22. 10. - 1. 11. 2012
Rano jsme se probudili opet do krasneho slunecneho dne, bohuzel jen ty teploty by mohly byt vyssi :o) Dneska jsme meli domluvenou vyjizku na velbloudech, tak ze jsme si mohli prispat.
Po jedenacty jsme naskakali na ty chlupaty krasavce a v cele s panem majitelem, jsme vyrazili do pouste. Vzhledem k tomu, ze rodina uz je prestehovana na zimni stanoviste, tak jsme byli od nejvetsich dun Khongoryn Els asi sest hodin jizdy. Vyjeli jsme teda k nedalekym dunam, kde jsme se mohli projit a vyskrabat se na nejvyssi mozne misto, abysme meli vyhled do okoli. Diky obloze bez mracku jsme meli opravdu krasny rozhled, jak az na samotne nejvyssi duny, tak i na druhou stranu do toho placateho prostoru. Behem asi dvou hodin jsme se vratili zpet do naseho tabora, kde uz na nas cekal obed, ktery jsme si dneska mohli vychutnat venku, ve slunecnem zavetri najich jurt.
Program nasich pruvodcu dnes skoncil velbloudim vyletem, tak ze jsem se s Shaunem sebrali a vyrazili na prochazku, sice za trochu mraziveho pocasi, ale za to krasne slunecneho. Nastesti jsme se stihli vratit do zapadu slunce, protoze jinak bysme cestu zpet asi nenasli, i pres to, ze je to jedna velka rovina a nikde nic neni.
Slunce akorat zapadalo, kdyz jsme prisli k nasi jurte, tak jsme popadli fotaky a uzivali si zatim snad nejbarenvnejsiho zapadu slunce.
Na dnesni den pro nas rodinka, u ktery jsme byli ubytovany, pripravila klasicke mongolske barbecue. Sli jsme se podivat, jak se to vsechno pripravuje. Do obrovskeho kotliku se daji kusy masa a proklada se to nazhavenymi kameny a trochou zeleniny. Maso nemohlo byt cerstvejsi, protoze chudaka kozu zabili odpoledne. I pres to, ze ja zadny velky jedlik masa nejsem, musela jsem uznat, ze to bylo teda moc dobry.
Dalsi den jsme vyjeli k znamym dunam Khongoryn Els, coz jsou duny, ktere dosahuji vysky az 300m, 12km sirky a jsou az 100km dlouhe. Rika se jim take Zpivajici duny, diky zvuku, ktery vydava pohybujici se pisek pri zavanu vetru. Tam jsme se vic nez dost vyradili v pisku, ktery jsme meli ve finale v botach, za usima, no proste vsude :o) Kdyz se snazi clovek lezt po tech strmych dunach, pri kazdem kroku sjede o kus zase zpatky, tak ze je to dosti narocne, se vubec nekam dostat :o)
Pak uz jsme naskakali zpet do naseho vozitka a vyrazili k dalsi z hlavnich turistickych destinaci Gobi Gurvansaikhan Narodniho parku, a to Yolyn Am. Je to hluboka uzka souteska, ktera je take nazyvana Udoli supu, a je znama zamrzlym dnem, ktere nekdy nerozmrzne ani v lete.
Na dalsi den jsme meli pripraveny vylet do prirodni rezervace Ikh Nartiim Chuluu. Byla to zaroven posledni prirodni krasa, kterou na tomto vylete uvidime. Dojeli jsme tam az po obede a stezi nasli rodinu, ktera by nas ubytovala, protoze uz byli vsichni odstehovani na sva zimni stanoviste. Meli jsme ale stesti a nasli posledni dve stojici jurty, kde nas nechali prespat. Jurty byly zasazene uprostred majestatnich skalnich utavru, ktere obyvaji hlavne horske ovce a sibirsti kozorozci. Odpoledne jsme stravili lezenim po skaliskach a vecer si uzivali kras hvezne oblohy, tolik hvezd jsem snad jeste nikdy nevidela.
