6. - 15. 5. 2012
V autobuse do Manaus jsem potkala jednoho mistniho kluka Victora, ktery byl na ceste domu take z Venezuely. Byl tak hodny, ze me doprovodil az k hostelu i pres to, ze prselo. Ubytovala jsem se v hostelu Manaus, kde jsem potkala Americanku Amber a po snidani s ni vyrazila do mesta a na "setkani vod". Je to soutok rek Negro a Solimoes, jedna reka je cerna a druha hneda a nekolik kilometru tecou bez toho, aby se smichaly, protoze kazda ma jinou rychlost, hustotu a teplotu a spolecne pak tvori Amazonku. Potom jsme se prosly po meste a domluvily se jeste s jednou Brazilkou z hostelu, ze pujdem vecer do mistniho divadla na Tosca!!! No jo, verte neverte, Evka byla na opere :o) Odpoledne jsem musela vyresit ten muj fotak. Bohuzel se nerozesel, teda snazil se... Zavolala jsem o radu "pritele na telefonu", pana fotografa Solce, ke kteremu obcas zajdu na konzultace. Poradil mi jaky fotak si koupit a ja si ho sla objednat pres internet a doufala, ze vcas dojde k nam na farmu do Anglie, aby mi ho mohl David privezt. Vecer jsme teda vyrazily do divadla, byl to docela zazitek, ale preci jen pro me jednou staclo :o)
Dalsi den jsme sly do mesta koupit listky na lod. Ja jsem mela namireno do Tabatinga, mesto na kolombijske hranici. Holky me pomohly usmlouvat cenu a pak uz jsme sly nakupovat houpaci site, ktere budme potrebovat na lod, abysme mely v cem spat :o) Rano holky odjely a ja jsem se sesla s Victorem, zasli jsme na cafe a ja myslela, ze me trochu ukaze mesto, ve kterem jsem zatim nenasla nic zajimaveho, ale nakonec to bylo naopak. Provadela jsem spis ja jeho, protoze on se tam prestehoval teprve ped par mesici :o) Aspon se mnou zasel na trh, kde jsem koupila par suvenyru a pomohl mi se se vsema domluvit, nebot portugalsky prekvapve nemluvim :o)
Na stredu rano jsem mela listek na svoji lod. Mela jsem tam byt na jedenactou, pry dve hodiny pred odjezdem, abych dostala relativne dobre misto, kam zavesit sit. Pred tim jsem jeste stihl vybehout do mesta, koupit poslednich par veci a poslat domu prvni balicek. Pak uz jsem vyrazila do pristavu a nechala se odvezt na svoji lod. Dve hodiny pred odjezdem opravdu nebylo dost na to, aby clovek ziskal nejake misto na sit. Bylo tam uplne narvano, jen tak tak jsem nasla mistecko, kam se moje sit vesla. Je to nakladni lod, ktera ma na prvni palube nalozene veskere mozne zbozi, na druhe je misto na zaveseni siti pro 200 lidi a nahore je sezeni s malym barem. Kdyz uz jsme tam cekali dve hodiny, predpokladala jsem, ze vyrazime na cestu, ale nic se nedelo... Stale jsem cekala, ze se zjevi nejaky turisti, abych si mela po ceste s kym povidat, ale bohuzel se nepostestilo, byla jsem tam jedina :o) Kolem sesty hodiny si najednou vsichni zacali brat svoje misticky a pribory a smerovali do kuchyne, byl cas vecere. Kdyz se prvotni chaos trochu uklidnil, sebrala jsem odvahu a sla se podivat, co je k jidlu, jestli se to bude dat pozrit, ci ne :o) Byla zeleninova polivka, tak jsem si trochu vzala a docela to slo. A konecne jsme se dockali toho, ze jsem zvedli kotvy a vypluli!
Kolem osmy uz byli vsichni zakukleny, tak me nezbylo nic jinyho, nez jit taky spat. Noc byla docela dobra, v siti se spatne nespi :o) Budicek byl hodne brzo, uz v sest nas pani kucharka zacala svolavat na snidani. Vybabrala jsem se ze site a sla zjistit, jak takova snidane na lodi vypada. Byly tam housky s maslem, neco podobneho jogurtu, co jsem radeji nechala lezet a silene sladky kafe, co se nedalo pit. Tak ze moje kazdodenni snidane se skladala z housky s maslem, mnam :o)
Zdejsi koupelna, nebo jestli se tak da tak kabinka nazvat, taky stala za to! Byl to zachod se sprchou, cele o velikosti asi tak 1.5 x 1.5m a voda ve sprse pravdepodobne z reky... Cely den jsme toho opravdu moc nenadelala... Spala, cetla si a snazila se neco fotit. Fotak se snazil, automaticke ostreni nefungovalo, tak jsem prepla na manualni a doufala, ze z toho nejaka fotka bude. Nemela jsem poneti, protoze displej nefungoval, ale za zkousku to stalo a vyplatilo se, fotky tam opravdu jsou. Kazdy den se byl stejny, jako i obed a vecere, kazdy den naprosto to same. Ryze, fazole, spagety a kure. Vzhledem k tomu, ze pry na techto lodich vsichni turisti dost ochori, troufla jsem si tedy pouze na ryzi a fazole, tak ze tydenni jidelnicek opravdu pestry.
Cela cesta mela trvat 6 dni, tak ze jsme meli byt v Tabatinga v pondeli odpoledne. Ja jsem mela letenku z Leticia, coz je mestecko v podstate spojene s Tabatinga, ale na kolobijske strane. Jenze jak uz to v techto koutech sveta byva, nic neni nacas... Tak me nemelo ani prekvapit, kdyz jsme v pondeli rano zastavili v meste, o kterem jsem vedela, ze je jeste dost daleko od cilove stanice. Zacala jsem se trochu obavat, jestli tam jeste ten den budeme. Sla jsem teda za takovym milym panem, ktery pomahal v kuchyni a snazil si se mnou povidat. Ptala jsem se ho, kdy budeme v Tabatinga a on mi s usmevem na tvari sdelil, ze zitra, pry dopoledne! Toz nemohla jsem moc delat, jen doufat, ze to stihnu. Druhy den rano jsem si teda zacala davat veci dohromady, abych byla pripravena rovnou vybehnout z lodi. Jediny divny bylo to, ze nikdo jiny se nebalil a vsichni byli dost v klidu. Kdyz nas zavolali na obed, bylo mi jasny, ze tam hned tak nebudeme, protoze jinak by na urcite nekrmili tesne pred cilovou stanici. Sla jsem teda opet za panem a tentokrat uz s letenkou v ruce, abych mu ukazala, v kolik mi to leti. Ted uz se pan moc nesmal a sdelil mi, ze pry tam budeme ve dve! Mela jsem letenku na 15.30, takze jedina mala vyhoda byla, ze v Kolombii je casovy posun, tak jsem mela hodinu k dobru. Ve 14.45 jsme konecne zastavili v pristavu a ja rychlosti blesku vystrelila z lodi. Tam me ale zastavil pan "pomocnik" a rekl mi, ze nejsme v Tabatinga, ale v sousednim mestecku. To uz jsem myslela, ze ho chytim pod krkem :o) Pry mam byt v klidu, ze odtud jezdi vodni taxi a bude to rychlejsi nez nase lod a odvedl me si koupit listek. Kdyz jsem zaplatila a chtela nastupovat do lodky, pani u kasy mi sdelila, ze se pojede, az bude lod plna! To uz jsem byla smirena s tim, ze mi letadlo uleti... Kdyz tam asi po peti minutach byly jeste dve mista volny, rekla jsem, ze ty dva listky koupim, hlavne at uz jedeme. Na posledni chvili naskocil jeste jeden kluk, tak mi te jeden zaplatil. Za pul hodiny jsme byli jiz v te spravne destinaci a ja se prodrala mezi prvnimi z lodi ven. Tam me odchytil jediny taxikar, za ktereho jsem byla tentokrat rada, protoze jinak je nemuzu vystat, jak jsou doterni. Kdyz jsem videla to "auto" tak jsem se trochu lekla, protoze to byla prorezavela popelnice na koleckach, neco tak zlyho jsem nevidela, ale nemela jsem jinou moznost, cas bezel...
Tady neni zadny oficialni prechod, takze clovek musi nejdriv na policejni stanici v Tabatinga pro vystupni razitko z Brazilie a pak na letisti pro vstupni razitko do Kolombie. Tak jsem panovi taxikarovi rekla, ze potrebuji nejdriv na policii a pak na letiste a to rychle! Kdyz jsme nastartovali, vozitko se rozkuckalo a priskokama vpred se rozjelo rychlosti maximalne tak 20! Nicmene jsme dojeli na policii, kde jsem dostala razitko a naskocila zpet do popelnice, ktera se s jeste vetsi namahou rozjela smer letiste. Asi tak v pulce cesty se jeste vic zakuckala, a zustala stat. To uz jsem mela asi 50min do odletu a pan sel pod kapotu neco spravovat, ze pry zadny problem. Ja v tom vsak problem videla. Zkusil znovu nastartovat, ale nic se nedelo tak mi zastavil jinyho taxika, ja rychle preskocila a jeli jsme. Pan me ujistil, ze tady staci byt pul hodiny pred odletem, protoze je to malinky letiste, takze jsem mela vlastne hrozne casu :o) Vlitla jsem s batohem na check in, dosla si do kancelare pro vstupni razitko a konecne uz v klidu nastoupila do letadla a mola napsat Davidovi, ze jsem letadlo stihla a vecer se s nim potkam v Quito!
V autobuse do Manaus jsem potkala jednoho mistniho kluka Victora, ktery byl na ceste domu take z Venezuely. Byl tak hodny, ze me doprovodil az k hostelu i pres to, ze prselo. Ubytovala jsem se v hostelu Manaus, kde jsem potkala Americanku Amber a po snidani s ni vyrazila do mesta a na "setkani vod". Je to soutok rek Negro a Solimoes, jedna reka je cerna a druha hneda a nekolik kilometru tecou bez toho, aby se smichaly, protoze kazda ma jinou rychlost, hustotu a teplotu a spolecne pak tvori Amazonku. Potom jsme se prosly po meste a domluvily se jeste s jednou Brazilkou z hostelu, ze pujdem vecer do mistniho divadla na Tosca!!! No jo, verte neverte, Evka byla na opere :o) Odpoledne jsem musela vyresit ten muj fotak. Bohuzel se nerozesel, teda snazil se... Zavolala jsem o radu "pritele na telefonu", pana fotografa Solce, ke kteremu obcas zajdu na konzultace. Poradil mi jaky fotak si koupit a ja si ho sla objednat pres internet a doufala, ze vcas dojde k nam na farmu do Anglie, aby mi ho mohl David privezt. Vecer jsme teda vyrazily do divadla, byl to docela zazitek, ale preci jen pro me jednou staclo :o)
Dalsi den jsme sly do mesta koupit listky na lod. Ja jsem mela namireno do Tabatinga, mesto na kolombijske hranici. Holky me pomohly usmlouvat cenu a pak uz jsme sly nakupovat houpaci site, ktere budme potrebovat na lod, abysme mely v cem spat :o) Rano holky odjely a ja jsem se sesla s Victorem, zasli jsme na cafe a ja myslela, ze me trochu ukaze mesto, ve kterem jsem zatim nenasla nic zajimaveho, ale nakonec to bylo naopak. Provadela jsem spis ja jeho, protoze on se tam prestehoval teprve ped par mesici :o) Aspon se mnou zasel na trh, kde jsem koupila par suvenyru a pomohl mi se se vsema domluvit, nebot portugalsky prekvapve nemluvim :o)
Na stredu rano jsem mela listek na svoji lod. Mela jsem tam byt na jedenactou, pry dve hodiny pred odjezdem, abych dostala relativne dobre misto, kam zavesit sit. Pred tim jsem jeste stihl vybehout do mesta, koupit poslednich par veci a poslat domu prvni balicek. Pak uz jsem vyrazila do pristavu a nechala se odvezt na svoji lod. Dve hodiny pred odjezdem opravdu nebylo dost na to, aby clovek ziskal nejake misto na sit. Bylo tam uplne narvano, jen tak tak jsem nasla mistecko, kam se moje sit vesla. Je to nakladni lod, ktera ma na prvni palube nalozene veskere mozne zbozi, na druhe je misto na zaveseni siti pro 200 lidi a nahore je sezeni s malym barem. Kdyz uz jsme tam cekali dve hodiny, predpokladala jsem, ze vyrazime na cestu, ale nic se nedelo... Stale jsem cekala, ze se zjevi nejaky turisti, abych si mela po ceste s kym povidat, ale bohuzel se nepostestilo, byla jsem tam jedina :o) Kolem sesty hodiny si najednou vsichni zacali brat svoje misticky a pribory a smerovali do kuchyne, byl cas vecere. Kdyz se prvotni chaos trochu uklidnil, sebrala jsem odvahu a sla se podivat, co je k jidlu, jestli se to bude dat pozrit, ci ne :o) Byla zeleninova polivka, tak jsem si trochu vzala a docela to slo. A konecne jsme se dockali toho, ze jsem zvedli kotvy a vypluli!
Kolem osmy uz byli vsichni zakukleny, tak me nezbylo nic jinyho, nez jit taky spat. Noc byla docela dobra, v siti se spatne nespi :o) Budicek byl hodne brzo, uz v sest nas pani kucharka zacala svolavat na snidani. Vybabrala jsem se ze site a sla zjistit, jak takova snidane na lodi vypada. Byly tam housky s maslem, neco podobneho jogurtu, co jsem radeji nechala lezet a silene sladky kafe, co se nedalo pit. Tak ze moje kazdodenni snidane se skladala z housky s maslem, mnam :o)
Zdejsi koupelna, nebo jestli se tak da tak kabinka nazvat, taky stala za to! Byl to zachod se sprchou, cele o velikosti asi tak 1.5 x 1.5m a voda ve sprse pravdepodobne z reky... Cely den jsme toho opravdu moc nenadelala... Spala, cetla si a snazila se neco fotit. Fotak se snazil, automaticke ostreni nefungovalo, tak jsem prepla na manualni a doufala, ze z toho nejaka fotka bude. Nemela jsem poneti, protoze displej nefungoval, ale za zkousku to stalo a vyplatilo se, fotky tam opravdu jsou. Kazdy den se byl stejny, jako i obed a vecere, kazdy den naprosto to same. Ryze, fazole, spagety a kure. Vzhledem k tomu, ze pry na techto lodich vsichni turisti dost ochori, troufla jsem si tedy pouze na ryzi a fazole, tak ze tydenni jidelnicek opravdu pestry.
