Odlet do Lukly a začátek treku k Everestu

7. - 12. 11. 2012
Jakmile jsme se ubytovali v Kathmandu, vyrazili jsme do jeho rušných ulic. Hlavní úkol byl, sehnat hned na zítra letenky do Lukla, odkud začneme náš trek do Everest Base Camp přes jezera Gokyo a Chola Pass. Čtvrť Thamel je dělaná pro cizince, tak že tam člověk najde naprosto všechno, přes směnárny a bankomaty, supermarkety, outdoorové obchody až po německé pekárničky. Myslím, že to musí být město s největším počtem cestovek na kilometr čtvereční :o) a všechny prodávají právě letenky do Lukla a když náhodou ne, tak to během minuty zařídí. Tady opravdu platí "Náš zákazník, náš pán", ale za každou službičku vás nenápadně zkasírujou :o) 
Dostat letenky může být někdy dosti náročné, hlavně v hlavní sezóně, která je právě teď v plném proudu. Další problém je pak počasí, kvůli kterému jsou lety často rušeny. My jsme ale štěstí měli a koupili zpáteční letenky hned na zítřejší dopoledne. Pak už jsme jen dokoupili posledních pár věcí, zašli na večeři a jak jinak než pivo Everest a šli spát.
Ráno byl čas už jen na rychlou snídani a hurá na letiště. Tam naštěstí vše proběhlo bez problémů, měla jsem trochu obavu, jestli ty letenky opravdu máme, když to ten chlapík v cestovce včera tak dlouho vytelefonovával. Když už jsme ale měli boarding pass v ruce, bylo po starostech, i když to ještě neznamená, že poletíme, protože počasí se může během minuty změnit. Počasí bylo na naší straně, a tak jsme dokonce i na čas vyrazili. Letadýlko bylo malý tak max. pro 20 lidí, ale bylo nás tam jen 10. Výhledy byly krásný, ani to moc nedrncalo, jen občas nás nějaký ten vír větru pohoupal, což evidentně nedělalo dobře jedné naší spolucestující. Bylo mi jí dost líto, že si tu nádheru kolem nemohla užít, bála se jen podívat se z okýnka. Mají to některý lidi ale složitý, ještě že já si to lítání tak oblíbila. Přistání byla nad očekávání hladké, i přes to, že jeho přistávací dráha je dlouhá pouhých 460m, ale je do kopce, tak jsme opravdu zastavili během pár vteřin. Není divu, že toto letiště je označováno jako jedno z nejnebezpečnějších letišť na světě. 

V Lukla (2800m) jsme hodili batohy na záda a šlápli do toho. Dle itinerářů, co jsme měli z internetu, jsme chtěli dojít do Phakding(2610m). Cesta tam byla převážně z kopce, takže to netrvalo dlouho no a než ztrácet čas, pokračovali jsme dál. Kolem čtvrté hodiny odpoledne jsme přišli do vesničky Benkar (2700m) a tam jsme to pro tento den ukončili. Ubytovali jsme se v krásné lodge Waterfall.

Ráno jsme nikam nepospíchali a po snídani vyrazili do Chhuamuwa, což je vesnička, kde se dají vyřídit tzv. TIMS, což jsou povolení k trekování. Nějak jsme to v Kathmandu nestihli. Další zastávka byla v Monjo, kde se zase musí zaplatit poplatek za vstup do národního parku Sagarmatha. Pak už cesta začala pěkně stoupat a v podstatě nepřestala až do Namche Bazar (3440m). 

Namche Bazar je hlavním střediskem obchodu a turistickým centrem v celém Khumbu regionu. Je to krásné městečko vystavěné na strmých kopcích, kde najdete naprosto všechno. Jsou tu obchody s outdoorovými potřebami, restaurace, pekárny, kavárny, pošta, banka, internet, no na co si jen vzpomenete. Zde jsme si udělali aklimatizační den. Ten jsme strávili výletem do okolních vesniček Khumjung (3970m) a Kunde (3840m) a poprvé jsme měli výhled na Mt. Everest, ale i Ama Dablam.  

Další den už jsme museli vyrazit dál po naší trase. Ostatních treakřů bylo všude jak psů, nemohli jsme tomu věřit, ale míříme k nejvyšší hoře světa, tak se není čemu divit. Je pravda, že jich bylo víc, co šli dolů než nahoru, takže dobře pro nás.Ve vesničce Sanasa jsme odbočili z „dálnice“ k Everestu a vyrazili směr jezera Gokyo. Zrovna jsme chytli dvě větší organizovaný skupinky, takže o osamocené procházce jsme si prozatím mohli nechat přejít chuť, ale stoupání bylo vcelku náročné, tak jsme šli dost pomalu. Kolem poledne jsme se dostali na nejvyšší místo dnešní trasy do Mongo (3975m). Tam jsme si venku na sluníčku dali čaj a po krátkém odpočinku pokračovali dál. To co jsme si právě vyšlápli, jsme zase seběhli :o) Do Phortse Tenga (3675m) jsme dorazili hodně brzo, ale vzhledem k tomu, že jsme byli oba dost nechcípaní, teklo nám z nosu, tak jsme to pro tento den zabalili a ubytovali se.

Ráno jsme vyšli vcelku brzo a hned pěkně do kopce. Za necelé dvě hodiny jsme byli v Dole (4084m), kam jsme původně chtěli dojít včera. Dali jsme si čajíček na zahřátí, tyčinku na posilnění a vyrazili dál. Další zastávka byla v Luza (4338m), kam jsme ale došli dost brzo, tak jsme jen načepovali vodu a pokračovali dál. Konečná stanice tohoto dne byla Machherma (4410m). Zbytek odpoledne proběhl již tradičně, čaj, psaní deníku, čtení, hraní karet a klábosení s ostatními trekaři.

Po snídani jsme se vydali na dnešní část cesty, která skončí už u jezer Gokyo :o) Cesta byla ze začátku zase dost do kopce, ale postupně se zmírňovala, až to bylo chvílema až hezky po rovince.  Poslední malé stoupání a už jsme byli u prvního, ze šesti jezer. To bylo malé, ale krásně zbarvené a ještě s tou modrou oblohou, no prostě kýč. Postupně jsme došli k druhému, kde jsme udělali spoustu fotek a už opravdu po rovině došli k tomu třetímu, kde jsme se ve vesničce Gokyo (4750m) ubytovali v jednoduché lodži Namaste, ale se strašně milými majiteli. Tady jsme měli naplánovaný další aklimatizační den s výstupem na horu Gokyo Ri (5360m), odkud jsou prý krásné výhledy na Mt. Everest a ostatní velikány.