Posledni noc v jurte jsme stravili pitim mistniho piva, hranim karet a vymyslenim novych variant klasicke mongolske hry s kustkami. Rano jsme se priblizili do mesta Sainshad, kde jsem se rozloucila s Danou, Stefanem i Shaunem, kteri sli na vlak a vydali se do Ciny.
Ja, jakozto posledni clen skupiny, jsem spolecne s nasi milou pruvodkyni Mogi odjela zpet do Ulaanbaataru, kde jsem se vratila do Golden Gobi Guesthouse a uzivala si zase modernich vymozenosti, jako je sprcha, elektrina ci internet.
Dalsi den jsme stravila ve meste, dokoupila potrebne veci a setkala se s milym parem franckouzskych kanadanu, se kteryma jsem se domluvila na kratky, dvoudenni vylet do nedalekeho narodniho parku Terejl. Rano jsme meli objednany odvoz do Terejl. Pan nas vyhodil u reky, coz bylo nejblizsi misto k jurtovemu kempu, ktery jsme meli zamluveny, kam se dalo dojet autem. Tam jsem preskakali skoro zamrzlou reku a na druhe strane uz na nas cekal pan s konikem a karkou a odvezl nas primo do kempu. Udelali jsme si peknou prochazku po okoli a pred zapadem slunce prisli jiz do krasne vytopene jurty. Dali jsme si neco k veceri, podelili se o cestovatelske zazitky a sli spat.
Zima nas nenechala moc dlouho spat, tak ze jsme si jeste pred navratem do Ulaanbaatar stihli udelat dalsi prochazku na nedaleky kopecek, odkud se nam naskytly krasne vyhledy do okoli. Cestu zpatky jsme uz nemeli domluvenou, ale bez problemu jsme naskocili na mistni minibus, ktery nas odvezl k hlavni silnici, kde uz jezdili primestske autobusy a jeden z nich nas dovezl primo do centra mesta.
Tim se uzavrela kapitola Mongolsko a dalsi den jsem si sedla na vlak zpet do Pekingu a mela to stesti, ze Caren a Val, kanadani, se kteryma jsem byla pred par dny na vylete, jeli stejnym vlakem, tak jsem mela aspon spolecnost.
Rano jsme se probudili opet do krasneho slunecneho dne, bohuzel jen ty teploty by mohly byt vyssi :o) Dneska jsme meli domluvenou vyjizku na velbloudech, tak ze jsme si mohli prispat.
Po jedenacty jsme naskakali na ty chlupaty krasavce a v cele s panem majitelem, jsme vyrazili do pouste. Vzhledem k tomu, ze rodina uz je prestehovana na zimni stanoviste, tak jsme byli od nejvetsich dun Khongoryn Els asi sest hodin jizdy. Vyjeli jsme teda k nedalekym dunam, kde jsme se mohli projit a vyskrabat se na nejvyssi mozne misto, abysme meli vyhled do okoli. Diky obloze bez mracku jsme meli opravdu krasny rozhled, jak az na samotne nejvyssi duny, tak i na druhou stranu do toho placateho prostoru. Behem asi dvou hodin jsme se vratili zpet do naseho tabora, kde uz na nas cekal obed, ktery jsme si dneska mohli vychutnat venku, ve slunecnem zavetri najich jurt.
Program nasich pruvodcu dnes skoncil velbloudim vyletem, tak ze jsem se s Shaunem sebrali a vyrazili na prochazku, sice za trochu mraziveho pocasi, ale za to krasne slunecneho. Nastesti jsme se stihli vratit do zapadu slunce, protoze jinak bysme cestu zpet asi nenasli, i pres to, ze je to jedna velka rovina a nikde nic neni.
Slunce akorat zapadalo, kdyz jsme prisli k nasi jurte, tak jsme popadli fotaky a uzivali si zatim snad nejbarenvnejsiho zapadu slunce.
Na dnesni den pro nas rodinka, u ktery jsme byli ubytovany, pripravila klasicke mongolske barbecue. Sli jsme se podivat, jak se to vsechno pripravuje. Do obrovskeho kotliku se daji kusy masa a proklada se to nazhavenymi kameny a trochou zeleniny. Maso nemohlo byt cerstvejsi, protoze chudaka kozu zabili odpoledne. I pres to, ze ja zadny velky jedlik masa nejsem, musela jsem uznat, ze to bylo teda moc dobry.
