23. - 25. 7. 2012
Rano jsem nemusela nikam spechat, protoze jsme odjizdeli az v jedenact. V cestovce jsem se potkala se svoji posadkou peti lidi. Musim rict, ze mam na partaky velke stesti, protoze jsme byli opet super skupinka, dva Irove, dva Danove a jeden Nemec. Nejdriv jsme jeli na pohrebiste vlaku. Jsou to stare vlaky jeste z doby, kdy se s nima prepravovalo zlato. Dalsi zastavka byla ve vesnicce Colchani, kde se sul tezi a pak uz se vyrazilo na nekonecne solne plane. Zastavili jsme se v Hotelu Playa Blanca, ktery je uprostred solneho jezera, ale jiz neni v provozu, nebot znecistoval sul a slouzi jen jako atrakce. Po ceste na Isla del Pescado jsme se zastavili uprostred toho solneho kralovstvi, abysme udelali nejake foto.
Na povrchu tvori sul krasne petihrany, je to jak vydlazdickovana podlaha :o) Krasny kontrast barev... Dalsi zastavka byla na Isla del Pescado. Kaktusy Trichoreus jsou posete po celem ostrove a s bilou nekonecnou plochou, nadherne modrou oblohou a horama v dalce tvori uzasne vyhledy a to to lepsi pri zapadajicim slunci :o)
Pak uz nas odvezli do hostelu postaveneho ze solnych cihel, kde byla pekna zima, ale diky extra dekam jsme to prezili. Ostatni lidi, se kterymi jsme mluvili, co meli uz tento vylet za sebou nas strasili, ze v noci je az -25C, coz zatim nebylo, ale je pravda, ze jeste nejsme v zadnych velkych nadmorskych vyskach, tak ze nas to jeste asi vsechno teprve ceka :o(
Po snidani jsme vyrazili na dalsi dlouhy den se spoustou kilometeu pred nama. Vyrazili jsme shlednout mistni sopku Ollague 5868m, ale extra den na to, abysme ji pokorili samozrejme nebyl :o)
Pak uz jsme se zastavili u Laguna Canapa, kde jsme meli obed, ale hlavne videli prvni plamenaky!!! :o) Bylo jich tam asi pet a nas pruvodce tvrdil, ze u dalsiho jezera jich bude vic, kdyz budem mit stesti tak i treba dvacet ci tricet. Rychle jsem do sebe nahazela jidlo a kricela at uz jedem, nebot jsem se mych oblibenych ruzovych okridlencu nemohla dockat :o)
Kdyz jsme dojeli k Laguna Chiar Kota, bylo to uzasne prekvapeni. Nejen to krasne jezero zasazene mezi horami ve vysce 4650m, ale to mnozstvi plamenaku tam!!! Byli to vetsinou pry mlady, protoze jeste nebyli syte ruzovi. Nemohli me tam odtud dostat, protoze jsem nemohla sundat prst ze spouste :o)
Pak jsme projeli kolem krasne zbarvenych hor prekvapive nazvanyvch hory sedmi barev, az jsme pred zapadem slunce dojeli k Laguna Colorada 4278m. Je to solne jezero, ktere ma uzasnou cervenou barvu diky cervenym rasam a sedimentum, ktere zde ziji diky vysoke koncentraci soli. Ani zde nechybi hejna plamenaku, kteri se temito rasami zivi a jsou stale vice ruzovi :o)
Jak mile slunicko zapadlo tak jsme pochopili, co ostatni lidi mysleli tou strasnou zimou, opravdu jak v Rusku, jak by rekl muj drahy tatinek :o) Pred veceri na chvili zatopili v pidi kaminkach, ktere samozrejme nemohly tu obr mistnost vytopit. K zakonceni vyletu jsme dostali lahvinku vina tak jsme se mohli aspon trosku zahrat i zevnitr. Na noc jsme dostali kazdy asi 4 deky, tak ze v kombinaci se spacakem jsme to zvladli i bez omrzlin :o)
Dalsi den brzo rano jsme vyrazili k Sol de Manana, coz je aktivni baheni gejzirove pole ve vysce 4850m. Bahno bubla a para vystrikuje vysoko do vzduchu a obzvlaste v mrazivych teplotach para tvori krasnou atmosferu, clovek si pripada jak kdyby se prenesl v case o tisice let zpatky.
Aby jsme toho horka ze zeme nemeli malo, popojeli jsme k horkym pramenum, kde se odvazlivci vykoupali. Venku mrzlo, ja mela rymu a kasel, tak ze predstava sundani si i jen jedne z mych nekolika vrstev, byla nemyslitelna :o)
Pak uz jsme se presunuli k nasi posledni zastavce, coz byla Laguna Verde, ktera ale bohuzel moc zelena nebyla, protoze takhle po ranu byla hladina zamrzla, tak ze barevny efekt nebyl tak zretelny...
Tam me a dalsi dva vysadili, nebot je to na hranici s Chile kam jsme pokracovali do San Pedro Atacama a zbytek posadky se otocil a vratil se zpet do Uyuni.
Rano jsem nemusela nikam spechat, protoze jsme odjizdeli az v jedenact. V cestovce jsem se potkala se svoji posadkou peti lidi. Musim rict, ze mam na partaky velke stesti, protoze jsme byli opet super skupinka, dva Irove, dva Danove a jeden Nemec. Nejdriv jsme jeli na pohrebiste vlaku. Jsou to stare vlaky jeste z doby, kdy se s nima prepravovalo zlato. Dalsi zastavka byla ve vesnicce Colchani, kde se sul tezi a pak uz se vyrazilo na nekonecne solne plane. Zastavili jsme se v Hotelu Playa Blanca, ktery je uprostred solneho jezera, ale jiz neni v provozu, nebot znecistoval sul a slouzi jen jako atrakce. Po ceste na Isla del Pescado jsme se zastavili uprostred toho solneho kralovstvi, abysme udelali nejake foto.
Pak uz nas odvezli do hostelu postaveneho ze solnych cihel, kde byla pekna zima, ale diky extra dekam jsme to prezili. Ostatni lidi, se kterymi jsme mluvili, co meli uz tento vylet za sebou nas strasili, ze v noci je az -25C, coz zatim nebylo, ale je pravda, ze jeste nejsme v zadnych velkych nadmorskych vyskach, tak ze nas to jeste asi vsechno teprve ceka :o(
Po snidani jsme vyrazili na dalsi dlouhy den se spoustou kilometeu pred nama. Vyrazili jsme shlednout mistni sopku Ollague 5868m, ale extra den na to, abysme ji pokorili samozrejme nebyl :o)
Pak uz jsme se zastavili u Laguna Canapa, kde jsme meli obed, ale hlavne videli prvni plamenaky!!! :o) Bylo jich tam asi pet a nas pruvodce tvrdil, ze u dalsiho jezera jich bude vic, kdyz budem mit stesti tak i treba dvacet ci tricet. Rychle jsem do sebe nahazela jidlo a kricela at uz jedem, nebot jsem se mych oblibenych ruzovych okridlencu nemohla dockat :o)
Kdyz jsme dojeli k Laguna Chiar Kota, bylo to uzasne prekvapeni. Nejen to krasne jezero zasazene mezi horami ve vysce 4650m, ale to mnozstvi plamenaku tam!!! Byli to vetsinou pry mlady, protoze jeste nebyli syte ruzovi. Nemohli me tam odtud dostat, protoze jsem nemohla sundat prst ze spouste :o)
Pak jsme projeli kolem krasne zbarvenych hor prekvapive nazvanyvch hory sedmi barev, az jsme pred zapadem slunce dojeli k Laguna Colorada 4278m. Je to solne jezero, ktere ma uzasnou cervenou barvu diky cervenym rasam a sedimentum, ktere zde ziji diky vysoke koncentraci soli. Ani zde nechybi hejna plamenaku, kteri se temito rasami zivi a jsou stale vice ruzovi :o)
Dalsi den brzo rano jsme vyrazili k Sol de Manana, coz je aktivni baheni gejzirove pole ve vysce 4850m. Bahno bubla a para vystrikuje vysoko do vzduchu a obzvlaste v mrazivych teplotach para tvori krasnou atmosferu, clovek si pripada jak kdyby se prenesl v case o tisice let zpatky.
Aby jsme toho horka ze zeme nemeli malo, popojeli jsme k horkym pramenum, kde se odvazlivci vykoupali. Venku mrzlo, ja mela rymu a kasel, tak ze predstava sundani si i jen jedne z mych nekolika vrstev, byla nemyslitelna :o)
Pak uz jsme se presunuli k nasi posledni zastavce, coz byla Laguna Verde, ktera ale bohuzel moc zelena nebyla, protoze takhle po ranu byla hladina zamrzla, tak ze barevny efekt nebyl tak zretelny...
Tam me a dalsi dva vysadili, nebot je to na hranici s Chile kam jsme pokracovali do San Pedro Atacama a zbytek posadky se otocil a vratil se zpet do Uyuni.
Žádné komentáře:
Okomentovat