15. - 18. 5. 2012
Stastne stihnute letadlo do Quita melo zastavku v Bogote, coz se u me samozrejme v tento den nemohlo obejit bez problemu :o) Kdyz jsem sla prestoupit tak me odchytil pan z aerolinek a kontroloval me pas a letenku a chtel po me nejakou jizdenku z Ekvadoru. Ja samozrejme nic nemela, protoze jsem nevedela, kdy pojedu... On ze me jinak nepusti do letadla. Slysela jsem od jinych cestovatelu, ze Copa Air zarezervuje letenku bez platby na 48h a clovek si muze vytisknout itinerar a to jim vetsinou staci. Chlapik me odvedl do internetove kavarny, kde jsem si to vyridila. Moc se mu to nelibilo, ze to neni zaplacena letenka, a ze jim to v Quito stacit nebude. Rekla jsem mu, ze jestli to staci jemu tak at se nestara, ze v Quito si to s nima vyridim sama. Toz pustil me dal a prekvapive pri vstupu do Ekvadoru si nikdo zadnou leteku odeme nevyzadal :o)
Vzhledem k tomu, ze David priletel odpoledne a ja az pozde vecer, zarezervovali jsme si hotel dopredu a taky odvoz z letiste. Ja prijela az pred pulnoci, a tak jsem se v takovou hodinu nechtela shanet po odvozu do hotelu, preci jen Quito neni z tech nejbezpecnejsich mest :o)
Dalsi den jsme se vydali do mesta, vylezli na mistni baziliku a sli zjistit, jaka je situace s Galapagama. David mel pouze 12 dni, takze jsme si nemohli moc vybirat. On netrval na tom, ze na Galapagy musi, tak v pripade, ze by nebylo misto na zadne lodi, by jsme jeli na nejakou sopku ci do dzungle. Zeptali jsme se v jedne cestovce, kde kluk obvolal spousty lodi a bud nemeli misto nebo byli hrozne drahe. Puvodne jsme chteli lod na 8 dni, ale vzhledem k tomu, ze kveten je mimo hlavni sezonu, delaji jen 4 a 5 denni vylety.
Vypadalo to teda dost beznadejne tak jsme se sli jeste zeptat jinam. Tam nam slecna nasla asi tri lode a doporucila nam nejake denni vylety na dalsi ostrovy, tak ze bysme mohli zustat na ostrovech dele nez jen na vylet lodi. Po dlouhem premysleni a dohadovani jsme se rozhodli, ze poletime na Galapagy druhy den, zustaneme dva dny pred tim, nez se vydame na plavbu na krasne plachetnici Sagitta a pak si dame jeste dalsi dva dny na ostrove. Vyridili jsme si vse potrebne vcetne letenek a sli se prichystat na nas velky a pro me jeden z nejdulezitejsich vyletu.
Rano jsme vyrazili na letiste, kde jsme museli nechat zkontrolovat nase batohy, jestli nemame nejaky ovoce ci rostlinky. Pak uz jsme zaplatili vsechny mozny poplatky, dali si kaficko a naskakali do letadla. Bohuzel s nama jel skolni zajezd, tak ze o klidnem letu se dalo jen tezko mluvit. Aspon ze letadlo bylo z pulky prazdne, tak ze jsme si mohli presedavat od jednoho okenka k druhemu, podle toho, na jakou stranu byly zrovna ty nejlepsi vyhledy, abysme mohli hezky fotit. Cesta trvala dve hodiny a po obede jsme pristali do teplicka na ostrove Baltra. Je to pidi ostruvek tesne nalepeny na severnim pobrezi ostrova Santa Cruz, kde je v podstate jen letiste. Autobus nas odvezl do "pristavecku", odkud jezdi lodky na Santa Cruz. Je to jen par metru a vzhledem k tomu, ze jsme ukricenych deticek meli z letadla dost, rekli jsme si, ze pockame na dalsi lod, ktera mela jet behem pul hodiny. Mezi tim jsme se kochali krasnymi vyhledy na more a ostrov a uz fotili zviratka. Tam nas hned privitali pelikani, jesterky a dokonce zavitali i tulen, podivat se na nove turisty. V tu chvili jsme si rikali, ze nas ceka asi neco opravdu velkeho, kdyz jen za prvnich par minut jsme byli schopni toto vsechno nafotit a to jeste v pristavu, co potom na neobydlenych ostrovech :o)
Kdyz nas lodka prevezla, nasedli jsme do autobusu a nechali se odvezt na jizni pobrezi do Puerto Ayora, nejvetsi mesto nejen na ostrove, ale na celych Galapagach. Pouze 3% z celych ostrovu je obydlenych, zbytek je uznan jako Narodni Park od roku 1959. Zvysujici se navstevnost behem let ma negativni vliv na prostredi ostrovu, a tak od roku 2007 UNESCO oznacila ostrovy na seznamu Svetoveho Dedictvi jako "ohrozene".
