30. 6. -12. 7. 2012
Proc nezacit cestovani po Bolivii primo na Death Road? Od roku 1995 je nazyvana nejnebezpecnejsi cestou sveta. Je dlouha 61km a zacina v La Cumbre Pass - 4650m a konci v Coroico - 1200m. My si vybrali spolecnost Vertigo Biking, na ktere jsme dostali doporuceni a osvedcili se. Meli dobra kola a pravidelne je pri kazde zastavce kontrolovali. Vyrazilo nas ve skupine sedm a meli jsme stesti, ze i pocasi pralo. Byla to legranda, vsichni jsme si to uzili a hlavne prezili!!!
Pak jsme si dali den volna a ja jsem premluvila Clay, aby se mnou sel zkusit vystup na horu Huayna Potosi - 6088m. Ani jeden z nas nikdy zadny takovy vystup nedelal, ale nastesti jsme pro kazdou spatnost a tak jsme si vyridili pruvodce a vse potrebne. Dalsi den jsme spolu s nasim pruvodcem Super Mario vyrazili autem do prvniho tabora do 4700m. Po prijezdu jsme dostali obed a pak sli vyzkouset nase vybaveni. Dosli jsme k ledovci, kde nam Mario ukazal jak lezt s mackama po ledovci nahoru a dolu a jak pouzivat cepin. Pak doslo na splhani se po ledove stene. Privazal nas na lano a uz jsme se skrabali nahoru a zase dolu a to nekolikrat za sebou, nez byl s nasim vykonem spokojen. To bylo dost narocne, rikala jsem si, ze jestli to budu muset provadet v noci pri vystupu na vrchol, tak nevim nevim :o) Tak ze kdyz jsme se vratili, chtela jsem jit rovnou spat :o) Druhy den jsme vyrazili po obede na cestu do druheho tabora - 5130m a sli hooodne brzo spat, abysme mohli po pulnoci vyrazit. Byly tam jeste dalsi tri skupiny a Mario se rozhodl, ze je nechame jit napred a my vyrazime az v jednu. Vstali jsme o pulnoci, "nasnidali" se a vyrazili do mrazive noci. Sli jsme pomalu, kazdou chvili se zastavovali a sledovali rozsviceny nocni La Paz. Cesta byla narocna, ale vsichni jsme verili tomu, ze to na vrchol zvladneme, i kdyz jsem potkali par lidi, co to vzdali a vratili se zpet dolu. Nastesti ani jednoho z nas netrapila vyskova nemoc, tak ze po dlouhych sesti hodinach jsem se mohli kochat vychodem slunce primo z vrcholu :o) Byl to uzasny pocit, vyhledy naprosto dokonale, nikde ani mracek. Dost tam foukalo, tak jsem udelali par fotek a vydali se na sestup. Slunicko nas rychle ohralo, tak ze po ceste dolu jsme udeli nekolik zastavek, nebot neslo to vsechno nefotit :o)
Po obede jsme sesli do zakladniho tabora, kde nas vyzvedlo auto a odvezli nas zpet do La Paz. Tam jsem nemeli moc sil na nic jineho nez sdlabnout nejakou veceri a padnout do postele. Druhy den jsme se chteli za nas vykon odmenit, a tak jsme jeli do "ctvrti bohatych" do velkeho moderniho nakupniho centra, kde jsme si dali obrovskou vybornou zmrzlinu a sli do kina :o)
Clay stale jeste cekal na nahradni dily pro jeho motorku, tak ze jsme si naplanovali dalsi vylet. Rekli jsme si, ze je cas se trochu ohrat, tak ze jsme si vybrali amazonsky prales na severu zeme. Vychozi bod pro vylety do dzungle je mestecko Rurrenabaque, coz je pres 20 hodin autobusem a to kdo vi jestli, tak ze jsme se rozhodli, ze tam poletime. Naskocili jsme teda do maleho letadla tak pro 20 lidi a odstartovali na nas ani ne hodinovy let za zviratkama. Rurrenabaque je malinke mestecko na rece Beni, kde jsme si vyridili tridenni vylet do dzungle pozorovat veskera zviratka. Odvezli nas k rece, kde jsme naskakali na lodku a vydali se za dobrodruzstvim. Jeste nez jsem nasedli tak uz se zacali predvadet ricni delfini, bylo jich tam spousty a to byl teprv zacatek :o)
