsi zajimavosti je hriste, kde se odehravali tzv. micove hry. Je nejvetsim hristem sveho druhu. Pravidla hry nejsou dosud znama, ale z reliefu podel hriste to vypada, ze to byla hra o zivot a smrt, kde to koncilo usekavanim hlav porazeneho.
Kdyz jsme se pekne upekli ve vlastni stave, odvezli nas k nedaleke cenote, kde se da koupat. Voda krasne cista a teplota naprosto osvezujici. Krasny zazitek! Mayove byli na cenotech zavisli nebo v celem Yukatanu neni zadny nadzemni zdroj vody.
Na dalsi den jsme si naplanovali prejezd do Belize, tentokrat vsak pres den, protoze jsme nevedeli, jak to bude na hranicich.

Palenque

28. - 29. 2. 2012
Kdyz jsem se potkala s Dadou tak jsem cekala, ze po ceste letadlem a dalsi dlouhou nocni cestou autobusem pujde rovnou spat, ale opak byl pravdou. Shodil batoh, najedl se a uz jsme sedeli v colectivo smer ruiny.
Ruiny mayskeho mesta Palenque jsou rozprostreny na plose 15km3, ale pouze hlani centralni cast byla zatim odhalena z dzungle. Je to krasne upraveny areal a na vsechny chramy se da vylezt a je z nich krasny vyhled do okoli. Je tam take hezky vodopad, kde jsme potkali skupinku turistu a oni to byli Cesi :o) Ja jsem byla hned odhalena diky Krteckovi, ktery se mnou cestuje na batuzku tak jsme prohodili par vet a sli si zase po svych.
Uz asi za dve hodiny jsme to meli probehnuty krizem krazem a vratili jsme se do chaticy, kde mi Dada padnul za vlast jeste nez jsem za sebou stacila zavrit dvere :o)
Na dalsi den byl v planu vylet k nedalekym vodopadum Agua Azul. Od nekolika lidi jsme slyseli, ze jet tam s cestovkou nema smysl, je to predrazene a je to v podstate jen cena za cestu.
Rano jsme uz rovnou s batohama jeli do mesta, koupili listek na noc do Tulum a chytili colectivo, ktere nas odvezlo k odbocce z hlavni silnice. Tam jsme si chytli taxika a dojeli az na misto. Dosli jsme nahoru podel reky kam jen to slo a porad bylo na co koukat a fotit. Voda krasne tyrkysova a v nekterych mistech se dalo i koupat.
Zpatky k hlani silnici jsme se nechali odvezt asi v pul treti, ale tam uz cekali ctyri lidi na colectivo zpet do Palenque, nekteri uz pres pul hodiny. Busiky, ktery tam stavi, jedou z Ocosingo, tak ze dost casto uz plny. Par jich tam zastavilo, ale bohuzel misto nemeli. Uz jsme si delali legraci, ze si nakonec budeme muset zaplatit taxika, ti na nas porad pokrikovali za kolik nas odvezou. To by se nam pak ten vylet s cestovkou vyplatil :o) Nakonec nejaky lidi odjeli a po hodine cekani se i na nas dostalo, tak ze do mesta jsme prijeli o krasne tri hodiny drive, nez nam jel bus. Meli jsme pred sebou 11h jizdy, ale nastesti to byl zase ten pohodlnej autobus tak se to dalo dobre zvladnout.

Do tretice vseho dobreho...