V Puerto Ayora nam netrvalo ani moc dlouho najit ubytovani a jeste se nam podarilo to usmlouvat na vybornou cenu :o) Odhodili jsme batohy a vyrazili obhlidnout mestecko a vyzjistit, jake mame moznosti na vylet na druhy den. Hned v pristavu jsme videli morske leguany, kraby a nepreberne mnozstvi pelikanu neustale chytajici ryby. Vyridili jsme si celodenni vylet na nejvetsi ostrov Isabela se snorchlovanim. Rano nas dve hodiny vezli po pekne houpavym mori na Isabela, kde jsme navstvivili reprodukcni centrum Zelv Slonich. Ve volne prirode jsou ohrozene, obvzlaste do veku 6let, kdy je muzou sezrat ostatni zvirata. Lidi z centra vysbiraji vajicka z hnizd a nechaji zelvy vyklubat v centru, kde zustanou az do 8 let. Pak je vrati zpet do prirody presne na misto, odkud vajicko vzali. Dalsi zastavka byla u laguny s plamenakam, kde byli bohuzel jen 4, ale neni divu, kdyz jich na celych ostrovech zije jen 500. Pak nas odvezli do mestecka Puerto Villamil, kde je uzasna plaz obydlena silenym mnozstvim morskych leguan, ze ma clovek strach, aby na ne neslap, kolik jich vsude je! V mestecku jsme dostali obed a pokracovali na lodi podel pobrezi, kde jsme videli kolonii tucnaku, tulene a pro jistotu vice leguan a krabu. Pak nadesel cas snorchlovani. Naskakali jsme do vody, kde byli nejaky barevny rybky a kdyz uz jsme chteli jit zpet na lod tak priplaval tulen a byl moc hravej. Krouzil pod nama a hezkou chvili tam s nama plaval. Pak uz jsme opravdu museli zpet na palubu, nebot cas bezel a my jeste meli dve hodiny jizdy zpet do Puerto Ayora pred sebou. Jen jsme se divili a nechapali, jak je mozne, aby to bylo jeste lepsi. Den a pul na ostrove a uz tolik zazitku. To je prave to uzasne na Galapagach... :o)
Stastne stihnute letadlo do Quita melo zastavku v Bogote, coz se u me samozrejme v tento den nemohlo obejit bez problemu :o) Kdyz jsem sla prestoupit tak me odchytil pan z aerolinek a kontroloval me pas a letenku a chtel po me nejakou jizdenku z Ekvadoru. Ja samozrejme nic nemela, protoze jsem nevedela, kdy pojedu... On ze me jinak nepusti do letadla. Slysela jsem od jinych cestovatelu, ze Copa Air zarezervuje letenku bez platby na 48h a clovek si muze vytisknout itinerar a to jim vetsinou staci. Chlapik me odvedl do internetove kavarny, kde jsem si to vyridila. Moc se mu to nelibilo, ze to neni zaplacena letenka, a ze jim to v Quito stacit nebude. Rekla jsem mu, ze jestli to staci jemu tak at se nestara, ze v Quito si to s nima vyridim sama. Toz pustil me dal a prekvapive pri vstupu do Ekvadoru si nikdo zadnou leteku odeme nevyzadal :o)
Vzhledem k tomu, ze David priletel odpoledne a ja az pozde vecer, zarezervovali jsme si hotel dopredu a taky odvoz z letiste. Ja prijela az pred pulnoci, a tak jsem se v takovou hodinu nechtela shanet po odvozu do hotelu, preci jen Quito neni z tech nejbezpecnejsich mest :o)
Dalsi den jsme se vydali do mesta, vylezli na mistni baziliku a sli zjistit, jaka je situace s Galapagama. David mel pouze 12 dni, takze jsme si nemohli moc vybirat. On netrval na tom, ze na Galapagy musi, tak v pripade, ze by nebylo misto na zadne lodi, by jsme jeli na nejakou sopku ci do dzungle. Zeptali jsme se v jedne cestovce, kde kluk obvolal spousty lodi a bud nemeli misto nebo byli hrozne drahe. Puvodne jsme chteli lod na 8 dni, ale vzhledem k tomu, ze kveten je mimo hlavni sezonu, delaji jen 4 a 5 denni vylety.
Vypadalo to teda dost beznadejne tak jsme se sli jeste zeptat jinam. Tam nam slecna nasla asi tri lode a doporucila nam nejake denni vylety na dalsi ostrovy, tak ze bysme mohli zustat na ostrovech dele nez jen na vylet lodi. Po dlouhem premysleni a dohadovani jsme se rozhodli, ze poletime na Galapagy druhy den, zustaneme dva dny pred tim, nez se vydame na plavbu na krasne plachetnici Sagitta a pak si dame jeste dalsi dva dny na ostrove. Vyridili jsme si vse potrebne vcetne letenek a sli se prichystat na nas velky a pro me jeden z nejdulezitejsich vyletu.
Rano jsme vyrazili na letiste, kde jsme museli nechat zkontrolovat nase batohy, jestli nemame nejaky ovoce ci rostlinky. Pak uz jsme zaplatili vsechny mozny poplatky, dali si kaficko a naskakali do letadla. Bohuzel s nama jel skolni zajezd, tak ze o klidnem letu se dalo jen tezko mluvit. Aspon ze letadlo bylo z pulky prazdne, tak ze jsme si mohli presedavat od jednoho okenka k druhemu, podle toho, na jakou stranu byly zrovna ty nejlepsi vyhledy, abysme mohli hezky fotit. Cesta trvala dve hodiny a po obede jsme pristali do teplicka na ostrove Baltra. Je to pidi ostruvek tesne nalepeny na severnim pobrezi ostrova Santa Cruz, kde je v podstate jen letiste. Autobus nas odvezl do "pristavecku", odkud jezdi lodky na Santa Cruz. Je to jen par metru a vzhledem k tomu, ze jsme ukricenych deticek meli z letadla dost, rekli jsme si, ze pockame na dalsi lod, ktera mela jet behem pul hodiny. Mezi tim jsme se kochali krasnymi vyhledy na more a ostrov a uz fotili zviratka. Tam nas hned privitali pelikani, jesterky a dokonce zavitali i tulen, podivat se na nove turisty. V tu chvili jsme si rikali, ze nas ceka asi neco opravdu velkeho, kdyz jen za prvnich par minut jsme byli schopni toto vsechno nafotit a to jeste v pristavu, co potom na neobydlenych ostrovech :o)
Kdyz nas lodka prevezla, nasedli jsme do autobusu a nechali se odvezt na jizni pobrezi do Puerto Ayora, nejvetsi mesto nejen na ostrove, ale na celych Galapagach. Pouze 3% z celych ostrovu je obydlenych, zbytek je uznan jako Narodni Park od roku 1959. Zvysujici se navstevnost behem let ma negativni vliv na prostredi ostrovu, a tak od roku 2007 UNESCO oznacila ostrovy na seznamu Svetoveho Dedictvi jako "ohrozene".
V Puerto Ayora nam netrvalo ani moc dlouho najit ubytovani a jeste se nam podarilo to usmlouvat na vybornou cenu :o) Odhodili jsme batohy a vyrazili obhlidnout mestecko a vyzjistit, jake mame moznosti na vylet na druhy den. Hned v pristavu jsme videli morske leguany, kraby a nepreberne mnozstvi pelikanu neustale chytajici ryby. Vyridili jsme si celodenni vylet na nejvetsi ostrov Isabela se snorchlovanim. Rano nas dve hodiny vezli po pekne houpavym mori na Isabela, kde jsme navstvivili reprodukcni centrum Zelv Slonich. Ve volne prirode jsou ohrozene, obvzlaste do veku 6let, kdy je muzou sezrat ostatni zvirata. Lidi z centra vysbiraji vajicka z hnizd a nechaji zelvy vyklubat v centru, kde zustanou az do 8 let. Pak je vrati zpet do prirody presne na misto, odkud vajicko vzali. Dalsi zastavka byla u laguny s plamenakam, kde byli bohuzel jen 4, ale neni divu, kdyz jich na celych ostrovech zije jen 500. Pak nas odvezli do mestecka Puerto Villamil, kde je uzasna plaz obydlena silenym mnozstvim morskych leguan, ze ma clovek strach, aby na ne neslap, kolik jich vsude je! V mestecku jsme dostali obed a pokracovali na lodi podel pobrezi, kde jsme videli kolonii tucnaku, tulene a pro jistotu vice leguan a krabu. Pak nadesel cas snorchlovani. Naskakali jsme do vody, kde byli nejaky barevny rybky a kdyz uz jsme chteli jit zpet na lod tak priplaval tulen a byl moc hravej. Krouzil pod nama a hezkou chvili tam s nama plaval. Pak uz jsme opravdu museli zpet na palubu, nebot cas bezel a my jeste meli dve hodiny jizdy zpet do Puerto Ayora pred sebou. Jen jsme se divili a nechapali, jak je mozne, aby to bylo jeste lepsi. Den a pul na ostrove a uz tolik zazitku. To je prave to uzasne na Galapagach... :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat