středa 28. listopadu 2012

Je tu konec treku k Everestu :-(

18. - 25. 11. 2012
V tomto ročním období je Everest Base Camp vylidněný a začíná se stavět až před příjezdem horolezců, kteří se sem sjíždí na jaře. Bylo by asi zajímavé ten mumraj tam vidět, ale když je tam teď prázdno, rozhodli jsme se tam nejít a vydat se pomalu na cestu zpět.
Po ránu jsme nikam nespěchali, protože před náma byl den převážně cesty z kopce. Do Loboche jsme dorazili kolem oběda a trochu jsme se posilnili polívkou a pokračovali směr Dingboche (4350m). Cesta byla opravdu příjemná, většinou z kopce nebo hezky po rovince, tak že to hezky ubíhalo. Nepotkali jsme skoro žádné lidi, protože do Tengboche jsou možné dvě cesty, buď přes Pheriche nebo Dingboche. My si evidentně vybrali tu méně frenkventovanou trasu, což nám vůbec nevadilo :o)
V Dingboche jsme se ubytovali hned v prvni lodži a po zbytek odpoledne odpočívali, hráli karty a večer pozorovali krásně posetou hvězdnou oblohu.
Zpáteční letenku z Lukla jsme měli na pevný datum, dali jsme si trochu času navíc, kdyby jsme to nějak nestíhali. I přes to, že je možné datum změnit, nám se nechtělo nikam pospíchat a chtěli jsme si to tam užít, co nejdýl jsme mohli. Rozhodli jsme se teda v Dingboche zůstat o jeden den navíc a udělat si výlet někam do okolí. Ráno jsme se hezky vyspali, když jsme nemuseli nikam spěchat a udělali si procházku do nedaleké vesničky Chhukhung 4730m.
Další den jsme již pokračovali v sestupování z vysokých hor a směřovali do Tengboche (3860m). Počasí opět přálo a cesta ubíhala velmi rychle, protože se běželo dolů jen však do té doby, než jsme přešli řeku a začali zase pomalu stoupat až k samotnému klášteru Tengboche, který je největším v oblasti Khumbu. Tam jsme si ještě vylezli na kopeček u vesnice, odkud byly krásné výhledy nejen na klášter, ale i na okolní vesničky. Když jsme se vrátili dolů, přidali jsme se ke spoustě přihlížejících a šli se podívat do kláštera na probíhající meditaci. Mohli jsme si to tam potom všechno prohlídnout i vyfotit. Pak už byl čas si vzít karty a deníček a jít se ohřát do společné místnosti naší lodže.
Ráno jsme vyrazili na dnešní část cesty a to do Namche Bazaar. Cesta začala dost strmým klesáním až dolů k řece, odkud jsme si to mohli zase hezky vystoupat :o) Zbytek cesty pak už ubíhal vcelku rychle, chvílemi se šlo i po rovince, ale cestička byla dost prašná a když jsme se na chvíli dostali za skupinku jaků, tak jsme měli prachu všude víc než dost.
V Namche Bazaar (3440m) jsme se ubytovali ve stejné lodži jako při cestě nahoru a za odměnu jsme si zašli na pořádnou kávičku a zákusek :o) Pak jsme napsali pár pohledů a odnesli je na poštu, což má být nejvýše položená pošta na světe. (Překvapivě i z takových končin pohledy dorazily) Z Namche se dá dojít až zpět do Lukly za jeden delší den, ale my měli letenky zarezervovaný až za tři dny, tak jsme nemuseli tak spěchat a další den došli kousek pod Luklu do Phakding. Cestu už jsme znali, tak se šlo hezky svižně a stoupání, který jsme si pamatovali z cesty tam už nebyly tak zlý, jak jsme se obávali. V Phakding jsme si ještě užili odpoledního sluníčka s kávičkou na terásce naší lodže a večer dopisovali deník.
Ráno byl už čas ukončit tento velmi vydařený trek a dojít do cíle a to zpět do Lukly. Poslední část této cesty byla už jen do kopce, ale přiměřené pozvolné stoupání na závěr.  Ještě před polednem jsme byli na místě, šťastni, že jsme to ve zdraví zvládli, ale na druhou stranu smutni, že už nemáme před sebou víc krásných výhledů na Everest a celé pohoří. Po tom, co jsme se v Lukle ubytovali hned vedle letiště, využili jsme odpoledního sluníčka a šli si sednout na vysluněnou zahrádku a dali si zasloužené, krásně vychlazené pivo Everest :o)
Let zpět do Kathmandu jsme měli rezervovaný na pozítří, ale doufali jsme, že nebudeme muset ztrácet den čekáním v tomto maličkém městečku na úpatí hor. Odpoledne jsme se teda vydali do kanceláře letecké společnosti Tara Air a čekali s další, poměrně velkou skupinkou, než otevřou. Pak nastal nečekaný zmatek, lidi se tlačili jeden přes druhého, překřikovali se, hádali se, jen jsem čekala, kdy dojde k nějaké té facce. Když jsme se konečně dostali na řadu, velmi rychle nám oznámili, že let si na zítra změnit nemůžeme, protože posledních pár dní bylo několik letů kvůli počasí zrušeno, takže je tam čeká spoustu lidí, kteří mají samozřejmě přednost.
V naší lodži jsme se dali do řeči se skupinkou Němců, kteří měli zamluvené celé letadlo, ale nebylo plně obsazené, tak jsme se domluvili, že jestli poletí, tak se můžeme svézt s nimi. Druhý den ráno ale počasí nevypadalo moc dobře, bylo dost mraků a jen prvních pár letadel ráno odstartovalo a pak se už zase nelítalo. Ani na skupinku „našich“ Němců se nedostalo, takže i pro nás možnost letět dnes byla ta tam. Odpoledne jsme šli ještě pro jistotu zpět do kanceláře Tara Air si potvrdit, že na zítra budeme mít v letadle místo. Všechno nám odkývali, ale slyšeli jsme historky, že i po potvrzení letu se lidi do letadla nakonec nedostali. Budeme teda doufat, že zítra bude hezký počasí a místečko v jednom z letadel se pro nás najde.
Ráno počasí nevypadalo nic moc, ale během dopoledne se to začalo trhat a konečně přiletěly první letadla z Kathmandu a během deseti minut už zase startovali zpět. Konečně jsme se mohli odbavit i my a naštěstí bez problémů dostali palubní lístek. Samozřejmě za chvíli zase lety přestaly provozovat, protože prý v Lukle moc foukalo. V jednu hodinu odpoledne jsme se dočkali, naskákali do letadýlka a mohli odletět. Let byl i přes dost mraků klidný a měli jsme i tak výhledy na hory. Během půl hodiny jsme bez problémů přistáli v Kathmandu.

Žádné komentáře:

Okomentovat