26. - 27. 2. 2012
Rano jsem se konecne dostala k tomu, bych sla na skype a zavolala domu. Uz jsem si to rikala par dni, ale diky casovemu posunu se k tomu nikdy v tu pravou chvili nedostala. Tentokrat to klaplo vyborne, protoze doma byli vsichni pohromade tak stacil jen jeden telefonat :o)
Jeste pred tim jsem se domluvila s Noam, ze zajedeme do souseni vesnice San Juan Chamula. Vybehli jsme tedy na mistni trh, odkud jezdi colectivo. Nemuseli jsme ani cekata a behem chvile byli na miste. Je to mala vesnicka jeste vyse v horach asi 2200m n.m. Ziji tam lide mayskeho kmene Tzotzil. Zajimavosti tohoto mista je mistni kostel. Bohuzel se tam nesmi fotit, ale je to opravdu zazitek. Podel celeho kostela je rozsviceno stovky svicek, po obvodu v zasklenych skrinkach vystaveni ruzni svati a podlaha vystlana jehlicim. Lide sem prichazeji s ruznymi modlitbami. Mistni lecitele urci diagnozu a predepisi "lecbu". Jedna se o ruzne barevne a velke svicky, ktere sem lide chodi zapalovat. Prilepi je na zem v danem poradi a tzotzilskym jazykem se modli. V zavaznejsich pripadech nestaci jen svicky, ale je treba i kure. K tomu se popiji vysoce slazeny napoj, tak ze jsou vsude videt Coca-Coly nebo Pepsi ci jim podobne napoje.
Venku na namesticku pred kostelem bylo sposty skupinek lidi, kteri sedeli, jedli, pili a zpivali. Netusime jake tyto setkani mely vyznam, ale rozhodne podivana to byla.
Prosli jsme si mistni trh a nemuseli zase nijak dlouho cekat na odvoz domu. Tam jsme se kazdy rozesli svoji cestou. Ja jsem sla dodelat konecne to nahravani fotek na internet, abyste mohli videt, o cem vam tu pisu.
Na dalsi den jsem mela naplanovany presun do Palenque. Premyslela jsem, jesti jet normalnim busem nebo pekne s mistnima colectivem. Jediny, co jsem o teto ceste slysela bylo, ze na useku mezi dalsim mestem Ocosingo, kde se musi prestoupit na dalsi colectivo, se obcas busy prepadavaji. Ale to jen v nocnich hodinach. Celkove je to samozrejme levnejsi a i asi o pul hodiny rychlejsi.
Z hostelu jsem odesla asi v deset a uz za pul hodiny sedela v colectivo a jela smer Ocosingo. Prvda, byla jsem jediny cizinec, ale vejde se tam asi jen jedenact lidi, takze nic divnyho :o) Opravdu presne za dve hodiny jsme byli v Ocosingo, kde si me hned odchytli na pripoj do Palenque. Za dalsi dve a pul hodiny jsme byli na miste bez sebemensich problemu. Sem tam chybel kus silnice, jak se jim to asi pri veky vode sesulo, ale jinak to slo jako po masle :o) Tam jsem nasla dalsi colectivo, aby me odvezli do dzungle pobliz ruin, kde jsem mela vybrany ubytovani v Margarita & Ed Cabanas. Moc hezky chaticky, na muj vkus trosku luxus, ale rikala jsem si, ze kdyz zitra prijede Dada (muj jednou mozna ze svagr) tak at si muze po ceste hezky odpocinout.

San Cristobal na pokracovani

25. 2. 2012
V sobotu jsem mela domluveny vylet na kanon Sumidero s myma novyma ceskyma kamaradama :o) Z mesta jsme odjeli neco po devate. Pocasi vypadalo ne moc privetive, ale i pres to jsem si vzala sortky, cehoz jsem pozdeji trochu litovala. Kdyz jsme dojeli k rece tak prselo a lodka byla samozrejme bez strechy, ale nez jsme nasedli tak nastesti prestalo. Pruvodce na lodi mluvil pouze spanelsky, a tak jsem se s Tomasem musela spolehat na Davidovo preklad :o) Jestli nam to teda prekladal spravne ;o) (jsem to ale  drza, vid Davide) tak jsme se dozvedeli, ze skaliska kanonu v jednom bode dosahuji az uctyhodnych 1000m a nejhlubsi misto na rece je 250m, teda jestli si dobre pamatuji :o) Behem cesty jsme se kochali nejenom skalisky porostlymi kaktusy, ale videli jsme i krokodyla odpocivajiciho na brehu a hejno supu a spousta volavek vsude podel reky.
Po ceste zpatky jsme se jeste zastavili v mestecku Chiapa de Corzo, kde jsme ochutnali nejake mistni pecivo a v pul treti uz byli zase zpatky v San Cristobal.
Pocasi se trochu umoudrilo, ale byla porad zima, tak jsme se sebrali a sli do Muzea kavy. Pak jsme si zasli na kafe, ale netusili, co nas ceka. Byl to opravdovy zazitek, jak nam to slecna servirovala. Pak jsme si sli na chvili odpocinout do hostelu a ja hlavne se sla prioblict :-) Na veceri jsme sli do spravne mistni "tortiliarny" :-) Bylo to snad zatim to nejlepsi jidlo, ktere jem tu mela! Po ceste zpatky domu jsme se zastavili jeste na drink a kdyz jsme prisli na hostel, tak tam byl zapaleny krb tak jsme si prisedli a klabosili s ostatnimi.