Cela cesta mela trvat 6 dni, tak ze jsme meli byt v Tabatinga v pondeli odpoledne. Ja jsem mela letenku z Leticia, coz je mestecko v podstate spojene s Tabatinga, ale na kolobijske strane. Jenze jak uz to v techto koutech sveta byva, nic neni nacas... Tak me nemelo ani prekvapit, kdyz jsme v pondeli rano zastavili v meste, o kterem jsem vedela, ze je jeste dost daleko od cilove stanice. Zacala jsem se trochu obavat, jestli tam jeste ten den budeme. Sla jsem teda za takovym milym panem, ktery pomahal v kuchyni a snazil si se mnou povidat. Ptala jsem se ho, kdy budeme v Tabatinga a on mi s usmevem na tvari sdelil, ze zitra, pry dopoledne! Toz nemohla jsem moc delat, jen doufat, ze to stihnu. Druhy den rano jsem si teda zacala davat veci dohromady, abych byla pripravena rovnou vybehnout z lodi. Jediny divny bylo to, ze nikdo jiny se nebalil a vsichni byli dost v klidu. Kdyz nas zavolali na obed, bylo mi jasny, ze tam hned tak nebudeme, protoze jinak by na urcite nekrmili tesne pred cilovou stanici. Sla jsem teda opet za panem a tentokrat uz s letenkou v ruce, abych mu ukazala, v kolik mi to leti. Ted uz se pan moc nesmal a sdelil mi, ze pry tam budeme ve dve! Mela jsem letenku na 15.30, takze jedina mala vyhoda byla, ze v Kolombii je casovy posun, tak jsem mela hodinu k dobru. Ve 14.45 jsme konecne zastavili v pristavu a ja rychlosti blesku vystrelila z lodi. Tam me ale zastavil pan "pomocnik" a rekl mi, ze nejsme v Tabatinga, ale v sousednim mestecku. To uz jsem myslela, ze ho chytim pod krkem :o) Pry mam byt v klidu, ze odtud jezdi vodni taxi a bude to rychlejsi nez nase lod a odvedl me si koupit listek. Kdyz jsem zaplatila a chtela nastupovat do lodky, pani u kasy mi sdelila, ze se pojede, az bude lod plna! To uz jsem byla smirena s tim, ze mi letadlo uleti... Kdyz tam asi po peti minutach byly jeste dve mista volny, rekla jsem, ze ty dva listky koupim, hlavne at uz jedeme. Na posledni chvili naskocil jeste jeden kluk, tak mi te jeden zaplatil. Za pul hodiny jsme byli jiz v te spravne destinaci a ja se prodrala mezi prvnimi z lodi ven. Tam me odchytil jediny taxikar, za ktereho jsem byla tentokrat rada, protoze jinak je nemuzu vystat, jak jsou doterni. Kdyz jsem videla to "auto" tak jsem se trochu lekla, protoze to byla prorezavela popelnice na koleckach, neco tak zlyho jsem nevidela, ale nemela jsem jinou moznost, cas bezel...
Tady neni zadny oficialni prechod, takze clovek musi nejdriv na policejni stanici v Tabatinga pro vystupni razitko z Brazilie a pak na letisti pro vstupni razitko do Kolombie. Tak jsem panovi taxikarovi rekla, ze potrebuji nejdriv na policii a pak na letiste a to rychle! Kdyz jsme nastartovali, vozitko se rozkuckalo a priskokama vpred se rozjelo rychlosti maximalne tak 20! Nicmene jsme dojeli na policii, kde jsem dostala razitko a naskocila zpet do popelnice, ktera se s jeste vetsi namahou rozjela smer letiste. Asi tak v pulce cesty se jeste vic zakuckala, a zustala stat. To uz jsem mela asi 50min do odletu a pan sel pod kapotu neco spravovat, ze pry zadny problem. Ja v tom vsak problem videla. Zkusil znovu nastartovat, ale nic se nedelo tak mi zastavil jinyho taxika, ja rychle preskocila a jeli jsme. Pan me ujistil, ze tady staci byt pul hodiny pred odletem, protoze je to malinky letiste, takze jsem mela vlastne hrozne casu :o) Vlitla jsem s batohem na check in, dosla si do kancelare pro vstupni razitko a konecne uz v klidu nastoupila do letadla a mola napsat Davidovi, ze jsem letadlo stihla a vecer se s nim potkam v Quito!
no pani, to byl teda thriller, super...
OdpovědětVymazat