Jak jsem se dostali vice do dzungle, sledovali jsme jak opice, tak vsechny mozny ptaky a kolem lodi se neustale vynorovali ruzovi delfini. Nas pruvodce pravil, ze jestli chceme, ze s nima muzeme jit plavat. Ja jsem tak odvazna nebyla, protoze prece jen ve stejne rece zijou i pirane tak jsem to nechtela riskovat. Sice nam bylo receno, ze kdyz jsou kolem delfini, tak ze pirane se ztrati, ale kdo vi, treba jedna odvazna pirana zustane a clovek je hned v maleru :o) Nicmene par clenu nasi posadky do vody skocilo, delfini jim dali peknou sprchu a prekvapive neokousani vlezli zpet do lodky :o)
Krokodylu vsude spousty, ze uz jsme je skoro prestali fotit, jako i ricnich zelv. Dalsi den jsme sli zkusit stesti rybarit pirane. Vsichni jsme netrpelive cekali, jestli neco ulovime. Hladovi to oni byli, ale jen tak ohlodat maso z hacku a to bylo vse. Nakonec se vetsine podarilo nejakou chytit, ale ja jsem si asi sve stesti vybrala ve Venezuele a tentokrat mi na hacku zadna neuvizla :o( Kdyz jsme privezli ulovek zpatky, tak nam je dokonce udelali k veceri, ale masa na nich moc neni, rozhonde ne tolik, kolik ho sezerou :o)
Dalsi den jsme se vydali hledat anakondy. Zije jich tam vcelku dost, ale vzhledem k tomu, ze je teprve zacatek suche sezony, tak je jeste vsude aspon po kolena vody, tak ze je tezke je najit. V obdobi sucha se schovavaji v jezirkach vody, kterych uz moc neni, tak sance je videt je mnohem vetsi. Brouzdali jsem tam dobre dve hodiny, ale bohuzel zadnou nenasli...
Kdyz jsme se vratili zpatky do Rurrenabaque tak jsme si dali den pohodu a vzhledem k tomu, ze Clay stale nemel zadny uspech se spravenim motorky a ja taky zas az tak nikam nepospichala tak jsme si rekli, ze pojedeme jeste na dalsi tridenni vylet zase do jine casti dzungle.
Proc nezacit cestovani po Bolivii primo na Death Road? Od roku 1995 je nazyvana nejnebezpecnejsi cestou sveta. Je dlouha 61km a zacina v La Cumbre Pass - 4650m a konci v Coroico - 1200m. My si vybrali spolecnost Vertigo Biking, na ktere jsme dostali doporuceni a osvedcili se. Meli dobra kola a pravidelne je pri kazde zastavce kontrolovali. Vyrazilo nas ve skupine sedm a meli jsme stesti, ze i pocasi pralo. Byla to legranda, vsichni jsme si to uzili a hlavne prezili!!!
Pak jsme si dali den volna a ja jsem premluvila Clay, aby se mnou sel zkusit vystup na horu Huayna Potosi - 6088m. Ani jeden z nas nikdy zadny takovy vystup nedelal, ale nastesti jsme pro kazdou spatnost a tak jsme si vyridili pruvodce a vse potrebne. Dalsi den jsme spolu s nasim pruvodcem Super Mario vyrazili autem do prvniho tabora do 4700m. Po prijezdu jsme dostali obed a pak sli vyzkouset nase vybaveni. Dosli jsme k ledovci, kde nam Mario ukazal jak lezt s mackama po ledovci nahoru a dolu a jak pouzivat cepin. Pak doslo na splhani se po ledove stene. Privazal nas na lano a uz jsme se skrabali nahoru a zase dolu a to nekolikrat za sebou, nez byl s nasim vykonem spokojen. To bylo dost narocne, rikala jsem si, ze jestli to budu muset provadet v noci pri vystupu na vrchol, tak nevim nevim :o) Tak ze kdyz jsme se vratili, chtela jsem jit rovnou spat :o) Druhy den jsme vyrazili po obede na cestu do druheho tabora - 5130m a sli hooodne brzo spat, abysme mohli po pulnoci vyrazit. Byly tam jeste dalsi tri skupiny a Mario se rozhodl, ze je nechame jit napred a my vyrazime az v jednu. Vstali jsme o pulnoci, "nasnidali" se a vyrazili do mrazive noci. Sli jsme pomalu, kazdou chvili se zastavovali a sledovali rozsviceny nocni La Paz. Cesta byla narocna, ale vsichni jsme verili tomu, ze to na vrchol zvladneme, i kdyz jsem potkali par lidi, co to vzdali a vratili se zpet dolu. Nastesti ani jednoho z nas netrapila vyskova nemoc, tak ze po dlouhych sesti hodinach jsem se mohli kochat vychodem slunce primo z vrcholu :o) Byl to uzasny pocit, vyhledy naprosto dokonale, nikde ani mracek. Dost tam foukalo, tak jsem udelali par fotek a vydali se na sestup. Slunicko nas rychle ohralo, tak ze po ceste dolu jsme udeli nekolik zastavek, nebot neslo to vsechno nefotit :o)
Po obede jsme sesli do zakladniho tabora, kde nas vyzvedlo auto a odvezli nas zpet do La Paz. Tam jsem nemeli moc sil na nic jineho nez sdlabnout nejakou veceri a padnout do postele. Druhy den jsme se chteli za nas vykon odmenit, a tak jsme jeli do "ctvrti bohatych" do velkeho moderniho nakupniho centra, kde jsme si dali obrovskou vybornou zmrzlinu a sli do kina :o)
Clay stale jeste cekal na nahradni dily pro jeho motorku, tak ze jsme si naplanovali dalsi vylet. Rekli jsme si, ze je cas se trochu ohrat, tak ze jsme si vybrali amazonsky prales na severu zeme. Vychozi bod pro vylety do dzungle je mestecko Rurrenabaque, coz je pres 20 hodin autobusem a to kdo vi jestli, tak ze jsme se rozhodli, ze tam poletime. Naskocili jsme teda do maleho letadla tak pro 20 lidi a odstartovali na nas ani ne hodinovy let za zviratkama. Rurrenabaque je malinke mestecko na rece Beni, kde jsme si vyridili tridenni vylet do dzungle pozorovat veskera zviratka. Odvezli nas k rece, kde jsme naskakali na lodku a vydali se za dobrodruzstvim. Jeste nez jsem nasedli tak uz se zacali predvadet ricni delfini, bylo jich tam spousty a to byl teprv zacatek :o)
Jak jsem se dostali vice do dzungle, sledovali jsme jak opice, tak vsechny mozny ptaky a kolem lodi se neustale vynorovali ruzovi delfini. Nas pruvodce pravil, ze jestli chceme, ze s nima muzeme jit plavat. Ja jsem tak odvazna nebyla, protoze prece jen ve stejne rece zijou i pirane tak jsem to nechtela riskovat. Sice nam bylo receno, ze kdyz jsou kolem delfini, tak ze pirane se ztrati, ale kdo vi, treba jedna odvazna pirana zustane a clovek je hned v maleru :o) Nicmene par clenu nasi posadky do vody skocilo, delfini jim dali peknou sprchu a prekvapive neokousani vlezli zpet do lodky :o)
Krokodylu vsude spousty, ze uz jsme je skoro prestali fotit, jako i ricnich zelv. Dalsi den jsme sli zkusit stesti rybarit pirane. Vsichni jsme netrpelive cekali, jestli neco ulovime. Hladovi to oni byli, ale jen tak ohlodat maso z hacku a to bylo vse. Nakonec se vetsine podarilo nejakou chytit, ale ja jsem si asi sve stesti vybrala ve Venezuele a tentokrat mi na hacku zadna neuvizla :o( Kdyz jsme privezli ulovek zpatky, tak nam je dokonce udelali k veceri, ale masa na nich moc neni, rozhonde ne tolik, kolik ho sezerou :o)
Dalsi den jsme se vydali hledat anakondy. Zije jich tam vcelku dost, ale vzhledem k tomu, ze je teprve zacatek suche sezony, tak je jeste vsude aspon po kolena vody, tak ze je tezke je najit. V obdobi sucha se schovavaji v jezirkach vody, kterych uz moc neni, tak sance je videt je mnohem vetsi. Brouzdali jsem tam dobre dve hodiny, ale bohuzel zadnou nenasli...
Kdyz jsme se vratili zpatky do Rurrenabaque tak jsme si dali den pohodu a vzhledem k tomu, ze Clay stale nemel zadny uspech se spravenim motorky a ja taky zas az tak nikam nepospichala tak jsme si rekli, ze pojedeme jeste na dalsi tridenni vylet zase do jine casti dzungle.
Žádné komentáře:
Okomentovat