Dalsi den jsme vyjeli k znamym dunam Khongoryn Els, coz jsou duny, ktere dosahuji vysky az 300m, 12km sirky a jsou az 100km dlouhe. Rika se jim take Zpivajici duny, diky zvuku, ktery vydava pohybujici se pisek pri zavanu vetru. Tam jsme se vic nez dost vyradili v pisku, ktery jsme meli ve finale v botach, za usima, no proste vsude :o) Kdyz se snazi clovek lezt po tech strmych dunach, pri kazdem kroku sjede o kus zase zpatky, tak ze je to dosti narocne, se vubec nekam dostat :o)
Pak uz jsme naskakali zpet do naseho vozitka a vyrazili k dalsi z hlavnich turistickych destinaci Gobi Gurvansaikhan Narodniho parku, a to Yolyn Am. Je to hluboka uzka souteska, ktera je take nazyvana Udoli supu, a je znama zamrzlym dnem, ktere nekdy nerozmrzne ani v lete.
Na dalsi den jsme meli pripraveny vylet do prirodni rezervace Ikh Nartiim Chuluu. Byla to zaroven posledni prirodni krasa, kterou na tomto vylete uvidime. Dojeli jsme tam az po obede a stezi nasli rodinu, ktera by nas ubytovala, protoze uz byli vsichni odstehovani na sva zimni stanoviste. Meli jsme ale stesti a nasli posledni dve stojici jurty, kde nas nechali prespat. Jurty byly zasazene uprostred majestatnich skalnich utavru, ktere obyvaji hlavne horske ovce a sibirsti kozorozci. Odpoledne jsme stravili lezenim po skaliskach a vecer si uzivali kras hvezne oblohy, tolik hvezd jsem snad jeste nikdy nevidela.
Posledni noc v jurte jsme stravili pitim mistniho piva, hranim karet a vymyslenim novych variant klasicke mongolske hry s kustkami. Rano jsme se priblizili do mesta Sainshad, kde jsem se rozloucila s Danou, Stefanem i Shaunem, kteri sli na vlak a vydali se do Ciny.
Ja, jakozto posledni clen skupiny, jsem spolecne s nasi milou pruvodkyni Mogi odjela zpet do Ulaanbaataru, kde jsem se vratila do Golden Gobi Guesthouse a uzivala si zase modernich vymozenosti, jako je sprcha, elektrina ci internet.
Dalsi den jsme stravila ve meste, dokoupila potrebne veci a setkala se s milym parem franckouzskych kanadanu, se kteryma jsem se domluvila na kratky, dvoudenni vylet do nedalekeho narodniho parku Terejl. Rano jsme meli objednany odvoz do Terejl. Pan nas vyhodil u reky, coz bylo nejblizsi misto k jurtovemu kempu, ktery jsme meli zamluveny, kam se dalo dojet autem. Tam jsem preskakali skoro zamrzlou reku a na druhe strane uz na nas cekal pan s konikem a karkou a odvezl nas primo do kempu. Udelali jsme si peknou prochazku po okoli a pred zapadem slunce prisli jiz do krasne vytopene jurty. Dali jsme si neco k veceri, podelili se o cestovatelske zazitky a sli spat.
Zima nas nenechala moc dlouho spat, tak ze jsme si jeste pred navratem do Ulaanbaatar stihli udelat dalsi prochazku na nedaleky kopecek, odkud se nam naskytly krasne vyhledy do okoli. Cestu zpatky jsme uz nemeli domluvenou, ale bez problemu jsme naskocili na mistni minibus, ktery nas odvezl k hlavni silnici, kde uz jezdili primestske autobusy a jeden z nich nas dovezl primo do centra mesta.
Tim se uzavrela kapitola Mongolsko a dalsi den jsem si sedla na vlak zpet do Pekingu a mela to stesti, ze Caren a Val, kanadani, se kteryma jsem byla pred par dny na vylete, jeli stejnym vlakem, tak jsem mela aspon spolecnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat