2. - 5. 5. 2012
K Angel vodopadum se da dostat pouze letadlem a ja jsem letela z mestecka Ciudad Bolivar. Bylo to malinky letadylko Cessna pro sest osob vcetne pilota a byla jsem tam prekvapive jako jediny cizinec, i kdyz na letisti bylo spousta turistu. Cesta do Canaima trvala asi hodinu a pul a i pres nejake ty mracna byly krasne vyhledy. Na "letisti" na me a ostatni cekal pruvodce a odvezli nas do ubytovani Kavac Tour. Tam jsme dostali pokoje a ja se sla projit na plaz k Laguna Canaima, odkudje krasny vyhled na vodopady. Voda jak v lagune tak v rece je az hneda, coz je pry zpusobene barvivem ze stromu rostoucich vsude kolem. Po obede nas vzali na lod a jelo se k vodopadum Sapo. Kdyz jsme k nim dosli, mohli jsme se na ne dojit podivat z druhe strany cestou za vodopadama. Nejsou nijak vysoke, ale za to siroke a tolik vody padat jsem jeste nevidela. Byl to docela zazitek a ja si samozrejme nemohla nechat ujit prilezitost udelat par fotek za takovou vodni stenou. Dala jsem si pekne fotak do igelitky a vyrazila. Bylo to neco uzasnyho, ale bohuzel muj drahy fotacek si to neuzil tak jako ja a druhy den pri ceste k hlavnim Angel Falls vypovedel sluzbu. Asi mel vody dost, ne ze bych ho vykoupala, ale preci jen igelitka uplne sucha nezustala a me ruce byly taky dost mokry kdyz jsem fotila. Toz byla jsem na sebe dost nastvana, ale uz bylo pozde... Byl tam jeden clovek s podobnym fotakem a rikal, ze mu radne zmoknul a dva dny nefungoval, ale pak se probral a zase bezel jako hodinky. Doufala jsem ve stejny zazrak, ale memu brouckovi se zpatky do prace nejak nechtelo. Dostal teda odpocinek v pytli ryze a ja si dala svoji kartu k jednomu klukovi do fotaku a aspon tak si udelala par fotek u uzasnych Angel Falls. Cesta k nim po rece trvala s prestavkama skoro osm hodin a pak jsme jeste sli asi hodinu na vyhlidku co nejblize k nim. Uz jsem videla dost vodopadu, ale toto byl pohled, pri kterem kazdymu musi spadnout celist :o) Jsou to nejvyssi vodopdy na svete s vyskou 979m. Pro porovnani asi 16 krat vyssi nez Niagara Falls. Pocasi bohuzel zrovna nejlepsi nebylo, ale nastesti se mraky roztrhaly a my si uzivali vyhledu. Pak nas "ubytovali" v kempu hned pres reku, odkud jsme jeste stale z dalky vodopady videli. Dostali jsme veceri a kazdemu byla pridelena houpaci sit pro dnesni noc. Moc hezky zazitek usinat v dzungli pri sumeni ne Niagary :o) ale prijemne hlucne reky...
Rano jsem chtela vstat na vychod slunce a uzit si jeste par poslednich pohledu, ale probudili jsme se bohuzel do destiveho rana a mraky byly tak nizko, ze bylo sotva videt reku :o( Aspon ze po ceste zpatky na lodce se nam postestilo a mraky se na chvily rozestoupily a bylo videt jak vodopady tak krasne stolove hory kolem.
