22. - 29. 6. 2012
Po ukonceni Salkantay Treku (5 dni - 65km) jsem v Aguas Calientes nastoupila do super krasnyho a zcela naplnenyho vlaku do Ollantaytambo. Tam jsem cekala na autobus do Cuzco a prekvapive jsem usedla do stejnyho jako Pablo tak jsem mela spolecnost. Do mesta jsme prijeli az neco po jedenacty vecer a vysadili nas kus od hlavniho namesti. Vsude bylo silene lidi, protoze se vrcholi oslavy Festivalu Slunce Inti Raymi, ktery konci zitra. Pablo sel nastesti stejnym smerem jako ja a museli jsme prejit pres hlavni namesti, coz se zdalo jako nemozny ukol. Nakonec nam jeden policajt otevrel zabrany a nechal nas preji, kdyz videl, jak jsme bezmocni :o)
Na dalsi den jsem se domluvila s Pablo, ze pujdem do mesta a podivat se na nejake mistni trhy. Na vecer jsme meli sraz s celou nasi skupinou a sli jsme na veceri a drink.
Dalsi den v nedeli vrcholily oslavy ve meste a vzhledem k tomu, ze jsem byla uz sama, vubec se mi do toho davu nechtelo, a tak jsem se domluvila s Manuelem, ze me vezme na vylet do Sacred Valley.
Rano me vyzvedl v hostelu a jeli jsme do Pisac, kde jsme si dali snidani a vyrazili na vylet po horach skrz male vesnicky. Obed jsme si dali u Manuelovo sestry, ktera nam uvarila kukuricovou polivku a brambory upecene v popeli a hline a k tomu jsme meli domaci syr a zeleninu, to byla dobrota... V pozdnim odpoledni jsme se vratili zpet do Cuzco.
Rano jsme vyrazila na autobusak, abych tam odchytila bus do Puno. Dala jsem se do reci s jednou holkou, se kterou jsem pak nasla ubytovani. Odhodily jsme batohy a sly na prochazku po meste. Arian nebylo uplne dobre tak rekla, ze pujde zpatky a ja jsem na ulici slysela par mluvit cesky tak jsem si rekla, ze je pujdu pozdravit. A udelala jsem dobre, Eva se Zdenkem byli moc mili, sli jsme teda hned na veceri a samo na drink a domluvili se na zitra na vylet do Cutimbo - 3918m, coz je archeologicka zona s hrobkama, tzv. chullpas, ktere byly postaveny Colla, Lupaca a Inca civilizacema na vrcholu sopecnych stolovych kopcu, odkud jsou krasne vyhledy do okoli. Nikdo nikde nebyl, tak jsem si to uzivali zase jednou bez pritomnosti ostatnich turistu :o) Pocasi bylo takove aprilove, chvili slunicko teplo, pak strasny vitr az se prihnal i snih!!!
Pak jsem se vratili zpet do Puno a sli vyridit vylet na druhy den na jezero Titicaca - 3820m, coz je nejvetsi jezero Jizni Ameriky a zaroven nejvyse polozene jezero na svete s lodni dopravou. Rozhodli jsme se pro dvoudenni vylet s prespanim na jednom z ostrovu.
Vecer jsem se sela s Clay, Kanadan, ktereho jsem potkala na lodi z Panama do Colombie a prekvapive se nase cesty opet setkaly primo v Puno :o) Mile setkani takhle po par mesicich cestovani po Jizni Americe, tak ze jsem pri veceri meli o cem povidat a domluvili se, ze se potkame zase v La Paz, kam oba behem par dni smerujeme...
Rano jsme meli byt v pristavu pred devatou a kdo to s nama nenastoupi na lod? Skupinka ctyr Slovenek :o) Tak ze jsme meli bratrskou spolecnost a povidali non stop. Prvni zastavka byla na plovoucim ostrove Uros, kde nam ukazali jak se takovy ostrov z rakosi stavi a udrzuje. Je to zvlastni pocit po necem takovem chodit, je to jak chodit po hoube :o) Dalsi zastavka byla na ostrove Amantani, kde jsme prespali v rodine. Na ostrove jsou dva vrcholy Pachatata (Otec Zeme) a Pachamama (Matka Zeme), odkud jsou krasne vyhledy na jezero i bolivijske hory. Vybehli jsme na oba a uzivali si krasneho zapadu slunce. Po veceri jsme sedeli s detma z rodiny a hrali karty a pak uz nas zima vyhnala do postele.
Rano nas rodinka odvedla zpet k jezeru, kde uz na nas cekala nase lod a jelo se na dalsi ostrov Tequile. Tam jsem se vydala s holkama slovenskyma na prochazku po ostrove, ktery jsme presly pres jeho vrchol na druhou stranu, tak ze opet spousty krasnych vyhledu zase na jine strany. Pak uz nas odvezli zpet do Puno, kde jsem s Evou a Zdenkem sli koupit listek na autobus na zitra do La Paz.
Cesta byla dlouha, ale aspon na hranicich vse probehlo bez problemu a v Copacabana na brehu jezera Titicaca, jsme meli dve hodiny prestavku a meli preskocit na jiny bus do La Paz. Kdyz jsme se prosli po meste a vratili se do kancelare autobusove spolecnosti, zjevil se tam chlapik a nabidl nam odvoz peknym minibusem do La Paz. Nevedeli jsme, jak jsme k teto nabidce prisli, stalo se tak, kdyz Eva zminila, v jakem hotelu maji rezervaci. Chvili jsme vahali, ale nakonec naskocili do super pohodlneho auta a nechali se odvezt. Pan byl moc mily, povidal nam o Bolivii spousty zajimavych veci, jeste ze ty dva umi spanelsky :o) Po ceste nam parkrat zastavil, abysme si udelali fotky poslednich pohledu na jezero a odvezl nas primo k jejich hotelu.
Ja jsem dostala zpravu od Clay, ve kterem hostelu je ubytovany, coz bylo kousek z ruky, tak jsem skocila do mistniho taxika a nechala se odvezt do Bacoo Hostel. Tam jsem se po chvili patrani setkala s Clay a spolecne jeste s jednou Anglicankou z nasi dorm jsme sli na veceri. Tam jsem se dozvedela, ze Clay ma rozbitou motorku, tak ze v Bolivii zustane dele nez predpokladal, nebot musi cekat na doruceni nahradnich dilu. To se me narame hodilo, nebot aspon nebudu muset hledat partaka na prozkoumani dalsi zeme Jizni Ameriky.
Po ukonceni Salkantay Treku (5 dni - 65km) jsem v Aguas Calientes nastoupila do super krasnyho a zcela naplnenyho vlaku do Ollantaytambo. Tam jsem cekala na autobus do Cuzco a prekvapive jsem usedla do stejnyho jako Pablo tak jsem mela spolecnost. Do mesta jsme prijeli az neco po jedenacty vecer a vysadili nas kus od hlavniho namesti. Vsude bylo silene lidi, protoze se vrcholi oslavy Festivalu Slunce Inti Raymi, ktery konci zitra. Pablo sel nastesti stejnym smerem jako ja a museli jsme prejit pres hlavni namesti, coz se zdalo jako nemozny ukol. Nakonec nam jeden policajt otevrel zabrany a nechal nas preji, kdyz videl, jak jsme bezmocni :o)
Na dalsi den jsem se domluvila s Pablo, ze pujdem do mesta a podivat se na nejake mistni trhy. Na vecer jsme meli sraz s celou nasi skupinou a sli jsme na veceri a drink.
Dalsi den v nedeli vrcholily oslavy ve meste a vzhledem k tomu, ze jsem byla uz sama, vubec se mi do toho davu nechtelo, a tak jsem se domluvila s Manuelem, ze me vezme na vylet do Sacred Valley.
Rano me vyzvedl v hostelu a jeli jsme do Pisac, kde jsme si dali snidani a vyrazili na vylet po horach skrz male vesnicky. Obed jsme si dali u Manuelovo sestry, ktera nam uvarila kukuricovou polivku a brambory upecene v popeli a hline a k tomu jsme meli domaci syr a zeleninu, to byla dobrota... V pozdnim odpoledni jsme se vratili zpet do Cuzco.
Rano jsme vyrazila na autobusak, abych tam odchytila bus do Puno. Dala jsem se do reci s jednou holkou, se kterou jsem pak nasla ubytovani. Odhodily jsme batohy a sly na prochazku po meste. Arian nebylo uplne dobre tak rekla, ze pujde zpatky a ja jsem na ulici slysela par mluvit cesky tak jsem si rekla, ze je pujdu pozdravit. A udelala jsem dobre, Eva se Zdenkem byli moc mili, sli jsme teda hned na veceri a samo na drink a domluvili se na zitra na vylet do Cutimbo - 3918m, coz je archeologicka zona s hrobkama, tzv. chullpas, ktere byly postaveny Colla, Lupaca a Inca civilizacema na vrcholu sopecnych stolovych kopcu, odkud jsou krasne vyhledy do okoli. Nikdo nikde nebyl, tak jsem si to uzivali zase jednou bez pritomnosti ostatnich turistu :o) Pocasi bylo takove aprilove, chvili slunicko teplo, pak strasny vitr az se prihnal i snih!!!
Pak jsem se vratili zpet do Puno a sli vyridit vylet na druhy den na jezero Titicaca - 3820m, coz je nejvetsi jezero Jizni Ameriky a zaroven nejvyse polozene jezero na svete s lodni dopravou. Rozhodli jsme se pro dvoudenni vylet s prespanim na jednom z ostrovu.
Vecer jsem se sela s Clay, Kanadan, ktereho jsem potkala na lodi z Panama do Colombie a prekvapive se nase cesty opet setkaly primo v Puno :o) Mile setkani takhle po par mesicich cestovani po Jizni Americe, tak ze jsem pri veceri meli o cem povidat a domluvili se, ze se potkame zase v La Paz, kam oba behem par dni smerujeme...
Rano jsme meli byt v pristavu pred devatou a kdo to s nama nenastoupi na lod? Skupinka ctyr Slovenek :o) Tak ze jsme meli bratrskou spolecnost a povidali non stop. Prvni zastavka byla na plovoucim ostrove Uros, kde nam ukazali jak se takovy ostrov z rakosi stavi a udrzuje. Je to zvlastni pocit po necem takovem chodit, je to jak chodit po hoube :o) Dalsi zastavka byla na ostrove Amantani, kde jsme prespali v rodine. Na ostrove jsou dva vrcholy Pachatata (Otec Zeme) a Pachamama (Matka Zeme), odkud jsou krasne vyhledy na jezero i bolivijske hory. Vybehli jsme na oba a uzivali si krasneho zapadu slunce. Po veceri jsme sedeli s detma z rodiny a hrali karty a pak uz nas zima vyhnala do postele.
Rano nas rodinka odvedla zpet k jezeru, kde uz na nas cekala nase lod a jelo se na dalsi ostrov Tequile. Tam jsem se vydala s holkama slovenskyma na prochazku po ostrove, ktery jsme presly pres jeho vrchol na druhou stranu, tak ze opet spousty krasnych vyhledu zase na jine strany. Pak uz nas odvezli zpet do Puno, kde jsem s Evou a Zdenkem sli koupit listek na autobus na zitra do La Paz.
Cesta byla dlouha, ale aspon na hranicich vse probehlo bez problemu a v Copacabana na brehu jezera Titicaca, jsme meli dve hodiny prestavku a meli preskocit na jiny bus do La Paz. Kdyz jsme se prosli po meste a vratili se do kancelare autobusove spolecnosti, zjevil se tam chlapik a nabidl nam odvoz peknym minibusem do La Paz. Nevedeli jsme, jak jsme k teto nabidce prisli, stalo se tak, kdyz Eva zminila, v jakem hotelu maji rezervaci. Chvili jsme vahali, ale nakonec naskocili do super pohodlneho auta a nechali se odvezt. Pan byl moc mily, povidal nam o Bolivii spousty zajimavych veci, jeste ze ty dva umi spanelsky :o) Po ceste nam parkrat zastavil, abysme si udelali fotky poslednich pohledu na jezero a odvezl nas primo k jejich hotelu.
Ja jsem dostala zpravu od Clay, ve kterem hostelu je ubytovany, coz bylo kousek z ruky, tak jsem skocila do mistniho taxika a nechala se odvezt do Bacoo Hostel. Tam jsem se po chvili patrani setkala s Clay a spolecne jeste s jednou Anglicankou z nasi dorm jsme sli na veceri. Tam jsem se dozvedela, ze Clay ma rozbitou motorku, tak ze v Bolivii zustane dele nez predpokladal, nebot musi cekat na doruceni nahradnich dilu. To se me narame hodilo, nebot aspon nebudu muset hledat partaka na prozkoumani dalsi zeme Jizni Ameriky.
Žádné komentáře:
Okomentovat