Pohodicka v San Cristobal

22. - 23. 2. 2012
Do San Cristoba de Las Casas jsme prijeli drive nez bylo v planu, tak ze z nadrazi jsem odchazela uz pred osmou hodinou rano hledat ubytovani. V pruvodci jsem si vybrala jeden hostel a jeste dostala doporuceni od Veroniky, ktera uz nejaky cas v Mexiku cestuje. Bohuzel oba hostely nemely misto v Dorms (coz je spolecne ubytovani pro nekolik lidi v jedne mistnosti, vetsinou s palandama). Vedela jsem, ze tu budu chtit par dni zustat tak cely pokoj se mi platit nechtelo. Pri vychodu z nadrazi mi jeden chlapik dal letacek na nejake ubytovani, tak ze kdyz jsem nepochodila u predchozich, vydala jsem se tam. Jak zjistuji, nemohla jsem si vybrat lepe! Dobry dorms, kde nas nespi vic nez 4-5, snidane v cene, internet zadarmo a to vse za krasnych M$90. Hned jsem se tam seznamila s jednou Nemkou a Australanem, kteri me bohuzel utekli nez jsem se stihla osprchovat. Tak ze na prvni obhlidku mestecka jsem vyrazila sama. Pocasi bylo krasny, zadny vedro, protoze je to polozene v horach ve vysce 1900m. Probehla jsem si vsechny rusne ulicky, nafotila co se dalo a vratila se na chvili do pokoje, abych si dala malyho sloficka, protoze jsem toho prece jen pres noc moc nenaspala.
Pak jsem se vydala ke kostelu Santo Domingo, kde pred nim je trh se vsema moznyma mistnima vytvorama a za nim obrovsky trh s jidlem vseho druhu. Bylo to naprosto uzasne, kolik toho tam maji a jak se to velke mnozstvi vubec muze kdy prodat. Ne vsichni byli ochotni se nechat fotit, tak jsem se bud schovavala nebo si holt nechala zajit chut :o)
Kdyz jsem prisla zpatky na pokoj, tak uz tam byl dalsi spolubydlici Svycar a ten Australan (Ben), tak jsme se domluvili, ze pujdem vecer na pivo a neco k jidlu.
Ve finale jsem cekala s Benem na recepci na dalsi par Francouzu a Italu. Vsichni byli moc faj, podelili jsme se o cestovatelske zkusenosti a dali si par piv pri zive hudbe a pak nasli dalsi hezkou hospudku s opet zivou hudbou, tentokrat jazzem a dali si veceri.
Kazdy den se tady toho hodne deje, ulice jsou porad plne lidi a hudba je slyset z kazdeho rohu.
Dalsi den jsem se s Benem vydala na pruzkum mesta mimo hlavni centrum, byla to pekna prochazka asi na 4 hodiny. Byli jsme dost znaveny, ale uzili si to. Ben odpoledne odjel do Palenque a ja jako nahodou potkala dva kluky Cechy, Davida a Tomase. Oni si zaridili vylet na druhy den do nedalekeho kanonu, tak jsem si to bezela taky zaplatit, abysme trochu pokecali. Na vecer jsem byla domluvena se dvema Ceskama, ktere jsem potkala den pred tim na ulici. Obe tady ziji jiz nejakou dobu, tak tu jsou uz jako doma. Zasly jsme na veceri do mistni hospudky, kam asi bezny turista nedojde, za coz jsem byla moc vdecna a stalo to za to, moc jsme si posmakly. Pak jsem se vratily do centra na sklenicku a rozloucily se.

