19. - 21. 10. 2012
Prvni den naseho vyletu za dunami pouste Gobi, jsme prevazne stravili v aute. Museli jsme i menit a po sleze nechat opravit prvni pichlou pneumatiku. Zastavili jsme uprostred stepi, kde jsme se snazili se skamaradit s velbloudama pasoucimi se na obrovskych planinach bez jakychkoli ohrad, ale omezeni ve velkem pohyby tim, ze jim svazou predni nohy tak, aby stale mohli chodit, ale nemohli utikat a delat moc velky kroky. Odpoledne jsme se zastavili u jedne skaly, kam jsme kousek vylezli, abysme se mohli rozhlednout do dalekeho kraje, kde je sotva videt nejake obydli.
Nasli jsme rodinu, co byla akorat v procesu stehovani, tak jsme dostali jiz pekne zateplenout zimni jurtu a bylo to znat! Museli jsme dokonce vetrat, jak se tam hezky oteplilo, jakmile se kaminka rozzhavila. Rano jsme jim pomohli postavit dalsi jurtu. Je k neuvereni, jak jednoduse a rychle to jde. Nevim, jak moc jsme opravdu byli napomocni, nebot pro vsechny z nas to bylo poprve, stavet takove bydleni. Pak jsme se probehli s detickama po okolnich skalach a vydali se zas o "dum" dal...
Prvni zastavka byla u jezera, kde se stado koni snazilo pit ze zamrzleho jezera. Led ale pokryval prevaznou vetsinu brehu. Poradili si ale rychle a jednoduse, proste tak dlouho kopytkem hrabali, az se led prolomil, a tak se mohli v klidu napit :o) Behem cesty k dalsi rodine jsme zastavili na par mistech, abysme si protahli nohy vylezem na skaliska a rozhlidli se do okoli nebo si zavzpominali na detska leta a postavili snehulaka, na kteryho uz bohuzel bylo vsude dost snehu. Kdyz jsme dorazili na misto, kde stravime dnesni noc, bylo jeste relativne brzo, a tak jsme se vydali na prochazku. Rodinka, u ktere jsme spali, nas hned zaukolovala, a ze pry po ceste zpatky mame s sebou privest jejich stado ovci a koz. Kdyz jsme se ptali, jak je pozname, rekli nam, ze tam bude jen jedno. Je pravda, ze kdyz jsem prijizdeli, tak jsme nejake stado videli, ale cert vi, kam se mezi tim podeli a hlavne, jestli to bylo to spravne stado. Obesli jsme to kolem dokola a dokonce i vylezli na skalu, abysme se podivali, kde se zviratka schovavaji, ale nic jsme nevideli, a jako ze je videt hodne daleko :o)
Celi zklamani jsme se vydali na cestu zpatky, kdyz jsme spatrili velke stado. Hned jsme se za nima vydali a zacali je hnat smer obydli nasi rodinky. Pysne jsme napochodovali do jurty a oznamili, ze stado je zde. Pan vysel ven, podival se a suse oznamil, ze to nejsou jeho zviratka :o) No snahu jsme meli...
Chteli jsme byt teda trochu vic napomocni, tak jsme aspon pomohli dojet do nedaleke studny pro vodu a nasbirali kozi bobky, kterymi se zde topi, protoze zrovna v teto casti Mongolska dreva moc neni. Dalsi den jsme se vydali ke znamym "Planoucim utesum" neboli Bayanzag v mongolstine. Tato oblast se proslavila ve dvacatych letech minuleho stoleti, kdy zde byli nalezeny prvni dinosauri vejce a take fosilie. Tam jsme prijeli az pozde odpoledne, tak zbyl cas jen nasbirat topivo a utect pred studenym vetrem do vyhrate jurty.
Rano jsme meli naplanovano, ze se pujdem projit po krasne rude zbarvenych skaliskach, ale probudili jsme se do snehove boure, tak ze jsme akorat popojeli k utesu, kde jsme vylezli z auta a jen tak tak se udrzeli na nohou v tom silnem vetru. Pak uz jsem vyrazili dal na cestu hloubeji do pouste Gobi.
Do Gurvan Saikhan Narodniho Parku, kde jsou i zname nejvyssi duny Khongoryn Els, jsme prijeli pred setmenim a ubytovali se u rodiny, ktera uz byla prestehovana na zimni stanoviste na druhe strane dun. Uzivali jsme si neskutecne vybarveneho zapadu slunce ve spolecnosti stada velbloudu, koz a ovci. K veceri jsme meli domluveno, ze nas nase pruvodkyne Mogi nauci varit tradicni mongolske jidlo Buz. Jsou to takove knedlicky plnene vetsinou skopovym masem s cibuli a cesnekem a nasledne jsou varene v pare nebo smazene. Vypadalo to vcelku jednoduse, ale zpusob, jakym je uzaviraji, byl pro nas nemozny napodobit. Je to takove male umeni, maji na to spousty ruznych hmatu a pokazde to vypada jinak a vzdy krasne, pokud to ovsem delaji mistni. My jsme z toho meli pekny patvary, ale nastesti na chuti to nic nemenilo :o) Nakonec jsme to nandali na naparovac uvarit a podelili jsme se s rodinou o nase vytvory.
