Narozeniny v Antigua

18. - 20. 3. 2012
Cesta super luxusnim autobusem do Antigua probehla uplne klidne, a pak ze se v Guatemale neda jezdit autobusem pres noc :o) Ne, delam si legraci, opravdu by se to nemelo podcenovat, ale tato trasa je pry pres noc bezpecna. V Guatemala City na me i dalsi turisty cekal chlapik, ktery nas nalozil do minibusu a odvezl do Antigua, kde jsme byli uz po sedme rano. Dala jsem se do skupiny s dalsima trema lidma a sli jsme hledat ubytovani. Vzhledem k tomu, ze slo o tzv. Holly Week neboli cas predchazejici Velikonocim, bylo vsude dost plno. Nakonec se prece jen neco naslo, nebylo to nejlevnejsi, ale co se dalo delat. Shodou okolnosti to byl den mych narozenin a trochu jsem se bala, ze je stravim sama. S lidma, se kteryma jsem hledala ubytovani jsem sla na snidani, ale abych s nima chtela jit slavit narozeniny, to zas ne. Az tak jsme si do oka nepadli. Sla jsem se projit po meste a zavolat domu. Krasny mestecko, ktery me hodne pripominalo San Cristobal de Las Casas v Mexiku. Vsude bylo spousta lidi, na ulicich se prodavalo uplne vsechno a pripravovalo se na velke procesi.
Vedela jsem, ze Kelly, jeden Kanadan z nasi skupiny z Flores, by mel byt taky v Antigua tak jsem mu napsala a potkali jsme se a mela jsem tak nekoho s kym jit zapit ty moje narozky :o) Sli jsme se spolecne podivat na to procesi. Lide prochazeji mesto a nesou nabozenske obrazy a sochy z mistnich kostelu k ucteni ukrizovani Krista. Tolik lidi pohromade jsem uz zase dlouho nevidela. Sjizdi se sem cele okoli, opravdova podivana. Pak jsme sli na veceri a na drink a Kelly rekl cisnikum, ze mam narozeniny tak oni prisli s rechtackama a dalsima blbostma, neco zahrali, dali mi na hlavu sombrero a nalili mi nejakyho panaka, kteryho zapalili a me nezbylo nic jinyho nez to vypit :o)
Na dalsi den jsme meli naplanovany vylet na nedalekou sopku Pacaya. Z Antigua jsme vyjizdeli uz v sest ramo a pocasi nam pralo. Meli jsme krasne vyhledy na okolni sopky, ale  az na samy vrchol 2552m vysoke sopky jsme nesli. Je aktivni a pred necelymi dvema lety vybouchla tak se asi boji tam lidi vodit. Vzali nas na vyhlidku do vysky asi 2350m a i tak to stalo za to!
Dalsi den jsme se rozjeli kazdy svou cestou. Ja jsem sla na mistni autobus k jezeru Atitlan do Panajachel, ktery podle pruvodce mel jet v sedm rano kousek od posty. Jeste vecer pred tim jsem se tam sla podivat, abych vedela, kde to je. Byla jsem tam nastoupena uz po pul a dokonce tam cekal uz dalsi par turistu. Bylo pekne hnusne, prselo a nikdo jiny nikde nebyl ani autobus. Rikali jsme si, ze to bud nejede nebo od nekud jinud. Neco malo pred sedmou to uz asi jeden mistni nevydrzel se na ty zmateny turisty koukat tak za nama prisel a odvedl nas o dva bloky dale, kam akorat prijizdel autobus :o) Celi radostni jsme do nej naskakali a vydali se na trihodinovou kostrbatou cestu.