Vypraveni z Mexika...

20. - 21. 2. 2012
Odlet do Mexika probehl vic nez dobre, pohoda klidek, i na trochu spanku doslo. Na imigracnim tentokrat zadne problemy nebyly a tak jsem byla vpusten do zeme na 180 dni bez jakychkoli otazek. Tak by to melo fungovat vsude, ze? :o)
Jak jsem si jiz dopredu na internetu zjistila, nejjednodussi cesta do Oaxaca je pry z mistniho autobusoveho nadrazi Tapo, radsi nez s prestupem pres Puebla. Na letisti jsem jako prvni vybrala z bankovamatu penize a nasla stanek spolecnosti ADO, coz jsou mistni autobusy prvni tridy a koupila si listek. Pak jsem si vyridila taxika na nadrazi, protoze se mi takhle vecer nechtelo pokouset stesti a snazit se tam dojet mestskou :o) Vse klaplo jak melo a na nadrazi jsem se sla vtirat na nastupiste, ale bylo mi naznaceno, ze tam jeste nemam co delat. Zjistila jsem totiz, ze v Mexiku je o hodinu mene nez na Floride, tak jsem opravdu mela jeste hodne casu do odjezdu.
Autobus prvni tridy byl opravdu pohodlnej a za necelych pet hodin jsme byli na miste. Byly teprve ctyri rano, tak ze porad jeste tma, ale na ulicich byl klid a tak jsem se vydala pesky do hostelu, kde jsem si zarezervovala ubytovani. Bylo to jen kousek za rohem tak 5 min chuze. Dostala jsem maly utulny pokojicek a rovnou ulehla k spanku. Rano me probudil ruch v hostelu, ale zustala jsem pekne lezet do deviti. Sebrala jsem si fotak a batoh, vyzvedla mapku mestecka a vyrazila na obhlidku. Moc mile mestecko, vsude spousta obchudku a restauraci a samozejme turistu. Pocasi bylo opet krasne a teple a tak jsem se brouzdala ulickama a fotila co se dalo. Na hlavnim namesti jsem si sla na chvili sednout do stinu a netrvalo dlouho, aby si ke me prisedl nejaky mistni chlapik a zacal se se mnou vybavovat. Ve finale me chtel vzit na prohlidku mesta, coz jsem se snazila slusne odmitnout a vypadalo to, ze se mi to podarilo a odesel. Nez jsem stacila odejit, byl uz zase zpatky a tentokrat i se svym strycem, ktery je pry basnik a zacal mi tam neco recitovat :o) To uz jsem opravdu nalehala, ze musim jit, tak me po dlouhem louceni propustili :o)
Vecer pri ceste na veceri jsem si zasla koupit vylet na druhy den.
Rano me vyzvedli v hostelu a jelo se... Nejdrive jsme se zastavili v El Tule, kde je pry nejvetsi strom na svete, ktery ma kmen v prumeru 11 metru a je starsi nez 1500 let. Pokracovali jsme dal do vesnicky Teotitlan de Valle, ktera je znama vyrobou vlnenych kobercu, kde nam nazorne predvedli, jak se vlna vyrabi, barvi a jak pak delaji samotne koberce. Dalsi zastavkou byla vyrobna Mezcal, coz je jiny druh Tequily, protoze se vyrabi z jineho kaktusu. Po ochutnani, pro me ne prilis lahodneho napoje, jsme se premistili do Mitla, coz je druha nejdulezitejsi archeologicka zona v Oaxaca state. No a posledni misto na seznamu bylo Hierve El Agua, misto v horach ve vysce 1800m, kde jsou bublajici mineralni prameny. Usazeniny mineralu z pretekajici vody tvori na skaliskach jakoby vodopad. Krasne jsme si to uzili, slunicko palilo o sto sest a hezky jsme poklabosili s parem Americanu.
Zpatky do mesta jsme prijeli az po seste vecer, tak jsem si jen koupila neco k snedku do autobusu, vyzvedla batoh v hostelu a sla na nadrazi, kde jsem mela listek na nocni autobus do San Cristobal de Las Casas.