Oni nas na oplatku naucili klasickou mongolskou hru, tzv. Kone a Velbloudi. Tato hra se hraje s hlezenimi kustkami z koz ci ovci a kazda strana kustky predstavuje jedno ze zvirat: kun, velbloud, ovce a koza. S temito kustkami se hraje nespocet her, ale kazdopadne se tim clovek zabavi na dlouhy studeny vecer, nebot naucit se cvrnkat do kustek, aby letely tim spravnym smerem, nebo aby dopadly na spravnou stranu je dosti narocne :o)
Prvni den naseho vyletu za dunami pouste Gobi, jsme prevazne stravili v aute. Museli jsme i menit a po sleze nechat opravit prvni pichlou pneumatiku. Zastavili jsme uprostred stepi, kde jsme se snazili se skamaradit s velbloudama pasoucimi se na obrovskych planinach bez jakychkoli ohrad, ale omezeni ve velkem pohyby tim, ze jim svazou predni nohy tak, aby stale mohli chodit, ale nemohli utikat a delat moc velky kroky. Odpoledne jsme se zastavili u jedne skaly, kam jsme kousek vylezli, abysme se mohli rozhlednout do dalekeho kraje, kde je sotva videt nejake obydli.
Nasli jsme rodinu, co byla akorat v procesu stehovani, tak jsme dostali jiz pekne zateplenout zimni jurtu a bylo to znat! Museli jsme dokonce vetrat, jak se tam hezky oteplilo, jakmile se kaminka rozzhavila. Rano jsme jim pomohli postavit dalsi jurtu. Je k neuvereni, jak jednoduse a rychle to jde. Nevim, jak moc jsme opravdu byli napomocni, nebot pro vsechny z nas to bylo poprve, stavet takove bydleni. Pak jsme se probehli s detickama po okolnich skalach a vydali se zas o "dum" dal...
Prvni zastavka byla u jezera, kde se stado koni snazilo pit ze zamrzleho jezera. Led ale pokryval prevaznou vetsinu brehu. Poradili si ale rychle a jednoduse, proste tak dlouho kopytkem hrabali, az se led prolomil, a tak se mohli v klidu napit :o) Behem cesty k dalsi rodine jsme zastavili na par mistech, abysme si protahli nohy vylezem na skaliska a rozhlidli se do okoli nebo si zavzpominali na detska leta a postavili snehulaka, na kteryho uz bohuzel bylo vsude dost snehu. Kdyz jsme dorazili na misto, kde stravime dnesni noc, bylo jeste relativne brzo, a tak jsme se vydali na prochazku. Rodinka, u ktere jsme spali, nas hned zaukolovala, a ze pry po ceste zpatky mame s sebou privest jejich stado ovci a koz. Kdyz jsme se ptali, jak je pozname, rekli nam, ze tam bude jen jedno. Je pravda, ze kdyz jsem prijizdeli, tak jsme nejake stado videli, ale cert vi, kam se mezi tim podeli a hlavne, jestli to bylo to spravne stado. Obesli jsme to kolem dokola a dokonce i vylezli na skalu, abysme se podivali, kde se zviratka schovavaji, ale nic jsme nevideli, a jako ze je videt hodne daleko :o)
Celi zklamani jsme se vydali na cestu zpatky, kdyz jsme spatrili velke stado. Hned jsme se za nima vydali a zacali je hnat smer obydli nasi rodinky. Pysne jsme napochodovali do jurty a oznamili, ze stado je zde. Pan vysel ven, podival se a suse oznamil, ze to nejsou jeho zviratka :o) No snahu jsme meli...
Chteli jsme byt teda trochu vic napomocni, tak jsme aspon pomohli dojet do nedaleke studny pro vodu a nasbirali kozi bobky, kterymi se zde topi, protoze zrovna v teto casti Mongolska dreva moc neni. Dalsi den jsme se vydali ke znamym "Planoucim utesum" neboli Bayanzag v mongolstine. Tato oblast se proslavila ve dvacatych letech minuleho stoleti, kdy zde byli nalezeny prvni dinosauri vejce a take fosilie. Tam jsme prijeli az pozde odpoledne, tak zbyl cas jen nasbirat topivo a utect pred studenym vetrem do vyhrate jurty.
Rano jsme meli naplanovano, ze se pujdem projit po krasne rude zbarvenych skaliskach, ale probudili jsme se do snehove boure, tak ze jsme akorat popojeli k utesu, kde jsme vylezli z auta a jen tak tak se udrzeli na nohou v tom silnem vetru. Pak uz jsem vyrazili dal na cestu hloubeji do pouste Gobi.
Do Gurvan Saikhan Narodniho Parku, kde jsou i zname nejvyssi duny Khongoryn Els, jsme prijeli pred setmenim a ubytovali se u rodiny, ktera uz byla prestehovana na zimni stanoviste na druhe strane dun. Uzivali jsme si neskutecne vybarveneho zapadu slunce ve spolecnosti stada velbloudu, koz a ovci. K veceri jsme meli domluveno, ze nas nase pruvodkyne Mogi nauci varit tradicni mongolske jidlo Buz. Jsou to takove knedlicky plnene vetsinou skopovym masem s cibuli a cesnekem a nasledne jsou varene v pare nebo smazene. Vypadalo to vcelku jednoduse, ale zpusob, jakym je uzaviraji, byl pro nas nemozny napodobit. Je to takove male umeni, maji na to spousty ruznych hmatu a pokazde to vypada jinak a vzdy krasne, pokud to ovsem delaji mistni. My jsme z toho meli pekny patvary, ale nastesti na chuti to nic nemenilo :o) Nakonec jsme to nandali na naparovac uvarit a podelili jsme se s rodinou o nase vytvory.
Oni nas na oplatku naucili klasickou mongolskou hru, tzv. Kone a Velbloudi. Tato hra se hraje s hlezenimi kustkami z koz ci ovci a kazda strana kustky predstavuje jedno ze zvirat: kun, velbloud, ovce a koza. S temito kustkami se hraje nespocet her, ale kazdopadne se tim clovek zabavi na dlouhy studeny vecer, nebot naucit se cvrnkat do kustek, aby letely tim spravnym smerem, nebo aby dopadly na spravnou stranu je dosti narocne :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat