Belize destiva, ...

4. - 6. 3. 2012
Z Tulum jsme vyjeli dopoledne smer Chetumal, coz je prakticky na hranicich. Vedeli jsme, ze odtamtud jede autobus primo do Orange Walk, kam jsme potrebovali. Snad ani zmena autobusu na hranicich by se konat nemela. V Chetumal si nas hned odchytli pro ten spravny autobus, ktery byl jiz belizky. Presne jak pruvodce pise, prebarvene stare americke skolni autobusy, kde hraje halsite mistni hudba. Odhodili jsme si batohy dovnitr a cekali na odjezd, ktery mel byt za pul hodiny, cemuz jsme moc neverili, protoze jsme stale jeste v Mexiku, kde nejaky cas nehraje roli :o) V uplne plnem autobuse jsme behem pul hodiny dojeli na mexickou hranici, kde jsme dostali razitko a popojeli dal. Na belizke strane jsme museli s veskerou bagazi k pasove kontrole, kde se nam po par otazkach otevreli dvere do Belize. Naskakali jsme zpet do autobusu a i pres zastavovani na kazdem roze jsme prijeli na misto vcas.  
Ubytovali jsme se opet s vybornym nacasovanim, protoze jak jsme prekrocili prah, strhl se dalsi slejvak. Kdyz bylo po prehance, kterou mistni nazyvali drobnou sprskou, jsme se sli podivat po mestecku. Je to uplne male, mile mesto, kde se s nama dal kazdy kolemjdouci do reci, vitali nas v zemi, no proste pohodari :o) V ramci obchuzky jsme si vyridili vylet na druhy den na ruiny Lamanai.
Meli jsme byt pristaveni pred devatou v cestovce, odkud nas preveleli k rece. Tam jsme naskocili do pidi lodi a vyzvedli jeste dalsi 4 Kanadany. Uz den pred tim nas upozornovali,  at si vezmeme veci do deste a meli pravdu. Hned rano bylo o poznani chladneji, a tak jsme uz rovnou vyrazili v kalhotech a s bundou v batohu. Netrvalo ani pet minut a uz jsme se oblekali. Cesta po rece byla zajimava, ale diky spatnemu pocasi byl, jinak velmi pestry,  zivot na rece veskery zadny. Prset zacalo tesne pred "konecnou". Vybehli jsme na zacatek trasy a dali si nejdrive obed, jestli si to pocasi nerozmysli. Bohuzel stale prselo, ale nic hrozneho to nebylo tak jsme vyrazili na obchuzku po ruinach. Diky takovemu pocasi jsem toho moc nenafotila, ale co clovek nadela... I tak jsme si to uzili, bylo to zas trosku jine nez ty predchozi, jen byla skoda, ze jsme nevyuzili moznosti na pyramidy vylezt, protoze to dost klouzalo a i tak by z vyhledu asi moc nebylo.
Hlavne cesta domu lodi proti desti byla vyborna, ale nastesti neprselo uz moc dlouho. Zastavili jsme se na miste, kde maji na ovoce naucene opice, ktere se prijdou podivat na lod. Jak usluseli motor lodi, hned se jedna zacala sapat na lod a dostala od pruvodce banan. Ja mela pred sebou krabici od obeda, kde byl jeste jeden. Podala jsem ji ho, a abych dala Dadovi cas na fotku, hned jsem ho nepustila. To jsem ale nemela delat, vrhla po me vrazednej pohled, zaprskala a vycenila na me zuby, tak jsem se s ni mile rada prstala pretahovat :o)
Dalsi den jsme meli naplanovany prejezd na Cay Caulker. Bylo nam vysvetleno, kam jit na autobusove nadrazi, a ze bus do Belize City jede skoro kazdou hodinu. Nasli jsme to bez problemu, jen brana vypadala zavrena. Nelenila jsem a branu jsem zacala otvirat. Z budky vedle hned vybehnul chlapik a s trochu nastvanym tonem rek, ze teda tentokrat jsme sem vpusteni, ale priste musime jit vchodem pro pasazery! :o) Byla to totiz brana pro autobusy :o) Cekali jsme tak pul hodiny a prijel jiz dost zaplneny autobus a my byli mezi temi stastlivci, kteri meli misto k sezeni. Az do Belize to bylo nacpane k prasknuti...
Z nadrazi jsme sli pesky do pristavu, i kdyz nas chteli uvrtat do taxiku, ale rekla jsem, ze mame nohy tak ze to ujdem... Do pristavu jsme prisli skoro nacas, za 20 minut jela lod a opet jak jsme vrocily do haly, zacalo prset. Tak vyhlidky na valeni se u more byly pochmurne. Prselo i behem cesty na ostrov a jeden mistni mi tvrdil, ze je to posledni dest a bude uz jen hezky. Jak rada bych mu verila :o)