Pak jsme se rozloucili, byla to vyborna skupinka lidi, potkala jsem tam Slovenku tak jsem si zase mohla popovidat v rodne reci :o)
Po obede nas odvezli na letiste a tentokrat jsem letela v "mnohem"vetsim letadle pro vic nez 20 lidi! :o)
V Ciudad Bolivar jsem se potkala opet s Francouzem Olivier, se kterymjsem byla na Orinoco Delta. Mel byt uz davno pryc, ale mel problemy s bankou tak nikam nemohl odjet :o( Aspon jsem mela partaka na veceri a na pul osmou jsem si to uz frcela na autobusove nadrazi, odkud mi jel autobus do Boa Vista v Brazilii. Cesta mela trvat krasnych 20h a prekvapive jsme meli 2h zpozdeni, coz je vsak v takove strece zanedbatelne. Aspon na hranicich vse probehlo bez problemu a dokonce jsem si popovidala s panem urednikem na brazilske strane, ktery umel anglicky a byl potesen, ze se setkal s prvnim Cechem :o) V Boa Vista jsem si akorat koupila listek do me konecne destinace Manaus a behem hodiny jsme vyjeli na dalsich 12h na cestu! Ale coz, nemuzu si stezovat, kdyz chci setrit a neutracet za letenky tak se pak musim nechat pekne vytrast v autobusech :o)
K Angel vodopadum se da dostat pouze letadlem a ja jsem letela z mestecka Ciudad Bolivar. Bylo to malinky letadylko Cessna pro sest osob vcetne pilota a byla jsem tam prekvapive jako jediny cizinec, i kdyz na letisti bylo spousta turistu. Cesta do Canaima trvala asi hodinu a pul a i pres nejake ty mracna byly krasne vyhledy. Na "letisti" na me a ostatni cekal pruvodce a odvezli nas do ubytovani Kavac Tour. Tam jsme dostali pokoje a ja se sla projit na plaz k Laguna Canaima, odkudje krasny vyhled na vodopady. Voda jak v lagune tak v rece je az hneda, coz je pry zpusobene barvivem ze stromu rostoucich vsude kolem. Po obede nas vzali na lod a jelo se k vodopadum Sapo. Kdyz jsme k nim dosli, mohli jsme se na ne dojit podivat z druhe strany cestou za vodopadama. Nejsou nijak vysoke, ale za to siroke a tolik vody padat jsem jeste nevidela. Byl to docela zazitek a ja si samozrejme nemohla nechat ujit prilezitost udelat par fotek za takovou vodni stenou. Dala jsem si pekne fotak do igelitky a vyrazila. Bylo to neco uzasnyho, ale bohuzel muj drahy fotacek si to neuzil tak jako ja a druhy den pri ceste k hlavnim Angel Falls vypovedel sluzbu. Asi mel vody dost, ne ze bych ho vykoupala, ale preci jen igelitka uplne sucha nezustala a me ruce byly taky dost mokry kdyz jsem fotila. Toz byla jsem na sebe dost nastvana, ale uz bylo pozde... Byl tam jeden clovek s podobnym fotakem a rikal, ze mu radne zmoknul a dva dny nefungoval, ale pak se probral a zase bezel jako hodinky. Doufala jsem ve stejny zazrak, ale memu brouckovi se zpatky do prace nejak nechtelo. Dostal teda odpocinek v pytli ryze a ja si dala svoji kartu k jednomu klukovi do fotaku a aspon tak si udelala par fotek u uzasnych Angel Falls. Cesta k nim po rece trvala s prestavkama skoro osm hodin a pak jsme jeste sli asi hodinu na vyhlidku co nejblize k nim. Uz jsem videla dost vodopadu, ale toto byl pohled, pri kterem kazdymu musi spadnout celist :o) Jsou to nejvyssi vodopdy na svete s vyskou 979m. Pro porovnani asi 16 krat vyssi nez Niagara Falls. Pocasi bohuzel zrovna nejlepsi nebylo, ale nastesti se mraky roztrhaly a my si uzivali vyhledu. Pak nas "ubytovali" v kempu hned pres reku, odkud jsme jeste stale z dalky vodopady videli. Dostali jsme veceri a kazdemu byla pridelena houpaci sit pro dnesni noc. Moc hezky zazitek usinat v dzungli pri sumeni ne Niagary :o) ale prijemne hlucne reky...
Rano jsem chtela vstat na vychod slunce a uzit si jeste par poslednich pohledu, ale probudili jsme se bohuzel do destiveho rana a mraky byly tak nizko, ze bylo sotva videt reku :o( Aspon ze po ceste zpatky na lodce se nam postestilo a mraky se na chvily rozestoupily a bylo videt jak vodopady tak krasne stolove hory kolem.
Pak jsme se rozloucili, byla to vyborna skupinka lidi, potkala jsem tam Slovenku tak jsem si zase mohla popovidat v rodne reci :o)
Po obede nas odvezli na letiste a tentokrat jsem letela v "mnohem"vetsim letadle pro vic nez 20 lidi! :o)
V Ciudad Bolivar jsem se potkala opet s Francouzem Olivier, se kterymjsem byla na Orinoco Delta. Mel byt uz davno pryc, ale mel problemy s bankou tak nikam nemohl odjet :o( Aspon jsem mela partaka na veceri a na pul osmou jsem si to uz frcela na autobusove nadrazi, odkud mi jel autobus do Boa Vista v Brazilii. Cesta mela trvat krasnych 20h a prekvapive jsme meli 2h zpozdeni, coz je vsak v takove strece zanedbatelne. Aspon na hranicich vse probehlo bez problemu a dokonce jsem si popovidala s panem urednikem na brazilske strane, ktery umel anglicky a byl potesen, ze se setkal s prvnim Cechem :o) V Boa Vista jsem si akorat koupila listek do me konecne destinace Manaus a behem hodiny jsme vyjeli na dalsich 12h na cestu! Ale coz, nemuzu si stezovat, kdyz chci setrit a neutracet za letenky tak se pak musim nechat pekne vytrast v autobusech :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat